foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Za těmito dveřmi kostela na Zbraslavi najdeme dnes už jen kostry tří členů Přemyslovského rodu z bývalé nekropole
REPORTÁŽ: Kam by člověk měl tak pořád jezdit na výlety? Kutnou Horu, Karlštejn i Český Krumlov už jsme viděli, říkáte si. Co třeba zkusit něco kousek za Prahou a možná ještě lépe přímo v Praze?
Zbraslav se stala součástí metropole až v roce 1974 a dodnes vlastně jako součást Prahy vůbec nepůsobí. Tím ale, proboha, nemyslím, že by se jednalo o nějaký zapadákov nebo nezajímavé místo. Spíš naopak. Zbraslav si udržela svoji malebnost, která se skládá hlavně z krásné pozice na obou březích řeky Vltavy a také z toho, že vilová zástavba pořád hraje prim.
Výhodou výletu na Zbraslav je i to, že v klidu sednete na městskou hromadnou dopravu a za čtvrthodinu vás vyklopí autobus MHD přímo na Zbraslavském náměstí. To má nezvykle lichoběžníkový tvar a dvojice protínajících ulic ho dělí na čtyři trojúhelníkové segmenty.
Na Zbraslav se dřív hojně jezdilo za uměním. Zdejší expozice orientálního umění Národní galerie byla přímo pověstná. Jenže v roce 2009 se galerie musela vystěhovat a zámek se vrátil v restituci dědicům posledního majitele Cyrila rytíře Bartoně z Dobenína. Dědicové se na zámek Zbraslav dokonce nastěhovali, ale zcela ho pro veřejnost neuzavřeli.
Park si projdete jen z půlky, vítá vás mini Václav
Upravený a střídmý park je pro veřejnost volně otevřený, i když jenom z poloviny. Volný je vstup do zdejšího kostela svatého Jakuba Staršího. A ten rozhodně stojí za prohlídku, jen si musíme vypozorovat termíny zdejších bohoslužeb, protože jinak můžeme narazit na mříže na dveřích. Návštěva kostela však z mnoha důvodů stojí za to. V první řadě tu najdeme pohřbené pozůstatky významných postav českých dějin. V kryptě pod kostelem jsou těla Václava II. a Elišky Přemyslovny a také jedno z jejich dvojčat, s největší pravděpodobností dcery Elišky.
V těchto místech stával ohromný gotický chrám, vypálili ho a vyplenili husité. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
V dávné historii tu bylo v přemyslovské nekropoli narváno mnohem víc, ale během husitských válek kališníci kostry z hrobů vytahali a zneuctili je.
Pokud nepatří historie mezi vaše záliby, může nám poskytnout park Zbraslavského zámku jeden úžasný zážitek. Nikdy si nemůžeme podrobně prohlédnout sochu svatého Václava od Josefa Václava Myslbeka na Václavském náměstí do nejmenších podrobností. Několikametrový sokl a mohutnost pomníku v tom brání. Na Zbraslavi se však takové zázraky dějí. Myslbek totiž před vlastním odlití sousoší nechal odlít ještě přesnou zmenšenou kopii sochy.
A tak se můžeme svatému Václavovi podívat téměř do očí. Právě tady je ve vašich možnostech prozkoumat každý kousek sochy a studovat mistrovskou sochařskou práci. Jen se musíme obejít bez dalších čtyř patronů České země, které svatého Václava na centrálním pražském náměstí obklopují, tady nejsou.
Škodu lásky není rozhodně na škodu navštívit
Jestli na Zbraslavi vyhládne, není třeba s sebou vláčet v batůžku obložené chleby. Místní restaurace fungují, bývají otevřené, ale pokud chcete využít služeb té nejvyhledávanější, tak doporučujeme udělat si rezervaci. Jinak vás totiž může překvapit po otevření dveří obsluha obtěžkaná několika plnými talíři, tak jako se to stalo nám, jak bezradně pozvedá rameny. „Ani jedno volné místo,“ říkají jeho oči, které těkají po plném lokále.
V této hospůdce na Zbraslavi, dnes nazvané Škoda lásky, pobíhal malý Jaromír Vejvodů, patřila totiž jeho otci. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Když couváme ven, srazíme se s jedním z místních. „Bez objednání?“ žasne nad naší naivitou. „I místní si musí rezervovat stoly, anebo sem jezdí jen uvařené jídlo vyzvedávat a vakuově zabalené si ho sní doma,“ říká muž ve středních letech. Po pár minutách si vynáší z restaurace dvě porce výpečků se zelím a knedlíky. Mezitím vyšli z restaurace manželé s malým synem. Byli tu na rodinném obědě a pánova poznámka: „Bylo to vynikající,“ nás ještě víc zabolela, protože jsme se jako turistická parta do restaurace nevešli.
Restauraci Škoda lásky na náměstí provází opravdu dobrá pověst. Vědí tu, že nejvíc frčí domácí česká a poctivá kuchyně, a tak kromě výpečků narazíme na jídelním lístku na řízek, moravského vrabce, koprovku, svíčkovou nebo vepřo, knedlo, zelo. Ceny nezahýbají peněženkou a za metropolitní úrovní s potěšením zaostávají.
Rod Vejvodů stále vládne restauraci
Tradice restaurace Škoda lásky je dlouhá, protože ji zhruba před 120 lety koupil tatínek slavného Jaromíra Vejvody. A malý Jaromír už tehdy pobíhal po lokále. Po mnoha letech pak začal skládat písničky a hned ta první, kterou nazval Modřanskou polkou, udělala díru do světa.
Všichni Češi ji ale říkají podle refrénu Škoda lásky, když byla na konci minulého století vyhlášena anketa Hit století, nikoho nepřekvapilo, že se umístila na prvním místě. Paradoxem je, že to byla Vejvodova první skladba, i když napsal více než 80 dalších, věhlasu první písně už nikdy nedosáhl.
Restaurace je dodnes v držení členů rodiny Vejvodů. Pokud se ale dovnitř nedostanete, nemusíte zoufat. Povedené kafe vám připraví v několika otevřených cukrárnách, kromě toho tu můžete i mlsat. Výběr sladkostí, ale i chlebíčků, je totiž široký.
Na Zbraslavi najdeme definitivní model sousoší svatého Václava od Josefa Václava Myslbeka. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Zbraslav je i místo, kde se dají najít otevřené veřejné toalety, což je v našich městech výjimečné. Zdejší se nacházejí v Městské zahradě nedaleko náměstí.
Jisté pokárání si Zbraslav ale zaslouží. Důvodem je o víkendu uzavřené infocentrum, což, i když jde o zimní období, je z hlediska turistů naprosto neomluvitelné.
Vily mohou být pro vás dobrou učebnicí
A teď ještě k tomu, co Zbraslav na jižní hranici metropole může nabídnout. Zajímavé je projít si všechny zdejší významné stavby. Patřily slavným osobnostem, žil tu například spisovatel Vladislav Vančura, vydavatel a nakladatel Jan Otto nebo univerzitní právník František Storch. K dalším významným vilám patří stavby s poetickými názvy Růže nebo Planá růže.
Jednotlivé stavby mohou sloužit i jako učebnice architektonických slohů. Jedna je totiž vystavěna v secesním, další ve funkcionalistickém slohu, další zdobí art deco a jedna z nich je vyvedena v poměrně unikátním slohu eklekticismu. Povzbudivé je, že velmi zdařilý a podrobný zbraslavský informační systém vás k těmto vilám dovede, aniž byste neustále museli hledat jejich přesnou polohu na mapách.
Vyvrcholení na kopci
Závěr zbraslavského výletu můžete vyplnit krátkým výšlapem ke Karlovu stánku. Je to zděný altán, který se nachází na svahu nad Zbraslaví. Zděný je teprve od poloviny 19. století, předtím byl dřevěný a jméno zdědil dokonce po Karlu IV. Ten se prý při každém návratu do české země tady zastavil a dlouze si prohlížel její milované krásy.
Psali jsme
REPORTÁŽ: Mohlo by to znít jako začátek kdysi oblíbeného vtipu, ale ve skutečnosti je to historická nezbytnost, kterou musíte znát, když chcete…
I dnes poskytuje výhled z Karlova stánku Zbraslav jako na dlani, navíc i zajímavé panorama pražských sídlišť. Je pravda, že vzrostlé stromy nedovolují už kruhový výhled, nicméně i tady radnice na Zbraslavi činí nezbytné kroky. Staré stromy, povětšinou náletové akáty, se kácejí a vysazují se nízké jehličnany.
Karlův stánek nad Zbraslaví. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Se svahy nad Zbraslaví se však musí velmi opatrně. Nelze je najednou odlesnit. Jsou totiž ohromnou pramennou oblastí a na jejich kopečcích vyvěrá několik pramenů, které jako potůčky utíkají k Vltavě. Na několik pramenů narazíme ve zdejším parku Belveder a ten největší – Královka má dokonce ohromnou vydatnost.