foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Statek Olšany
REPORTÁŽ: Ke konci listopadu jsme se vydali na Valašsko, nejprve do Vizovic, následně do Olšan. Vizovice nás okouzlily státním zámkem a muzeem slivovice. Do Olšan jsme mířili především kvůli vzpomínkám na herce Bolka Polívku. Jeho farma už mu ale dávno nepatří a nenese ani původní název. Poslední roky jde o Statek Olšany.
Když jsme zastavili na velkém parkovišti a rozhlédli se, skoro jsme přestali dýchat. Obrovská parcela, rozlehlý komplex a kus nádherné krajiny. Po Praze, kde na zeleň narazíte spíš na hřbitovech nebo v parcích, to byl balzám na duši.
Statek nabízí pronájem bytů různých velikostí, restauraci a penzion. Nechybí ani soukromá rekreační stáj rodinného typu s kapacitou dvaceti boxů. K dispozici je zde krytá hala, kruhovka se zavlažováním, trenažér pro koně, mycí box i solárium. U výběhu jsme potkali muže, očividně koňáka, který si areál pochvaloval. „Je vidět, že to dělal někdo, kdo koním rozumí a má je rád,“ poznamenal. Museli jsme souhlasit, ačkoli jsme se do sedla nikdy nevyhoupli. Statek doporučíme na krátký i delší pobyt, je nezapomenutelný.
Po prohlídce okolí jsme zamířili do restaurace. Nabízí tradiční speciality, denní menu i víkendovou nabídku a ceny jsou srovnatelné s pražskými.
Super ceny jídla
Bramboračka i dršťková vyšly na 56 korun, 300gramové pečené kachní stehno s variací knedlíků stálo 289 korun a kuřecí řízek plněný tvarůžky (ano, opravdu) 179 korun. Výběr byl široký a vybere si z něj každý.
Dorazili jsme v neděli kolem půl dvanácté. V restauraci jsme sice viděli jen tři hosty, přesto jsme si nemohli hned sednout, téměř všechny stoly byly rezervované. Místo se nakonec našlo a my se mohli oddat atmosféře i kuchyni.
Když jsme se rozkoukali, začali jsme pátrat po stopách, které nás do Olšan přivedly: po Bolku Polívkovi. Jenže jsme nenarazili vůbec na nic. Žádné fotografie, žádné citáty, žádné kostýmy z filmů či divadel. Nic.
Brzy jsme však narazili na ženu, která sem chodí téměř dvacet let. Věděla, že o statku připravujeme text, a požádala o anonymitu. Nechtěla uvést ani své povolání, prý by ji každý poznal. Proč tolik opatrnosti?
Na lidech záleží
Na Bolka Polívku neměla nejlepší vzpomínky. Z desetiminutového rozhovoru vyplynulo v podstatě jediné: herec i jeho přátelé tu pořádali nekonečné alkoholové mejdany. „Pili snad pořád,“ uzavřela.
Otázku, proč dnes po Bolkovi Polívkovi není na statku ani stopa, přešla mlčením.
Až později jsme objevili několik fotografií. Netýkaly se ale herce, nýbrž zpěváka Ondřeje Rumla a jeho připravovaného představení Zapomenutý příběh, které se na statku uskuteční 20. prosince. Přítomní hosté se navíc mohli objednat na jízdu se psím spřežením. Rumlova tvář vedle modrých psích očí působila až pohádkově.
Statek Olšany v nás zanechal silný dojem. Krásná krajina, výborná kuchyně, pořádek i kvalitně zrekonstruované byty, to vše ukazuje na jediné, jak moc současným majitelům záleží na spokojenosti hostů.