Mrazivá svědectví o volně pobíhajících psech v Praze. Napadením 4letého dítěte to nekončí

Loni došlo v metropoli k napadení čtyřletého dítěte. Psi bez vodítka a bez košíku tak dělají mnohým Pražanům vrásky. Vyslechli jsme příběh pejskařky, která byla sama opakovaně napadána stejným psem a neměla, jak se v dané situaci bránit. Za první tři měsíce roku 2022 došlo v Praze k téměř osmi stům přestupků spojených s volně puštěnými psy. Kontaktovali jsme proto i Městskou policii hlavního města Prahy a zjistili, jak tyto situace řeší a jak se staví k právům i povinnostem pejskařů.

Připomeňme si nejprve případ, který loni otřásl Prahou a soud jej uzavřel až v únoru letošního roku. Muž, který psa venčil na pražském Petříně, a údajně ani nebyl jeho majitelem, dovolil, aby zvíře napadlo čtyřleté dítě. Podle výpovědi matky se nesnažil útoku zabránit. Nyní by měl strávit 10 měsíců ve vězení, to však nesmaže trauma, které prožil čtyřletý chlapec a jeho rodina.

Podobnou zkušenost s agresivním psem má i Sabina. Svého biewera Andyho pravidelně venčí na Petřinách. Bojí se s ním ale vycházet byť jen na sídliště, kde žije. Na první procházku chodí kolem páté hodiny ráno, než odjíždí do práce či za studiem. A přesně v tento čas se již několikrát objevil černý přízrak, neznámý agresivní pes, který se touto dobou pohybuje volně po okolí.

„Mně se to stalo už třikrát,“ popisuje pejskařka pro redakci PrahaIN.cz. Zvíře, které na ni útočí, je velkého vzrůstu a černé barvy, konkrétní rasu určit nedokázala. Pouze uvedla, že venčení je v tomto případě velmi stresující. Zpozorovat černého psa z dálky nelze, protože po většinu roku je kolem páté hodiny ranní ještě tma.

„Vynoří se najednou, takže mám dost strach. Andyho si moc nevšímá, zaměřuje se na mě, vrčí a štěká, vždycky jsem zatím stihla utéct, takže mě nepokousal,“ uvádí Sabina. A kde má zvíře majitele? Těžko říct. Ten se ještě nikdy neukázal.

Na otázku, zda zkusila někdy zavolat policii, odpověděla, že by to nikam nevedlo. Jakmile uteče do domu, pes zase někam rychle zmizí, takže je přesvědčená, že by ho policie jen tak nechytila. Domnívá se, že jde o zvíře někoho z okolí, které se pak prostě vrátí domů.

Ne všichni mohli utéct

Podobné zkušenosti nám popsal majitel psa ve Vršovicích. Na Čechově náměstí se mu prý už třikrát stalo, že na jeho psa malého vzrůstu zaútočili dva jiní, konkrétně se jednalo o bojová plemena.

„Majitelka psa stojí na jedné straně náměstí a povídá si s přáteli, nebo s kým, psi běhají volně po celém prostranství před kostelem, na volání majitelky psi neragují. Přestal jsem tamtudy chodit, z těch zážitků bylo vždycky blbě i mně jako chlapovi," uvedl.

Další zkušenost z napadení psem s námi sdílel čtenář, na kterého zvíře zaútočilo na procházce s přítelkyní. Z nevinného odpoledne se však během pár vteřin stal šokující zážitek. „Najednou se k nám z kopce řítil rozzuřenej pes. Přítelkyně se za mě samozřejmě schovala. Já jsem zachoval duchapřítomnost a zmerčil lešeninovou tyč, tak nebylo zbytí. Vzal jsem ji, a když už byl u nás, majznul jsem ho tyčí po hlavě. Třikrát sebou zaškubal a bylo po něm. Nahoře na kopci ještě řval nějakej chlap, kterýmu nejspíš patřil," popsal pro redakci PrahaIN.cz dramatickou událost.

O svůj příběh se s námi podělil také pejskař z Modřan. „Byli jsme na procházce s mým třináctiletým křížencem jezevčíka a irského setra. Najednou na nás ze zatáčky vyletěl vlkodav, široko daleko žádný majitel. Okamžitě se vrhl na našeho psa, prokousl mu ucho a nepřestával. I když jsme pustili vodítko, náš pejsek neměl šanci tak velké bestii utéct. Pes mu šel po krku a bylo jasné, že ho brzo zabije. Nenapadlo mě nic lepšího než si na našeho troubu lehnout. Strach, jak skončí, byl v ten moment jednoduše větší, než nějaké kousnutí, které hrozilo mně. Pak se konečně vynořil chlap, kterému vlkodav patřil. Jako první začal křičet, co to dělám a snažil se zvíře zpacifikovat. Když bylo po všem, měl ještě plnou pusu řečí, jak mě napadlo bránit si psa takhle. Očividně se mu dost ulevilo, že krev, kterou mám na sobě, není moje. Veterinu nám platit nehodlal," popsal mladík nepříjemný zážitek s nezodpovědným majitelem psa.

Lidé se v Praze oprávněně obávají volně pobíhajících psů, kteří mohou napadnout je nebo jejich psa. Kontaktovali jsme proto městskou policii, která se s touto problematikou pravidelně potýká. Irena Seifertová, tisková mluvčí Městské policie hlavního města Prahy, nám vše popsala z pohledu strážníků.

Základem by měla být majitelova schopnost zajistit, aby pes neobtěžoval okolí. Pokud je čtyřnohému miláčkovi dopřána volnost, musí majitel dohlédnout, aby neohrožoval zdraví ani majetek dalších osob. Majitel by ho neměl nechat skákat na jiné psy nebo lidi ani z radosti, protože to leckoho může obtěžovat. Pustit psa, aby se svévolně vyvenčil po sídlišti, kde se nachází mnoho dalších pejskařů a jejich mazlíčků, je tedy nepřípustné.

Městská policie nedisponuje přesnou statistikou ohledně útoků psa. V loňském roce ale řešila 2.736 přestupků spojených s volným pobíháním psů. Za ty bylo uděleno 280 pokut v celkové výši 47.200 korun. Čtrnáct přestupků oznamovali policisté správnímu orgánu a zbývajících 2.442 vyřešili domluvou. Za první tři měsíce letošního roku zaznamenali již 782 přestupků tohoto rázu. Problémy se psy však nejsou jen kvůli napadání a agresi, za loňský rok musela policie vyřešit také 427 případů nezodpovědných páníčků, kteří nechali své miláčky znečišťovat ulice.

Při řešení nejrůznějších přestupků s čtyřnohými miláčky tvoří podle Seifertové specifickou kategorii děti a senioři. ,,U dětí (do 15 let) strážníci nemohou tento přestupek řešit vůbec a u mladistvých mohou uložit pouze zákonem stanovenou pokutu, která je nižší," uvádí.

„Dalším problémem je venčení psů staršími lidmi. V případě, že spáchají přestupek, platí pro ně stejná pravidla, jako pro všechny ostatní. Někdy je ale pro strážníky z lidského hlediska velmi těžké (staří lidé nemají peníze, jsou na hraně chudoby, špatně se pohybují) přimět je například, aby si po svém psovi uklidili, nebo jim uložit citelnou pokutu," doplňuje tisková mluvčí.

Od kdy je pes považován za volně pobíhajícího

Pokud má majitel svého psa na dohled a ten reaguje na zavolání, elektrický obojek, píšťalku či jiný povel, není považován za volně pobíhajícího. Za těchto podmínek s ním majitel může chodit po ulicích a na dalších místech, kam není vstup se psy omezen. Samozřejmě nesmí docházet k výše zmíněnému ohrožování nebo obtěžování či blokování pozemních komunikací.

Povinnost mít psa na vodítku je pouze ve veřejné zeleni. Stanovuje to vyhláška města. Vlastník pozemku ale může přidat značku, která povoluje výjimku.

Irena Seifertová potvrdila pro redakci PrahaIN.cz, že v současné době neexistuje norma, která by ukládala chovateli obecnou povinnost mít psa za každých okolností na vodítku nebo s košíkem na čumáku. Podle informací, které nám poskytla, se však vedení města nyní zabývá analýzou stávajících právních předpisů a možností zpřísnit podmínky pohybu psů na veřejném prostranství. Město však není oprávněno upravovat podmínky, které stanovují zákony, to je v pravomoci Parlamentu ČR.

V případě, že se však někdo setká s obdobnou situací, jakou si prošla Sabina, doporučuje Seifertová neprodleně kontaktovat bezplatnou tísňovou linku 156 nebo 158, kde oznámení můžete učinit anonymně. Pejskaře zároveň prosí, aby brali ohled na své okolí a drželi zvířata pod kontrolou.

Psí problematice se budeme i nadále věnovat. Nejen z pohledu, který jsme nastínili v tomto materiálu, ale najdeme pro vás psí louky, stránky, jenž nabízí hlídání vašich čtyřnohých miláčků a mnoho dalšího.