foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Silueta hradu Točník až démonicky hlídá okolní krajinu. Na snímku je také patrné suťové pole.
REPORTÁŽ: Žebrák a Točník jsou dva hrady v nejzápadnější části Středočeského kraje. Jsou ideálním cílem pro jednodenní výlet. Dostanete se k nim totiž poměrně snadno. Dobré spojení z metropole je jak autobusem, vlakem, tak samozřejmě i po vlastní ose. Žebrák totiž leží v těsné blízkosti exitu 34 na dálnici D5.
Nepříliš dobrá zpráva pro všechny je, že ať se budeme přibližovat k hradu Točník z jakékoliv strany, budeme muset trochu šlápnout do vrchu a kopec vyfunět. Točník je totiž strážný hrad, který stojí pyšně na samém vrcholu skalního ostrohu. Stojí to ale za to.
Pokud nás však čas nehoní a nejsme omezeni dalšími povinnostmi, můžeme výlet začít už ve vesničce Otmíče. Nad ní se klene Otmíčská hora, která je součástí Hořovické pahorkatiny.
Je to lávový vrch, podobný těm, které vznikly v Doupovských horách nebo v Českém středohoří, akorát v o poznání menším měřítku. Zahájit výlet právě tady je dobré, protože při pohledu z Otmíčské hory je nádherný výhled a my můžeme poprvé spatřit hrad Točník na obzoru.
Vyhlídka z Otmíčské hory je legendární, jen musí být vidět, tentokrát se v provazech deště utopil i nedaleký Točník. Ještěže tu byla alespoň legendární otmíčská borovice. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Dobrou pozorovatelnu si tu vyhlédli už lidé z doby kamenné a hradiště tu zůstalo až do dob slovanských. Dnes ho však připomínají jen neznatelné valy.
Borovice se stala legendou kraje
Pokud budeme mít štěstí na krásný výhled a nebudou náš výlet doprovázet provazy deště, tak výhled zpestří zdejší pověstná otmíčská borovice.
Z Otmíčské hory se vrátíme zpět do obce a necháme se vést modrou turistickou stezkou. Po ní dojdeme přes obce Praskolesy a Chlustina až na kraj města Žebrák. Modrou stezku však opustíme hned po přejití dálnice D5. Modrá směřuje doleva, my se vydáme doprava. Cestou kolem kopce Šibence budeme stoupat postupně vzhůru až do chvíle, kdy narazíme na žlutou turistickou stezku. To je cesta, která vede po samém hřebeni. Na ní zahneme doleva a dojdeme k samotnému hradu Točník. Zabloudit se v tuto chvíli už nedá, protože všudypřítomný Točník pečlivě hlídá každý náš krok.
Národní kulturní památka hrad Točník vznikla díky Václavu IV. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Za to, že hrad Točník vůbec vznikl, můžeme vděčit králi Václavu IV., respektive požáru, který zničil na konci 14. století menší hrad Žebrák níž v údolí. Král se nad plány nového hradu pořádně rozmáchl a chtěl vlastně vystavět svůj vlastní Karlštejn. Ten zbyl po jeho otci císaři Karlu IV., a tak i Václav IV. chtěl nějaký ten pomník své vlády.
Psali jsme
REPORTÁŽ: Příští rok mu bude už devadesát. Přesto je to pořád fešák a nejeden z nás stále touží po tom, abychom si na něj mohli sáhnout…
I z tohoto důvodu zde na Točníku vznikl druhý největší hradní sál na území našeho státu, velikostí ho dokáže předběhnout pouze Vladislavský sál na Pražském hradě. Točník je nádhernou ukázkou gotiky, a to i přesto, že gotika je několikrát poražena pozdějšími dalšími stavebními úpravami. Hlavně renesančními, což se projevuje například na sgrafitových podobách palácových staveb. Další smůlou pro Točník byl fakt, že během třicetileté války zpustnul a byl opuštěn. Další dějiny hradu připomíná web Národního památkového ústavu.
Tajemné Točnické jezero s neprobádanou hloubkou se objevuje v mnoha legendách a pověstech. Dnes už nepřipomíná místo, které by bylo zásobárnou pitné vody pro hrad. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Nevýhodou dnešního hradu Točník je skutečnost, že tu není žádný hradní šenk. Nicméně obsluha místní poklady společně s kastelánem připravuje v předbraní samoobslužný kiosek. Je tu v konvicích dobrá káva a vynikající domácí koláče.
Důvěru zatím lidé nezklamali
Je to rozhodně místo, které bychom neměli přehlédnout a nemělo by uniknout naší pozornosti. Zvlášť po výstupu do kopce udělá teplá dobrá káva a něco sladkého dobře. Zřejmě tu s turisty mají dobré zkušenosti, protože peníze za útratu umístíme pouze do volně přístupné krabičky.
Točník nabízí i výhled do krajiny ze zdejší věže. Jelikož jsou zdi hradu holé, pohybují se tu návštěvníci zpravidla bez průvodce, pouze se zapůjčeným výkladovým textem a mapou.
Pokud ale chce člověk vidět na Točníku i něco navíc, co není součástí průvodců, je potřeba mít oči na šťopkách a být trochu odvážný. Jste připraveni? Tak pojďme.
Jedno z mála středočeských suťových polích se nachází těsně pod hradbami hradu Točník. Uprostřed snímku je vidět věž hradu Žebrák. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
První zvláštností je Točnické jezírko, které se nachází před zdejší hlavní bránou. V době velké slávy hradu sloužilo jako zásobárna pitné vody, dnes často bohužel zarůstá žabincem. Co by nás ale mělo uchvátit, je skalka, pod kterou se hladina nachází. Na ní můžeme vidět geologické posuny planety, které obrovskou silou vyzdvihly nezměrné množství kamene z velké hloubky a přelomily ho. Na tomto zlomu byl pak hrad Točník vystavěn. U jezírka je tento zlom nejvíce patrný. A je tak výjimečný, že pro studenty geologie je zlom dokonce výukovou lokalitou, kde si můžou ověřit své znalosti.
Tajemno a neprobádaná voda
Dokonce se vedou i spory o hloubku vlastního jezírka. V severní části je prokázáno, že dno leží 10 metrů pod hladinou vody, v jižní části se však předpokládá hluboká puklina, kde se nedá hloubka vodního sloupce odhadnout. Další záhadou je, že jezírko, které nemá ani přítok ani odtok, v podstatě nevysychá a množství vody je konstantní.
Je jasné, že těchto záhad si všímali lidé už od středověku, a tak vznikla řada různých pověstí, ze kterých se ježí chlupy na těle. Například o tom, že v jezírku žijí ohromné chlupaté ryby, které jsou zakletými dušemi lidí, kterým Václav IV. ublížil. Točnické jezírko je často v hledáčku mnoha českých záhadologických webů, například webu zahadno.cz.
V medvědáriu na Točníku se nacházejí dva medvědi Martin a Agáta, je jim jedenáct let. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Ještě dřív, než se pustíme dál za bránu hradu, je dobré sejít vpravo dolů po nenápadné malé stezce a po ní se dá dojít až k místnímu medvědáriu. Čekají tu dva hnědí chlupáči. Znát je můžeme z večerníčkového seriálu Méďové na cestách, který natočil Václav Chaloupek. Tito huňáči se narodili před jedenácti lety v Žatci a jmenují se Martin a Agáta.
Psali jsme
REPORTÁŽ: Hořovice jsou, místní jistě prominou, běžným městem. Najdeme ho zhruba v polovině cesty z Prahy do Plzně. Hořovice leží v blízkosti…
Když už přestaneme hnědé medvědy bavit, tak se rozhodně nebudeme vracet a dál budeme prošlapávat nenápadnou stezku kolem hradeb a stěn Točníku. Nebudeme se bát postupně se zužující stezky, a to nám umožní za chvíli vidět další zajímavost, na kterou jen tak nenarazíme.
Suťová pole se ve středních Čechách téměř nevyskytují, jedinou výjimkou jsou minipolíčka plná balvanů na některých místech v Brdech. Výjimkou je právě suťové pole pod hradem Točník. Je to skutečně unikum, které Hořovická pahorkatina nabízí.
Z vyhlídkového místa u hradu Točník je omračující pohled do kraje. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Netradiční cesta kolem hradu nás nakonec dovede k původní přístupové historické bráně. Na ní si můžeme všimnout erbů šlechtických rodů, kteří měli Točník ve svém majetku. Z tohoto místa, kde se nachází i odpočinková lavička, je výhled do krajiny hodný pro bohy.
Rýhy ve skále
Tu největší zajímavost můžeme ale sledovat právě od tohoto místa. Když se podél strmých stěn hradu Točník budeme vracet k Točnickému jezírku a k dnešní hlavní vstupní bráně, uvidíme zřetelně geologický zlom, který vznikl vyzdvihnutím jednotlivých kamenných vrstev. Zajímavé však je, že jedno křídlo zlomu tvoří o poznání měkčí horniny než křídlo druhé. A tu raritu, která to dokazuje, tu vytvořila kola kočárů, která po staletí směřovala k této bráně. V podloží zřetelně uvidíme, jak pro těžká kola vozů na jedné straně nebyl problém vyhloubit do měkčí skály rýhu, kola na druhé straně vozů však v hlubokém kameni neměla šanci.
Hrad Točník a jeho bývalá vstupní brána s erby majitelů hradu. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Pro cestu z hradu Točníku směrem do údolí si vybereme červenou turistickou stezku. Upozorňuji, že je to pořádný sešup, a to zvláště v době, kdy je vlhko a cesta klouže.
Když budeme mít po levé ruce nádherný ovocný sad, tak zpozorníme. Za parkovištěm, které je sevřeno v údolí, se nachází nižší podlouhlý kopec, který nese více než příznačný název Jezevčík. Pozornost upoutá jakýsi zvláštní rám, který se nachází na samém konci Jezevčíka.
Jde o kamenný portál z jednoho pražského gotického domu, který připomíná téměř zapomenutého českého kazatele Jeronýma Pražského, který skončil stejnou smrtí jako Mistr Jan Hus, a to dokonce na stejném místě, tedy v Kostnici.
Dominantou hradu Žebrák je kulatá věž, která dnes slouží jako rozhledna. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Portál se později stal součástí budovy Zemské banky Na Příkopech a tady vydržel až do II. světové války. Tehdy ale nacisty začaly dráždit nápisy typu: „Pravda vítězí“ a podobně, které se na portále nacházely. I z toho důvodu byl v tichosti kamenný portál odsekán a odvezen do modlitebny v Žebráku. Tady vydržel dalších 75 let, než byl vztyčen v roce 2016 právě na tomto kopci. Další podrobnosti uvádí web drobnepamatky.cz.
Připomíná Jeronýmův boj proti politice odpustků, na které v té době církev vydělávala ohromné peníze. Dnes ale působí ve volné krajině jako oko, které nabízí rozhledy na nejkrásnější lokality kolem města Žebrák.
Žebrák pod dohledem většího bratra
Od kamenného portálu budeme dál sestupovat po červené turistické stezce dál směrem k městu Žebrák. V levotočivé zatáčce na nás čeká zřícenina původního hradu Žebrák. Tato o poznání menší stavba byla založena rodem Buziců už ve 13. století. Tou nejzajímavější budovou, která se doposud zachovala, je válcová věž. Její nejspodnější partie sloužily jako hladomorna.
Pohled na hrad Točník přes zeď hradu Žebrák. Oba jsou si opravdu na dosah. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Dnes ale nemusíme mít strach, že nás tu budou trápit hlady, naopak za poměrně nezvykle nízké vstupné nám dovolí vystoupat až na její vrchol a ten nám nabídne nejen výhled na celý areál, ale hlavně na sousední pyšný Točník, který je z věže opravdu na dosah. Více na webu Národního památkového ústavu.
I zřícenina hradu Žebrák je přístupná povětšinou bez služeb průvodce a dnešní politickosprávní rozdělení dělá v poloze obou hradů pěkné zmatky. Jak Točník, tak i Žebrák se totiž nachází na území obce Točník.
Nám nezbyde nic jiného než dojít do města Žebrák. K tomu nám poslouží kilometr a půl dlouhá ulice Hradní.
Hřbitov, který si zaslouží procházku
Rozhodně ale nedoporučujeme ji procházet na jeden zátah. Udělejte si malou zastávku na zdejším hřbitově. Říct o jakémkoliv hřbitově, že je malebný, je sice trochu morbidní, nicméně hřbitov v Žebráku si tento přívlastek víc, než zaslouží.
Najdeme tu řadu hrobů významných obyvatel města, které jsou vyrobeny z komárovské litiny. Nedaleko odsud se totiž nacházely svého času největší železárny v celém Rakousku-Uhersku. Vyráběly kvalitní litinu, která se stala základním stavebním materiálem řady českých budov a celkem logicky se využívala i na funerální doplňky.
Na žebráckém hřbitově najdeme hrob s pomníkem anděla, jde o poslední dílo slavného sochaře Václava Levého. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Tím nejvzácnějším náhrobkem na zdejším hřbitově je ale mramorová socha anděla, která stráží hrob místní rodiny Feyereislů. Anděl je posledním mistrovským dílem českého sochaře Václava Levého, který náhrobek dokončil v roce 1869 a už v následujícím roce zemřel.
Velice svérázná postava umělce Levého je jedním z nejvíce opomíjených umělců našeho národa. Fascinující je, že jde téměř o uměleckého samouka, který je sice více spojen s oblastí Mělnicka, kde začínal jako mladý muž prahnoucí po uměleckém ztvárnění osob vytvářet z pískovcových masivů rozměrné sochy, nicméně jeho sochy zdobí dnes řadu evropských měst.
V Želízech u Liběchova, kde se Levý narodil, dodnes turisté obdivují jeho mnohametrové sochy Čertových hlav, které jsou vytesány do zdejších pískovcových skal. Levý zůstal věrný pískovci celý život, i když si občas odskočil k mnohem ušlechtilejším materiálům. Jeho sochy dnes zdobí kostely v Římě, Vatikánu i ve Vídni, české učebnice však na něj poměrně zapomínají.
Anděl na žebráckém hřbitově je ukázkou jeho geniality, kde můžeme porovnávat, kam se až Levého talent a píle dopracovaly. Kompozičně nádherná socha je opravdu důstojnou tečkou za naplněným uměleckým životem. Připomíná ji i oficiální web hřbitova v Žebráku.
Osu samotného města Žebrák tvoří rušná silnice 605. Na městě je vidět, že je tu stále řada pracovních příležitostí, a tak netrpí současným problémem menších českých měst, že dochází k jejich vylidňování. Navíc je tu zachována i poměrně slušná síť místních prodejen a služeb, jen jaksi zapomínají, že na výlety se jezdí většinou o víkendech, a tak vás tu překvapí velmi často jen zavřené dveře.