foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/IKEA před Vánocemi
REPORTÁŽ: Na konci října jsme navštívili obchodní dům IKEA na Zličíně. Už tehdy jsme zvolili titulek, v němž jsme slovo „zážitek“ akcentovali, a nebylo to náhodou. Tehdy jsme se soustředili hlavně na tamní kuchyni.
Neměli jsme s ní větší zkušenosti, a proto nás překvapila nejen dlouhatánská fronta, ale také tempo, s jakým kuchařky obsluhovaly zákazníky všech generací. Bez zaváhání, bez ztráty úsměvu. Žasli jsme.
A zaregistrovali i další věc: vánoční výzdobu. Přišla nám sice hodně předčasná, ale proč ne, říkali jsme si u pokladen, vedle nichž se šklebil americký Santa Claus a visely dlouhatánské svítící řetězy.
Protože IKEA působí jako malé město, kde zaparkujete, nakoupíte, najíte se i napijete, rozhodli jsme se cestu na začátku prosince zopakovat. V duchu hesla, že ve všední den navečer (úterý, 18:40) bude všude volno, jsme vyrazili z Prahy 4 směrem na Zličín.
Popisem samotné cesty bychom zaplnili polovinu reportáže. Doprava stála téměř všude. Zelená, nezelená, bylo to jedno. Regulace tunelů nám taktéž nepomohla a rozkopaná Praha 5 byla už jen pověstnou třešničkou na dortu. Přesto se jí nedalo vyhnout. Asi se sluší zopakovat, že obyvatele Radlické a přilehlých míst opravdu a upřímně litujeme.
Ve zdravém těle zdravý duch, opakovali jsme si, když jsme se konečně blížili k monstróznímu nákupnímu centru. Jenže v té tmě jsme přehlédli odbočku na IKEA, a tak následovalo složité otáčení a návrat.
Na Zličín v úterý odpoledne nemířily kolony, ne, ne, to byla jednolitá hmota aut. Jedno sešlápnutí jedné brzdy rozsvítilo během vteřiny tisíce rudých světel.
Všude samé auto a Český rozhlas
Opřeni o volant jsme litovali, že jsme vůbec vyrazili, a snažili se najít nějakou uklidňující hudbu. Marně. Rádio nabízelo jen další a další stanice Českého rozhlasu. Proč jich je tolik, jsme nepochopili.
Po patnácti minutách šnečího tempa jsme se konečně dostali k „zákrutě“, míjeli koupelny SIKO, pumpu, Tesco… a zase brzda. Automatické závory jsou sice automatické, ale plynulosti jízdy nepřidají. Dalších deset minut jsme hledali parkovací místo. Tam, kde bylo volno, stál někdo šikmo, jinde auto zabralo dvě stání a onde byly odložené desítky košů, které pracovníci právě sbírali. Nutno dodat, že jejich tempo bylo obdivuhodné, fungovali jako dobře seřízený stroj.
Když jsme po této anabázi vstoupili do přeplněného obchodu, mnoho sil nám nezbývalo. A tak následovala klasika: toalety (fronta), večeře (fronta), popadnout ubrousky a svíčky, k pokladně (fronta), pro párek v rohlíku (fronta), pryč z parkoviště (fronta) a přes Barrandovský most (fronta) domů.
Samostatnou reportáž z předvánočního nakupování tak přineseme brzy. Tentokrát však zvolíme metro.