foto: Bára Richterová, PrahaIN.cz/Podzemí Bílý kůň v Praze 14
REPORTÁŽ: Městská část Praha 14 zpřístupnila Fejkovu pískovnu, která je známá spíše pod názvem Bílý kůň a nachází v Praze Hloubětíně. Ve druhé polovině 20. století sloužila část, která nebyla zasypána struskou a troskami z vybombardovaného ČKD, ke skladu ovoce a zeleniny. V 80. letech ale plodiny nahradila skládka, vyklidit odpad trvalo více než 8 let.
Písek se zde těžil do roku 1945, mezi lety 1956 a 1976 podzemí sloužilo jako sklad ovoce a zeleniny, pak se začalo plnit odpadky. Umisťovali je sem jednak místní, probíhal tady ale i svoz komunálního odpadu.
Od nápadu, že by podzemí bylo zpřístupněno veřejnosti až k realizaci uběhlo 15 let. Jak jsme už zmínili, samotné čištění zabralo 8 let a při vyklízení se vystřídala zhruba tisícovka lidí. Jak nám řekl průvodce, někdo pomohl jednorázově, jiní opakovaně. Celkově bylo odvezeno z povrchu i podzemí na 140 kontejnerů odpadů.
Náklady na kontejnery, jejich odvoz, nové schody a další nezbytné věci vyšly na 18 milionů korun. Kdyby došlo k zasypání podzemí, jak bylo původně v plánu, celková cena by se vyšplhala až na 100 milionů korun.
Vstup působí nenápadně
My jsme si prohlídku rezervovali na první adventní neděli dopoledne, na místo přijíždíme jako první a nejprve si nejsme jistí, zda jsme přijeli na správně. Ačkoliv navigace ukazuje, že jsme dojeli do cíle a v mapě je jasně viditelný symbol pískovny Bílý kůň, kromě malého plechového domečku na místě není nic. Projedeme celou ulici znovu a ptáme se místních. Ti nás nasměrují právě k onomu domečku. Tam se totiž nachází nenápadný vchod do podzemí.
„Teď tady máme docela živo,“ říká nám paní, která má rodinný dům hned naproti vstupu. Sama prý již prohlídku absolvovala a vyprávěním nás navnadila. Několik minut před začátkem se už scházíme všichni, od průvodce vyfasujeme helmu a čelovku a musíme sejít po točitém schodišti do podzemí, zhruba 11 metrů. Počet osob v rámci jedné prohlídky je omezen na 20 lidí, zejména kvůli kyslíku a oxidu uhličitému, který vydechujeme.
Vstoupili jsme výtahovou šachtou, prostřednictvím které dříve docházelo k vyskladňování materiálu. Celková plocha podzemí čítá 1 900 metrů čtverečních, prohlídky probíhají na zhruba 1 500 metrech, ve zbylých prostorech se provádět nedá. My jsme ale viděli jen necelý tisíc metrů čtverečních, protože v ostatních místech zimují netopýři.
Čištění podzemí nebyla žádná příjemná práce
Náš průvodce zaujatě hovoří o odklízení, kterého se sám opakovaně účastnil. To probíhalo ručně a nic příjemného to nebylo. Našlo se tam prý téměř všechno, čeho se lidí potřebovali zbavit. Některé předměty zde zůstaly vystavené. Vidíme tak dětské hračky, sluchátka, telefon, hřeben či botu. Na zemi se stále nachází zbytky skla.
Projdeme celý klenutý prostor z pískovce, který je různě členěný, nerovná je také zem, která je ve většině podzemí pokrytá pískem, místy kamením.
Během prohlídky také musíme na chvíli zhasnout čelovky a ocitáme se v naprosté tmě. To abychom si představili, když se zde pohybovali lidé jen s olejovými lampami, které mohly velmi lehce zhasnout. Pro orientaci ve tmě platí dvě pravidla. Dát si ruku před obličej, abychom do ničeho nenarazili a opírat se rukou o zeď.
Zajímavý je také kámen, na kterém se shromažďují pavouci, z jakého důvodu tak činí, ale nikdo neví.
Prohlídka zabrala necelou hodinu a zvládne ji každý, kdo dokáže sejít a vrátit se zpět po točitých schodech. Dvakrát byla možnost projít užšími prostory, kde jsme museli dávat pozor na hlavu, kdo ale nechtěl, mohl jít okolo. „Nemusíte se bát, že se ušpiníte, ty stěny jsou už utřený od těch před vámi,“ usmívá se náš průvodce.
Praha 14 zpřístupnila podzemí pro veřejnost prozatím jen o víkendech, zájem byl obrovský a nyní jsou až do konce roku veškeré kapacity plné. Další prohlídky jsou plánované zhruba na březen příštího roku, a to zejména z důvodů ochrany zimujících netopýrů.
Za vstup se neplatí, na závěr prohlídky je možnost přispět dobrovolným vstupným do kasičky. Trochu nás zamrzelo, že v rámci naší prohlídky se k tomu lidé moc neměli, někteří nepřispěli nic, další hledali drobné.