foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Chobotnice šeříková před ministerstvem průmyslu a obchodu.
REPORTÁŽ: Chobotnice šeříková (Ghost octopus) je jedním z mnoha neprobádaných živočišných druhů žijících v hloubce na dně moří. I když žijí zdánlivě mimo dosah lidské civilizace, brzy může chobotnice o svůj domov nenávratně přijít. Hnutí Greenpeace ji používá jako svého maskota v boji za záchranu a péči o mořské dno.
Ta, která se objevila dnes před ministerstvem průmyslu a obchodu, měří od špičky hlavy až ke konci chapadel zhruba 14 metrů. A je nafukovací. Společně s rozvinutým transparentem s nápisem: „Mořské dno je můj domov. Neničte ho“ měla poukázat na rizika spojená s tímto fenoménem.
Pro někoho může být hodně nepochopitelné, že se proti rabování mořského dna protestovalo v suchozemské Praze, nicméně svoje opodstatnění to má. Česká republika totiž zasedá v Radě Mezinárodního úřadu pro mořské dno (ISA).
Na červencovém zasedání ISA v Kingstonu na Jamajce se bude rozhodovat o tom, zda svět začne připravovat těžbu nerostných surovin ze dna světových oceánů. V červenci totiž vyprší ultimátum pro stanovení regulací tohoto nově vznikajícího těžebního odvětví. A právě už od července by pak mohly světové společnosti žádat o povolení těžby ke komerčním účelům. Greenpeace se domnívá, že na zavedení hlubokomořské těžby by mělo být stanoveno přísné moratorium.
Členové hnutí Greenpeace nafukují protestní chobotnici. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
„Mořský ekosystém je pro nás klíčový, pro naše přežití a my vůbec netušíme, jak bude reagovat na hlubokomořskou těžbu. Právě oceán ukládá většinu tepla a také zhruba třicet procent všech zásob uhlíku, které lidstvo vyprodukuje. Netušíme, co se stane, až začneme v obrovských hloubkách vody přehrabovat. Netušíme, zda se koloběh uhlíku nenaruší. Musíme zastávat předvídanou opatrnost,“ říká vedoucí projektu Oceány bez těžby hnutí Greenpeace Jan Freidinger.
O těžbu nejvíce usiluje pacifický ráj Nauru
Na moratoriu se shoduje řada významných států. Jako například Francie, Španělsko, Německo, Chile nebo Nový Zéland. Paradoxně, kdo o hlubokomořskou těžbu nejvíce usiluje je ostrovní stát Nauru společně s kanadskými těžařskými společnostmi.
Česká republika zatím do jednání o hlubokomořské těžbě ani z titulu svého postavení v ISA významněji nepromluvila.
Iniciativa na záchranu mořského dna však našla překvapivě zastánce v průmyslovém sektoru a mezi soukromými firmami. Světové společnosti jako Volvo, BMW, Google, Samsung, Phillips nebo Volkswagen Group, tedy i Škoda auto, se veřejně zavázaly k tomu, že nebudou používat nerosty, které budou vytěženy z mořského dna.
Dno bychom po zásahu člověka nepoznali
V současné době těží z mořské dna řada států ropu a zemní plyn. „O něco dál je Čína, která drancuje moře ve své blízkosti pro těžbu písků,“ řekl Jan Freidinger a dodal: „Jinak hlubokomořská těžba ještě plně nezačala, nicméně už dnes existují technologie, které ji umožňují a těžařské společnosti stojí na startovní čáře, aby zahájily dobývání nerostů.“
Boj za záchranu mořského dna si vzal na sebe podobu růžové chobotnice. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Těžilo by se ze středooceánských hřbetů. Ty se nacházejí zhruba v hloubce jednoho kilometru pod hladinou. Tady se nacházejí polymetalické sulfidy, které obsahují různé druhy vzácných a cenných kovů. Těžbě by neunikla ani podmořská pohoří. Ta se nacházejí v hloubce zhruba dvou kilometrů a jsou pokryta kobaltovými krustami. Jedná se o velmi tvrdý materiál, který je velmi bohatý na tento kov. Těžařské společnosti si ale brousí zuby i na hlubokomořské plošiny. Ty se nacházejí v hloubce až pěti kilometrů pod vodní hladinou. Těžit by se tu měly hlavně manganové konkrece.
Psali jsme
Hnutí Greenpeace vyjádřilo nesouhlas s postojem České republiky ke starým českým lesům. Podle organizace dochází k jejich výrazné a nevratné…
„Dopady těžby by byly obrovské. Vzpomeňte si, co udělala s krajinou povrchová těžba v severních Čechách. Teď si představte, že v mnohem větším rozsahu takto rozoráte mořské dno. Mluvíme o krocích, o kterých nemůžeme říct, zda budou vratné a jak dlouho vůbec obnova dna bude trvat,“ připomíná Jan Freidinger.
Dopad na živočichy
V praxi to znamená, že obrovské stroje přeorají mořské dno. Stroje budou podle Freidingera vydávat zvuk, který se bude rovnat zvuku milionů sbíječek. Tento hluk se bude ve vlnách šířit mořem a bude ničit všechny mořské savce a živočichy, kteří se orientují podle sonarů. Mluvíme o velrybách, delfínech, kosatkách.
„Studie prokázaly, že se bez surovin z mořského dna při přechodu z fosilní na obnovitelnou energetiku a dopravu obejdeme. Těžba z mořského dna by zároveň nijak neomezila problematickou těžbu na povrchu,“ vysvětluje úskalí těžby Freidinger.
Technologicky bude nutné z hloubky i pěti kilometrů obrovskými sacími zařízeními dostat na povrch rozryté skály a masivní kamenné bloky. Na tyto náročné operace musí navázat další. Hornina se pak bude buď přímo na moři nebo ve zpracovatelských závodech mlet na menší horninovou drť a z ní se budou různými chemickými procesy získávat drahé a vzácné kovy. Mořské dno je například bohaté na naleziště niklu, molybdenu, manganu nebo kobaltu.
Na snímku jsou tiskový mluvčí ministerstva Vojtěch Srnka, zástupce České republiky v ISA Pavel Kavina a vedoucí projektu Oceány bez těžby Jan Freidinger z hnutí Greenpeace. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Petici na záchranu mořského dna, kterou v Česku podepsalo už přes 25 tisíc lidí, převzal před nafouknutou chobotnicí Pavel Kavina, který je právě českým zástupcem v ISA. Společně s ním vyšel před ministerstvo průmyslu a obchodu i tiskový mluvčí Vojtěch Srnka.
Tiskového mluvčího Greenpeace Lukáše Hrábka jsme se zeptali, kde se nafukování chobotnice nacvičovalo. „Spolupracuje na tom asi patnáct dobrovolníků a zkoušeli jsme to na dvoře naší základny v Karlíně. Povedlo se. Zvládli jsme to na jedničku,“ vysvětlil Hrábek.