foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Můstek, únor 2025
REPORTÁŽ: PrahaIN.cz se tématu bezdomovectví věnuje ze všech možných úhlů pohledu. Hovoříme se sociálními pracovníky, zástupci místních samospráv, ale i s těmi, kteří přišli o střechu nad hlavou. V tomto směru je potřeba upozornit, že ne všem jejich životní situace vadí.
Leckdy se dozvíme, že si tuto cestu vybrali dobrovolně. Nejčastěji zní, že kvůli špatným poměrům v rodinách. Za lidmi bez domova jsme se už vypravili na území Prahy 3 a 8, Prahy 9, 10, 11, ale také do centra metropole. Zde jsme byli před týdnem upozorněni několika zaměstnanci obchodů na Můstku, že zde se vyskytují dva bezdomovci, jejichž chování však pracovníci označili za atypické.
Tito jsou prý zdraví, nemívají u sebe alkohol, ale především za sebou pokaždé uklidí. Podle našich zdrojů navíc nejde o nahodilé jednání. Na Můstek jsem se tedy vypravili ve všední den kolem poledne, kdy tito lidé podle toho, co jsme se dozvěděli, dospávají jakési noční směny.
Našli jsme je hned. Leželi poblíž sebe s menším odstupem v poloze, na kterou si asi běžný člověk těžko zvykne. Nohy byly na pár schodech, tělo na dalších a hlava, podložená jakýmisi papíry, na zbytku. Byla zima, venku foukal vítr. Kolem nich jsme viděli pouze jednu papírovou tašku, což také nebývá časté. Protože jsme do ní opatrně nahlédli, všimli jsme si jen pár zbytků jídla a prázdné plastové lahve. Po alkoholu ani stopa.
Součástí provizorního přístřešku na schodech do metra bylo ještě několik spacáků. Nepořádek? Nikde. Zápach? Žádný. Despekt kolemjdoucích? Nic takového. Jedna paní dokonce před námi do zmíněné tašky hodila sáček bonbonů. Pracovala dole v jedné z prodejen a dali jsme se s ní do řeči. „Vím, že tady přespávají a už jsme se o tom bavili víckrát, jak jsou čistotní,“ uvedla. Když jsme jí vysvětlili, proč si místo a tyto lidi fotíme, byla ještě otevřenější. „Mám s bezdomovci problém u hlavního nádraží, tam se děsím chodit,“ přiznala. „Tohle je ale jako v tom filmu Nebe a dudy, víte, znáte ho? S Marvanem. Oni po sobě tady normálně uklidí. Ale přitom za sebou nenechávají svinčík. Když chodíme ráno do práce, jsou tady. Odpoledne, jak odcházíme, zase ne. Jednou mi jeden říkal, že sbírá odpadky a nosí je do sběru, za den vydělá kolem tří stovek, to mu stačí. Pak jdou sem, mají svá místa,“ doplnila.
O další svědectví se postaral muž v uniformě pražského dopravního podniku. Slyšel, co si říkáme, kynul hlavou a jal se přiblížit vlastní dojmy. „Řídil jsem tramvaj, mám s nimi příšerné zkušenosti, což si představíte. Tyhle, co sem chodí, jsou nějací jiní. Nesmrdí a zdá se mi, že snad mají i práci. Neviděl jsem je pít, to opravdu ne. Ale dneska nevím, jestli jsou to ti samí, není jim vidět do obličeje. Ale jak jsem se několikrát v tramvaji bál, z těch na Můstku žádnou hrůzu nemám, zvláštní, co?“ uzavřel.
Můstek jsme prošli skrz na skrz a na jiné lidi bez domova nenarazili. Co nás současně potěšilo, byl absolutní pořádek ve všech místech, kam jsme nahlédli, takže nejen kolem košů, ale v i koutech, za reklamními panely, před eskalátory. V tomto směru si úklidová služba zaslouží velkou pochvalu.
O bezdomovcích v centru Prahy jsme psali obsáhlé materiály, připomenout si je můžete například ZDE.