foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Restaurace a koktejl bar Crystal Gardens
REPORTÁŽ: Restaurace a koktejl bar Crystal Gardens vás podle slov provozovatelů upoutá ve velmi vzdušném a květinovém prostředí, které se nachází v srdci Slovanského domu. PrahaIN.cz od několika hostů v červnu zaznamenala, že prostor sice krásný ale, ale obsluha prý „celkem děsí“. Na místo jsme se proto vypravili sami. Inkognito. Některým historkám jste se totiž zdráhali uvěřit.
„Komedie číslo jedna. Neberou karty. Obsluha byla z ciziny, sotva zvládala češtinu. Máchala rukama, že mají zákaz, že jen cash. U stolu jsme byli tři, ostuda,“ řekl redakci Marek Š., podnikatel. Do Slovanského domu prý chodí pravidelně, s tímto se však nesetkal.
I druhý muž, jehož identitu redakce zná, potvrzuje podivné chování uvnitř Crystal Gardens. „Bylo nás tam ve středu odpoledne pět. Obsluha si nás absolutně nevšímala. Ani když jsme odešli,“ povzdechl si.
Protože jsme nechtěli být neobjektivní, v druhé polovině června jsme do Crystal Gardens zavítali také. Ve všední den odpoledne.
Jídelní a nápojový lístek vypadal úžasně. Jen šlo pochopitelně o vyšší ceny.
Tatarák z marinovaného lososa stál 385 korun, roastbeef za studena s pečeným bramborem ve slupce s parmezánem vycházel na 310 korun, špagety s pestem a smetanovou omáčkou, s kuřecím masem nebo lososem vycházely na 345 / 435 korun. Cena se lišila právě podle přílohy. Čokoládový fondant byl k mání za 225 korun, káva stála 55 až 70 korun. Jelikož bylo teplo, rozhodli jsme se vyzkoušet vinný střik.
Slito, prstem smícháno, vypito, zaplaceno. Foto: PrahaIN.cz
Na obsluhu jsme čekali skutečně delší dobu. V podniku přitom bylo jen pár lidí. Obsluha nebyla z Česka, hovořila zřejmě rusky. S češtinou ale žádný problém nebyl. Na místě nám skutečně řekli, že neberou kreditní karty, platit prý máme hotově. Koukali se přitom skrz nás. Pocity byly zvláštní.
A to jsme ještě nevěděli, co všechno zažijeme.
Po chvíli nám totiž na stole přistála jedna sklenice s deci vína a druhá s vodou. Ptali jsme se, co je to, že jsme chtěli střik. Odpověď nás uzemnila. „To nedělám, tak si to slejete dohromady a máte střik, ne?“ nenechala se obsluha rozhodit.
Poslechli jsme.
Smíchali jsme obě sklenice, prstem zamíchali, dopili, zaplatili 220 korun a odešli.