foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Vlašimská Blanice je základem malebnosti vlašimského zámeckého parku, v Česku patří k méně vodnatým řekám
REPORTÁŽ: Vlašim není úplně nejvíce vyhledávaným cílem pro obyvatele metropole, ale tato skutečnost pramení z toho, že o Vlašimi většinou nic nevíme. Vydejme se do tohoto města a věřme, že jako bonusová odměna bude pro nás návštěva jedné z nejoblíbenějších českých cukráren.
Výhodou Vlašimi je fakt, že je obklopena úžasným a krásným prostředím ze všech stran a výlet lze začít opravdu kdekoliv. Záleží také na tom, kolik hodin mu můžeme obětovat a kolik kilometrů si troufneme zanechat v nohách.
My nabídneme tu nejdelší, asi dvanáctikilometrovou, trasu, kterou můžeme ale libovolně zkracovat.
Začneme ve vlašimské části Bolinka. V České republice se nachází celkem osmatřicet různých loret. Jedná se většinou o kvádrové budovy, které odkazují na Santa Casu v italském Loretu, což je replika chýše svaté Panny Marie, která byla přenesena z biblického Nazarethu. Postarala se o to prý armáda andělů, kteří vzali jednu cihlu po druhé a přeletěli s nimi až do Itálie.
Loretu v Bolince nechal postavit na začátku 18. století František Antonín z Wiessenwolfu. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Skutečnost je o poznání prozaičtější. Postaral se o to epeirský despotický vládce Nikeforus Angelos, který na to najal armádu žoldáků. Vládce to chápal jako svatební dar pro svou dceru, která si na sklonku 13. století brala za manžela Filipa I. Tarentského.
Výjimečná barokní alej vede k poutnímu místu
Vlašimská loreta na Bolince byla postavena až na začátku 18. století. Co je tu však unikátní a nemající nikde v republice obdoby, je zdejší alej. V našich podmínkách známe aleje jednořadé, dvouřadé, výjimečně třířadé. K loretě na Bolince nás však dovede výjimečná památeční sedmiřadá alej, která je složena z 88 lip srdčitých a jednoho akátu a jednoho kaštanu. Podrobnosti přidává web Národního památkového ústavu.
Od zdejší lorety se vydáme jednou z rozbíhajících cest směrem na mírné návrší, kterému se říká Na Spravedlnosti. A už tento název svědčí o tom, že Vlašim ve středověku patřila k městům, kde se nacházela šibenice a kde se tedy prováděla tato „boží spravedlnost.“
Osmiboká Červená věž už dávno není červená, přesto je zajímavým místem u Vlašimi, během let k ní byla ze strany přilepena hájenka. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Dnes tu už žádnou šibenici nenajdeme, ale ke zahlédnutí je tu Červená věž, které se také říká hájovna. Je to velmi zajímavá osmiboká stavba, která vznikla už počátkem 17. století a je to jedna z nejstarších staveb ve Vlašimi a v okolí. Později sloužila jako hájovna a dnes je z ní neotřelé víkendové obydlí.
Od Červené věže, která jen tak mimochodem už dávno není červená, sejdeme do osady Jinošov a tady se doprava napojíme na zdejší cyklostezku s číslem 8175.
Údolí jak z obrazů starých mistrů
V Jinošově začíná nádherné Jinošovské údolí, které je v posledních letech ochranáři stabilizováno do unikátní krajiny zachycující velké množství vody v krajině. Jinošovské údolí totiž tvoří pět malých rybníků s porostlými, ale přístupnými břehy, které slouží jako hnízdiště pro vzácné druhy vodního ptactva. A opravdu tady není problém spatřit nádherný let volavky popelavé.
Jinošovské lomy už přišly o krasovou výzdobu, ale dnes jsou domovem pro plazy a obojživelníky. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Pokud zvolíme vhodnou roční dobu, což je v tomto případě květen nebo červen, můžeme pod jedním z rybníků, který se jmenuje Galilejský, narazit i na rozkvetlou orchidejovou louku, kde hraje prim růžovofialový květ prstnatce májového. Více na webu Českého svazu ochránců přírody.
Cyklostezka vede naše kroky po levé straně rybníků, na té druhé straně se ale nachází malá lokalita Jinošovských lomů. Jde o vápencový lom, který až do druhé poloviny 19. století nabízel i krápníkovou jeskyni, ta byla ale odstřelena při těžbě vápence.
Dnes tu ale vznikl v mokřadním dnu lomů domov vzácných hadů a obojživelníků a také je tu velmi zajímavá naučná stezka, která vás s ohroženými živočichy seznámí. V jejich pozorování vám poradí web Blíž přírodě.
U posledního z pěti rybníků, který se jmenuje Jírovec, najdeme i turistický přístřešek, kde si můžeme odpočinout a pozorovat zblízka kvetoucí lekníny na jeho vodní ploše. Tady Jinošovské údolí končí.
Moderní vyhlídka ve vlašimském zámeckém parku umožňuje si prohlédnout kompozici parku z výšky. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Hned za ním ale začíná na stejné říčce Orlině údolí Vorlinské. My od turistického rozcestníku půjdeme po červené turistické stezce kolem dalších rybníků, ale zhruba po 700 metrech červenou stezku opustíme a po cyklistické stezce sejdeme do nejnižšího bodu Vorlinského údolí ke zdejší nádrži.
Výjimečnou vodu vyhledávali sládci a dnes chovatelé
U ní zahneme vpravo a půjdeme po hraně Vorlinského údolí. Když budeme mít štěstí, tak zahlédneme uprostřed stromů zarostlou studánku Vorlina. Podle legend má její voda zvláštní a nezvyklé pH. Nicméně něco na kvalitě zdejší vody asi bude, protože podle podložených informací vodu z této studánky využíval v minulosti vlašimský pivovar a za pomoci dřevěného spádového potrubí ji přiváděl do kotlů, ve kterých se vařilo pivo. Další zajímavosti pak nabízí místní web Pozemkový spolek.
Dnes už samozřejmě pivovar ve Vlašimi s touto vodou nepracuje, nicméně špičkoví chovatelé akvarijních cizokrajných rybek sem pro vodu stále jezdí, protože její zvláštní pH prý usnadňuje tření exotických druhů.
Cesta Vorlínským údolím nás dovede až na silnici, kde odbočíme doprava a po této komunikaci zhruba po 300 metrech přijdeme před pohádkovou bránu, která stráží vstup do Vlašimského zámeckého parku.
Studie květu dřínu japonského. Je to jeden ze vzácných stromů, které rostou v zámeckém parku. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Tento park patří k nejkrásnějším a největším krajinářským zámeckým parkům v republice. Rozlohou se jedná dokonce o čtvrtý největší zámecký park po Průhonicích, Veltrusech a Krásném Dvoře.
Zámecký park, kde zapomenete na čas
Vznikal už v 17. století, ale šlechtický rod Auerspergů zde v roce 1846 provedl velké stavební i krajinářské úpravy. Protože se jedná o romantický krajinářský park, tak ho šlechtici doplnili řadou naivních staveb, které podtrhávaly krásu zdejší lokality. Je jen škoda, že se do dnešních dní zachovala jen část těchto romantických staveb. Například srovnáme-li tento zámecký park s parkem ve Veltrusech, který je sice o poznání starší, i tak se v něm ale zachovalo mnohem více původních staveb a ozdob.
Ve Vlašimi se každopádně dochovala trojice mohutných a jako z pohádky vystřižených bran, které stráží jednotlivé vstupy do zámeckého parku. Jde o brány pojmenované jmény Znosimská, Vlašimská a Domašínská. Jsou to stavby, které dnes připomínají spíše architekturu současných Disneylandů, ale tehdejší šlechtici si takto představovali romantický stavební ideál. Nic naplat, s tím se nic dělat nedá.
Čínský pavilon v zámeckém parku ve Vlašimi je vzácnou romantickou stavbou. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Krása zámeckého parku ve Vlašimi by však byla poloviční, kdyby nebylo protékající řeky Blanice, která tu meandruje, větví se a zase mnohokrát stéká dohromady. Tento vodní prvek udělá polovinu malebnosti a je nutné připomenout, že zdejší Blanici se říká vlašimská Blanice, aby nedocházelo k záměnám se stejně pojmenovanou řekou v jižních Čechách. Bohatství vlašimského zámeckého parku představuje web vlasimskypark.cz.
Ve vlašimském zámeckém parku najdeme stovky různě propletených cestiček, po kterých když budeme chodit, tak tu můžeme prožít téměř celý den. Všechno pak doplňují moderní kamenné sochy a skulptury, které zdobí zvláště louku u zdejšího splavu.
Ve vrchních partiích parku pak narazíme na naučnou stezku, kterou zdobí řada ze dřeva vyřezaných zvířat. Tuto naučnou stezku připravili ochranáři přírody a na nádherných modelech zvířat dokazují, jak zranitelná je česká příroda.
Neopakovatelná nádhera Čínského pavilonu v zámeckém parku Vlašim, kterou pomalu ničí návštěvníci. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Jak jsme již poznamenali, vlašimský zámecký park nabízí tolik možných tras, že to není ani možné spočítat. Každý si tu může najít vlastní a každý tu objeví své nádherné zákoutí, které při minulé návštěvě neviděl, i když tu byl už poněkolikáté.
Proto teď upozorníme už jen na objekty v rozsáhlém parku, které by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti. Jsou to v první řadě dvě vyhlídky, které nás sice vyženou do vyšších partií parku, ale poskytnou nádherný pohled na celý park i přilehlé místo. Mají výstižné názvy – Netradiční vyhlídka a Nejkrásnější vyhlídka.
Čínský altán - perla vlašimského zámeckého parku
Právě od ní vede nádherná cesta po skalním traverzu dolů do centra parku na louku, na které ještě před sto lety stávala zamilovaná romantická stavba nazvaná Amorův templ. Byl to altán topící se v záhonech rozkvetlých květů na kruhovém umělém ostrově, kam se šlo dostat jen loďkou.
Starý hrad je jednou z původních staveb romantického vlašimského zámeckého parku. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Dnes už tento altán neexistuje, místní stezky vám ale umožní pohled do historie. Najdeme zde totiž informační cedule s historickými malbami, které nám ukáží, jak v minulosti dané místo vypadalo. Dnes na místě bývalého Amorova templu stojí prostý dřevěný Luční altán, který zdobí obrazy motýlů z místní louky.
Co nesmíme ale přehlédnout, je romantický a zdejší nejvzácnější Čínský altán. Opravdu unikátní stavba, která se zachovala dokonce i s výmalbami exotických fresek uvnitř. I když je Čínský altán původní a pochází z doby, kdy se zdejší park zakládal, tak samozřejmě nebyl ušetřen pozdějších stavebních úprav. A i když přišel o sousední věž, s kterou byl spojen visutým mostem, ale také přesto, že už dávno bylo zasypáno jezírko, na jehož břehu stál, tak i tak se jedná o dechberoucí stavbu, která je opravdu výjimečná. Pohled do historie altánu nabízí web hrady.cz.
Když si ještě představíme, že střechu původně zdobily sochy mandarínů v životní velikosti a všude okolo se nacházely ptačí voliéry s cizokrajnými druhy ptáků, tak musíme uznat, že pro Auerspergy byl zdejší Čínský pavilon opravdovou výkladní skříní.
Co tu však zůstalo dodnes, jsou vzácné a unikátní stromy, které pavilon obklopují.
Vlašimská brána je nehonosnější ze třech vlašimských zámeckých bran, zdobí ji erby majitelů vlašimského panství. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Čínský pavilon je zároveň společně se Starým hradem jedinými stavbami, které se dochovaly z dob zakládání krajinářského parku. Starý hrad je malebnou historizující představou gotického hradu.
Kdo chce být hezčí, spěchá ke studánce
Při cestě k vlastnímu zámku pak budeme procházet kolem Benátské studánky. Jen připomínáme, že kdo se z ní napije, do roka a do dne zkrásní, a tak není divu, že se tu tvoří fronty.
Samotný zámek ve Vlašimi disponuje několika unikátními prvky, které jinde v Česku nenajdeme. Jde o u nás velmi netradiční zámek francouzského stylu, kterému se na západ od našich hranic říká kastel.
Pohled na renesanční zámek ve Vlašimi. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Za návštěvu stojí i zdejší zámecké divadlo, které se v téměř neporušeném stavu zachovalo z poloviny 19. století, a to včetně originální tapetové výzdoby.
U nejkrásnější zdejší zámecké brány, která se jmenuje Vlašimská a která střeží příchod od samotného centra města, si můžeme všimnout i sochy nejslavnějšího vlašimského rodáka. Tím byl Jan Očko z Vlašimi, který byl prvním českým kardinálem.
Jednou z nejreprezentativnějších budov ve Vlašimi je novorenesanční Občanská záložna. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Před Vlašimskou zámeckou bránou nemůžeme přehlédnout krásnou novorenesanční budovu zdejší občanské záložny, kterou v poslední třetině 19. století postavil architekt Saturnin Heller.
A to už naše kroky povedou z kopce na zdejší náměstí a je na řadě ta slibovaná sladká odměna. Není potřeba ani směřovat naše kroky, protože oblíbenou Rodinnou cukrárnu poznáme podle obležení návštěvníků.
Rodinná cukrárna funguje na vlašimském náměstí už přes dvě desítky let a její obliba se rozšířila nejen mezi místními, ale i mezi turisty. Navíc nabídka zdejších sladkých dezertů, dortů, zákusků je opravdu nepřeberná a vám bude trvat několik minut jen to, než si je v několika prosklených vitrínách všechny prohlédnete.
A to je ta sladká odměna, která na vás čeká v jedné z nejvyhlášenějších českých cukráren. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Jen s jednou komplikací musíte ve zdejší Rodinné cukrárně počítat. Nikdy nejste první na řadě. Mlsalů tu bývá tolik, že si prostě tu frontu vystát musíte, ale stojí to za to.
Když se občerstvíme a osladíme si to trochu život, vyvede nás Poděbradova ulice vzhůru směrem k autobusovému nebo vlakovému nádraží. Po cestě nás může zaujmout modernistická budova zdejšího Husova sboru, která je v ostrém kontrastu s naproti stojícím, původně gotickým, kostelem svatého Jiljí.
Hned za oběma církevními budovami se nachází, dnes bohužel velice sprejery hodně zdevastovaná, pohřební kaple rodu Auerspergerů, kterému vlastně můžeme vděčit za celou tu krásu, kterou jsme si mohli ve Vlašimi projít.
Samotná kaple stojí na místě, kde se nacházel až do 80. let 20. století městský hřbitov a pohřební kaple je jeho posledním zachovalým pozůstatkem.