foto: Archív Jakub Šerých, Člověk a víra, se svolením/Biskup Václav Malý
ROZHOVOR: Mezi nejstarší a nejvýznamnější svátky křesťanského kalendáře patří Velikonoce a v českých zemích mají tradici, která sahá hluboko do minulosti. Slaví se připomínka zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale i zvyky připomínající dávné oslavy jara. „Velikonoce jsou povzbuzením, že člověk má cíl svého života, že jeho pozemské putování není vždycky jenom něco příjemného,“ řekl serveru PrahaIN.cz pražský biskup, signatář Charty 77 a někdejší disident Václav Malý.
Ve svém výkladu k významu a smyslu velikonočních svátků biskup připomněl, že se Velikonoce slavily v podstatě od počátku vzniku církevního společenství po smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikonoční svátky připomínají Kristovu smrt na kříži a jeho povstání k životu.
„Velikonoce jsou povzbuzením, že člověk má cíl svého života. Že jeho pozemské putování není vždycky jenom něco příjemného, že člověk se má vyrovnat i s nepřízní různým způsobem, ale zároveň naději, že není zapomenut. Že je tady naděje k novému, plnému životu. Neunikat z pozemského putování, ale zároveň být člověkem naděje. Člověkem, který jde ke světlu. Tak bych krátce shrnul smysl Velikonoc jako připomínku Ježíšova kříže a Ježíšova zmrtvýchvstání, ale vyjádřeno civilně i pro lidi, kteří se třeba nehlásí ke křesťanské tradici,“ řekl Václav Malý naší redakci.
Během Velikonoc probíhá v křesťanských kostelích soubor liturgií. Nejvýznamnější bohoslužba se koná v sobotu. „V sobotu večer začínají obřady takzvané Bílé soboty. Je to chvalozpěv, jásání, že Ježíš vstal z mrtvých, a zároveň je udělován křest těm, kteří se delší dobu připravovali na přijetí této svátosti, to znamená znovuzrození člověka. Že je přijat do společenství církve a že se stává viditelným následovníkem Ježíše Krista v jeho putování ke světlu a plnému životu,“ řekl biskup Malý naší redakci.
Období půstu
Oslavám velikonočních svátků předchází čtyřicetidenní půst. V postní době se věřící obvykle snaží omezit jídlo, hlavně maso a sladkosti, více se věnovat duchovnímu životu a být ohleduplnější k ostatním.
„Postní doba má být především dobou jistého ztišení a přípravy právě na hluboký obsah Velikonoc. Zároveň, pokud se má člověk soustředit, měl by si také odříci to, co ho vyrušuje. Co ho stále žene k nějakému běhu, aby člověk zažil určitý pokoj a klid srdce. Půst nespočívá pouze v tom, že si člověk třeba odřekne dobrý pokrm nebo zábavu, ale právě v tom, že to, co ho vyrušuje nebo zneklidňuje, co mu dělá stále starosti a odvádí ho od toho podstatného, by měl tlumit. To je smysl půstu. Neznamená to, aby člověk trpěl hladem nebo aby se tělesně trápil, ale právě aby se duchovně zklidnil. Všechny rušivé jevy aby se mu podařilo odstraňovat. To je smysl půstu,“ uzavřel biskup Václav Malý.
Psali jsme
Poslanec Jindřich Rajchl (PRO) napsal na sociální síti, že uprchlíci pobývající v Česku, kteří na Velikonoce odjedou na Ukrajinu, by měli ztratit…
Tradice
Velikonoce patří mezi nejstarší a nejvýznamnější svátky křesťanského kalendáře. V českých zemích mají i bohatou lidovou tradici, která sahá hluboko do minulosti. Slaví se připomínka zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale mnohé zvyky, které dnes známe, mají své kořeny ještě v pohanských oslavách jara a přírody. Lidé si totiž už od pradávna připomínali příchod teplého období, nový život a úrodu, a právě tyto prvky se později propojily s náboženským významem svátků.
U nás se Velikonoce slaví už více než tisíc let. První písemné zmínky pocházejí ze středověku, kdy byly svátky spojovány s jarními slavnostmi a rituály, které měly zajistit zdraví, plodnost a prosperitu. S postupem času se tradice vyvíjely a prolínaly se pohanské a křesťanské prvky. Tak vznikla dnešní podoba Velikonoc, která nabízí jak duchovní rozměr, tak zábavu pro celou rodinu.
Mezi nejznámější zvyky patří malování kraslic, pletení pomlázek a velikonoční koledování. Pomlázka je symbolem zdraví a vitality, kraslice zase nového života a naděje. Svátky jsou také spojené s pečením tradičních pokrmů, například mazanců a beránků. Velikonoce dnes představují nejen čas k duchovnímu rozjímání, ale také příležitost k setkávání s rodinou a přáteli.