Masopustní veselí: Selka, která vyskočila nejvýše, mohla čekat nejlepší úrodu

Masopust. Při vyslovení tohoto slova si mnoho z nás vybaví třeskuté veselí, radost, zabíjačku, vůni vesnických pochoutek a kořalku. A je to pravda. Na druhou stranu nelze zapomínat na to, že se jedná o období náboženského roku.

Masopust si užívají hlavně obyvatelé českých vesnic, kde se tomuto svátku říká také fašank, ale i Moravané, kteří nás však spíš pozvou na voračky.

Stanovit datum masopustu jde sice naprosto přesně, ale není to tak jednoduché, protože jde vlastně o zčásti pohyblivý svátek. 

Od kdy do kdy trvá masopust?

Každopádně masopust startuje hned po svátku Tří králů, tedy 7. ledna. Konec svátku je dán na Popeleční středu. Její stanovení v daném kalendáři se však pohybuje podle Velikonoc, což jsou svátky, jak všichni víme, s pohyblivým datem.

Před Velikonocemi je podle náboženských tradic nutné dodržet čtyřicetidenní půst. Ale protože se do postního období nepočítají neděle, tak je Popeleční středa, která zahajuje půst, a zároveň končí období masopustu 46. dnem před velikonoční nedělí. Letos to vychází v kalendáři na 14. února, příští rok to bude, jen tak pro zajímavost, až 5. března, protože Velikonoce budou v roce 2025 o tři týdny později.

Vraťme se ale do letošního roku. Masopust s letopočtem 2024 je tedy omezen daty 7. ledna a 14. února.

Masopust se slaví na východě, na západě i za oceánem

Tato tradice vychází už dokonce z předkřesťanských dob a religionisté nacházejí její stopy v celé Evropě. Masopust se v různých formách slaví u nás, na Balkáně, v Rusku nebo v Itálii. V té zmiňované Itálii, ale i v daleké Brazílii nemluvíme o masopustu, ale o karnevalu. Zajímavé je, jak tyto dva svátky na sebe vzaly rozdílné podoby. U nás řádí masopustní masky, v Brazílii prsaté tanečnice v rytmu samby rozkmitávají své vnady. Základ je však stejný.

A to překvapivě i v jazykové oblasti. Masopust má slovní základ v opouštění masa, karneval zase znamená carne lavare, což je v překladu to samé – zanechat masa.

Trochu zavádějící název

Ve skutečnosti však jde o naprosto odlišnou věc. V období masopustu se totiž lidé připravovali na to, že budou muset brzy opustit právě to pojídání masa, a tak v krátkém období v lednu a únoru bylo dovoleno baštit a popíjet, co hrdlo ráčí. I proto to bylo na českém venkově období, kdy se ve velkém pořádaly zabíjačky, svatby, taneční zábavy a všude se hodovalo a popíjelo, jak jen kdo snesl.

Bylo zvykem, že právě do posledních dnů (zpravidla týdne) období masopustu se na vesnici soustředily veškeré slavnosti, porážky a hody. Pašík, který byl zpravidla celý rok vykrmován zbytky z kuchyně, přišel o život. Stávalo se tak většinou na takzvaný Tučný čtvrtek, což byl poslední čtvrtek před Popeleční středou. Více se o jednotlivých dnech dočtete na webu českétradice.cz.

Řezník čuně bacil do hlavy, podřízl hrdlo, prase se vykrvilo. Pak bylo nutné čuníka spařit a zbavit chlupů a štětin. Tělo se vytáhlo na kladku, rozřízlo se, vyndaly se vnitřnosti. Střívka se zdlouhavě očistila, aby se mohla použít na plnění, a tím vznikaly jelita a jitrničky. Dělala se huspenina, tlačenka, ovar, sulc. Škvařilo se sádlo, čímž vznikaly škvarky.

Tělo prasátka se pak rozbouralo na jednotlivé porce masa, to se pak schovávalo do sklepů či zavařovalo v pozdějších letech do konzerv či sklenic. Během samotné zabíjačky, která byla jedním z vrcholů masopustního období, se hojně popíjela kořalka a pekly se do chuťového kontrastu sladké masopustní koláče.

Po vraždě čuníka následovaly oslavy

Zpracovat třeba dvoumetrákové prase nějakou chvíli zabralo, takže se zabíjačka většinou protáhla z Tučného čtvrtka až do soboty.

Následovaly pak poslední tři dny masopustního období, které byly ve znamení všeobecného veselí. V neděli, a to zvláště na Moravě, pořádaly ženy vlastní candrbály, kam měli pánové vstup zakázán. Říkalo se jim Jalové hody.

Den poté pak zase na mnoha vesnicích byla zábava v režii takzvaných Mužovských bálů. Ne že by tam ženy nesměly, ale přísný zákaz platil pro mladá neprovdaná děvčata. Zkrátka ale přišli i svobodní mládenci. Ten den se zkrátka mohli radovat jen ti sezdaní.

Tento den provázela také řada pověr a pranostik. Jednotlivé ženy z vesnice soutěžily v tom, která vyskočí nejvýše. A ta, které se to povedlo, si mohla podle pranostiky být jistá v tom, že právě na jejím poli vyroste zaručeně to nejvyšší obilí z celé vsi.

Masky měly striktně danou podobu

Poslední dny pak na vesnicích tradičně vypuklo velké veselí, které nazýváme dnes vlastním masopustem. Obyvatelé se oblékli do masek, které však měly přísně daný charakter a celý průvod kráčel od domu k domu.

V čele každého průvodu šla vždy maska kobyly, následoval laufr, žena, turek, slaměnci, kominíci a kramáři. Maškary byly přísně rozdělené mezi černé masky a červené masky. Každý, kdo se k masopustnímu průvodu přimotal, byl vždy potřen na tváři sazemi, které nosily štěstí.

Průvod uzavírala maškara rasa, která kobylu zabila. Maškarní průvod ale neměl smutný konec, protože kobyla vstala z mrtvých a tento zázrak symbolizoval, že se pomalu do života vesničanů už vrací jaro. Masopustu se věnovala i ČT, jejich reportáž můžete zhlédnout na webu ČT edu. 

Hlinecko se dostalo na seznam UNESCO

Tradice masopustních průvodů se ještě dodnes udržuje v mnoha českých vesnicích. O své průvody nechce přijít ani hlavní město Praha, a tak se pořádá už tradičně masopust břevnovský, žižkovský, v Letňanech, v Karlíně nebo na Ladronce.

Největšího věhlasu však dosáhl masopustní průvod na Hlinecku ve východních Čechách. Ten se dokonce dostal i na seznam nehmotného světového dědictví UNESCO.

S půlnocí nakonec spadla klec

Po opojném masopustním veselí ale přišla půlnoc z úterý na Popeleční středu. Ponocný ji na roh odtroubil a vesnický rychtář vyzval všechny maškary, aby se odebraly domů a věnovaly se postnímu období.

Ještě na Popeleční středu ráno bylo možné snídat naposledy mastné rohlíky s kávou a mlékem. Do popelečního poledne bylo povoleno popíjet ještě kořalku. Pak ale přišel šlus.

Oběd už byl ryze postní. Na společném stole se tedy mohly objevit jen ryby, sýr, čočka, hrách, vajíčka nebo brambory. Zapovězeno bylo sladké, maso, tučné potraviny.  

Oficiálně pak postní období začíná bohoslužbou na Popeleční středu, kdy farář sype mužům ve vesnici popel na hlavu, což je symbolika kajícníka, který přijímá svůj trest. Ženy tomu byly ušetřeny, nicméně musely si označit čelo křížkem z popela, takzvaným popelcem.

Život na vesnici pak utichl, zlidnil se a všichni čekali, až se zase vrátí radost do života s příchodem Velikonoc. 

Letošní rok je z pohledu tradic velice zajímavý. Popeleční středa se totiž setkává s novodobým svátkem svatého Valentýna. Takže je jen a jen na vás, zda budou oslavy tohoto dne opulentní v duchu novodobého svátku všech zamilovaných anebo tradiční české v postním hávu.