Lidé začali sportovat. Mezi náhrobky na hřbitově

REPORTÁŽ: O hřbitovech se v poslední době stále častěji mluví v souvislosti s jejich parkovou a kulturní funkcí. Při procházce v nich tak zdaleka není výjimkou potkat návštěvníky, kteří si mezi hroby čtou, prochází s dětmi anebo například sportují. Za divné to nepovažují, přichází prý hlavně za klidem a tichem.

Naše redakce se vydala na procházku do Olšanských hřbitovů, největšího pražského pohřebiště. Kromě zajímavých hrobů, ve kterých odpočívá řada známých osobností, nás při návštěvě zaujalo také velké množství zeleně, všudypřítomný klid a poměrně hodně návštěvníků. Ti přitom nepřišli jen za historií nebo zajímavými náhrobními kameny, mnozí pojali návštěvu hřbitova spíš jako procházku po parku.

Cestou jsme potkali několik rodin s kočárky a dětmi, jeden chlapeček dokonce uličkami drandil na odrážedle. Další lidé si užívali posezení na lavičce, četli knihy anebo se ruku v ruce procházeli. Proběhl kolem nás dokonce i běžec a dvě dívky si nesly badmintonové rakety. Jestli hrály přímo na hřbitově, to ale nevíme.

Vše se odehrávalo v kulisách zarostlých náhrobků, v absolutním klidu a přitom uprostřed města, jen několik metrů od Vinohradské ulice. Nelze ale říci, že by byl hřbitov plný k prasknutí. Žádné davy se nekonaly, ve velkém areálu se návštěvníci hravě rozprostřeli tak, že jsme se navzájem přímo potkávali jen zřídka.

Procházka po hřbitově. Foto: redakce PrahaIN.cz

Mrtví prý mají lepší věci na práci

Na místě jsme potkali studenta Petra, který seděl na trávě a četl si. Jak nám později sdělil, na hřbitov se pravidelně chodí učit a také relaxovat. „Nikde jinde nemám klid. Doma je spolubydlící, v parku zase věčně křičí děti anebo tam běhají psi. Sem mají pejskaři vstup zakázán a dětí je tu o hodně míň. Občas tady jen tak ležím a poslouchám zpěv ptáků. Často tu vídám také veverky,“ řekl.

Divné mu to prý nepřijde. Jak sám řekl, rozhodně není sám, kdo na hřbitově hledá klid a ticho. „Mrtvých se nebojím. Že by vycházeli z hrobů a pak mě strašili ve snech. Myslím, že mají na práci mnohem lepší věci,“ smál se Petr.

Na hřbitov si lidé z kanceláří chodí sníst oběd

Že se hřbitovy stávají místem pro trávení volného času potvrdil naší redakci i tiskový mluvčí příspěvkové organizace Hřbitovy a pohřební služby hlavního města Prahy Jiří Královec. Trend podle něj nepřišel ze dne na den, ale vyvíjel se postupně. Přibývá prý nejen maminek s kočárky, ale i pracovníků z kanceláří, kteří si na hřbitov přicházejí v době polední pauzy posedět a sníst oběd.

Příčin může být dle jeho slov více, nepochybně ale podle něj přispívá fakt, že ve městech ubývá jiných míst nabízejících ticho a klid. Z hřbitovů se prý navíc poslední dobou stává módní téma a z odpočinkových návštěv oblíbená praxe.

K posezení lákají lavičky i udržovaný trávník. Foto: redakce PrahaIN.cz

Důležitá je úcta, vůči mrtvým i živým

„Skoro všechno na světě má ale dvě stránky – světlou a stinnou. V tomto případě je tou světlou stránkou fakt, že hřbitovy začínají být vnímány jako prostor, který je přirozeně vetkaný do života města a kterému se už lidé nevyhýbají, kterého se nestraní. A tou stinnou stránkou je skutečnost, že mnozí na hřbitovy pohlížejí už jenom jako na ten park a nijak vnitřně nereflektují, že jde především o místo posledního odpočinku zemřelých, místo, kam si pozůstalí přicházejí připomínat své blízké a vzpomínat na ně,“ přiblížil negativa Královec.

Vývoj zaznamenává také v rámci představ o tom, co je na hřbitově vhodné dělat. „Ať už dnes lidé chodí na hřbitov z jakýchkoli pohnutek a za jakýmkoli účelem, onen vzpomínkový rozměr by svým chováním nikdy neměli narušovat. Výslovná pravidla pro chování na hřbitově v základních obrysech definuje řád každého pohřebiště, který je vždycky veřejně přístupný – takový předpis ale samozřejmě nemůže pamatovat úplně na všechno. Hlavním vodítkem pro každého, kdo vstupuje na hřbitov, by tak mělo být následující jednoduché pravidlo: vůči zemřelým se chovat s úctou a vůči ostatním návštěvníkům hřbitova s ohleduplností a taktem,“ uzavřel tiskový mluvčí.

Svědky žádného nepřístojného nebo jinak neadekvátního chování jsme nebyli. Většina lidí se v parku pohybovala tiše a klidně. Jediným hlasitějším elementem bylo miminko, kterému se vyjížďka v kočárku zřejmě příliš nelíbila. O zvukové kulisy se jinak starali pouze ptáci nebo v dálce projíždějící tramvaje.