foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Modré nebe nad Riccione, 1. 6. 2025
ROZHOVOR: Věra Hanousková vyráží do Itálie každý rok. Pokaždé ale mění místo svého pobytu. Většinou jezdí pouze s manželem, v minulosti přibírala rovněž dvě děti, dnes už dospělé chlapy. Jak nám řekla v neděli 1. června, Itálii má zkrátka v srdci.
A hlavně zde prý pokaždé hubne.
„Když máte v baráku tři chlapy jak hory, je jasné, že vaříte pro ně, takže guláše, omáčky. K tomu pivo, jemuž také neodolám,“ řekla naší redakci bývalá zdravotní sestra.
Pro letošek si vybrali Riccione v provincii Rimini. „Jeli jsme autem na konci května. Celou dobu pršelo. To nám ale vůbec nevadilo. Byla jsem se ještě před odjezdem informovat v cestovní kanceláři. Chtěla jsem vědět počasí. My tam totiž nikdy nebyli a na předpovědi vůbec nedám, těm nevěřím,“ svěřila se pro PrahaIN.cz Věra Hanousková.
Zástupkyně CK jí řekla, že pokud mají rádi výlety, počasí jim v tomto období bude přát. Teploty se prý pohybují mezi čtyřiadvaceti a osmadvaceti stupni Celsia. Ideální, chtělo by se konstatovat. Realita však dopadla poněkud jinak.
„Takže jsme v sobotu přijeli a lilo ze mě, jak jsem vystoupila z klimatizovaného auta. To jsme si ale s mužem říkali, že je to tím, jak jsme v autě i spali a měli jsme trochu rozhozené vnímání. Jelikož všichni Italové rádi odpočívají, v neděli jsme se chtěli vydat do okolí, hlavně do přírody. Chyba lávky!“ sdělila naší redakci dále.
Důvod byl prostý. Nedělní počasí na slunci znamenalo jednačtyřicet stupňů. „Výlety jsme si mohli udělat leda do pekla, a i tam by bylo chladněji,“ telefonovala nám paní Věra. Ta se i proto rozhodla vyměnit trekingovou obuv za sandály a vyrazila na pláž. Zde nastalo další překvapení. „Úplně, úplně, úplně plno, jenom na lehátkách!“ popsala.
Na slunci téměř nebyl nikdo, a to právě kvůli slunci.
K moři společně s manželem přišli okolo jedenácté hodiny. Vydrželi zde zhruba čtyřicet minut. „Nešlo to. Takové vedro jsme u nás neměli, ani nepamatuji. Takže jsme se sebrali, šli zpátky na hotel. Potom začal foukat příjemný vítr a bylo to snesitelné. Ovšem přes těch čtyřicet na sluníčku, s tím jsme úplně nepočítali. Ráno po snídani jsem si totiž nasadila džíny a svetřík. Ano, čekala jsem těch čtyřiadvacet,“ smála se paní Věra, když dokončovala popis italské anabáze. Na tu ani přes nečekaně teplé počasí nadále nedá dopustit.
„Lidi se tady smějí, baví se spolu. Už se v základech domluvím, je to v mém věku krásný pocit. Celé mládí do nás hustili ruštinu, čímž jsem přišla o veškeré iluze. Teď se to snažím vynahradit, ale znáte to, čas už nevrátíte,“ uzavřela.
Čtenářům pak vzkázala, aby si z ní nebrali příklad.