Nasadit kamizolku zelenou, vyčistit pušku a vyrazit na lov. Třeba do Prahy na Zličín

Jsou určitá povolání či činnosti, o kterých se člověk domnívá, že je v Praze nezažije. Nebo, že nepotká jejich vykonavatele. Jako například myslivce připraveného pálit na zvěř. A ejhle i to je možné.

Metropole se připravuje na loveckou sezonu. I v Praze totiž existují honební revíry, kde myslivci o zvěř pečují a kde ji také loví. Dá se předpokládat, že myslivce v ráži potkáte spíše v okrajových a zalesněných částech města než mezi paneláky na Jižáku.

Zvěře dramaticky ubývá 

Aktivní pražský myslivecký spolek najdeme na Zličíně. Zdejší myslivci se po celoroční péči o zvířata připravují na hon na drobnou zvěř. V tomto případě mluvíme hlavně o zajících a bažantech. Ve Zličíně mají na letošní rok naplánovány čtyři hony.

Jde o sobotní termíny 4. a 18. listopadu a také 2. a 16. prosince. Hony začínají vždy v 8 hodin ráno. První termín bude znamenat lovy v katastru Zličín a Sobín. Uprostřed listopadu se bude lovit na Zličíně. V oba prosincové termíny se mohou na lov připravit také v Ruzyni a v Řepích.

Jedno z nejaktivnějších mysliveckých sdružení funguje v Satalicích a ve Vinoři. Stará se dokonce o honitbu o výměře 880 hektarů a zasahuje i do sousedních městských katastrů Kbel a Horních Počernic.

Po městě najdeme mnohem víc mysliveckých sdružení sídlících i v samotném středu města. „Tato sdružení ale nemají vlastní honitby, ono třeba na Žižkově ti bažanti prostě lovit nejdou,“ vtipkuje předseda oblastního mysliveckého sdružení Satalice Vinoř Bohumil Pechr.

Společně s ním docházíme ke zjištění, že se na mnoha místech metropole zvěř opravdu neloví. „My jsme měli dřív každý rok pět honů, letos máme jen tři. Zvěře rapidně ubývá, a tak se musí zmenšovat i počet lovných dnů,“ říká pro PrahaIN.cz Bohumil Pechr.

Bezpečnost je na prvním místě 

Představa honu na území metropole je pro mnoho z nás nepředstavitelná a první, co vytane na mysli, je otázka bezpečnosti. Jak se řeší to, aby nikdo nepřišel k úhoně? „Termíny lovů s předstihem oznamujeme, a to jak v tisku, na letácích, tak i v místním rozhlase,“ říká Pechr a pokračuje: „Samotnou honitbu nijak nevyznačujeme, ani neopáskováváme, to je technicky nemožné.“

Proti nehodám a neštěstí slouží jiné mechanismy. „Je například zakázáno střílet 200 metrů od nemovitostí a naprostou nezbytností a samozřejmostí je fakt, že myslivec v žádném případě nesmí střílet, jen když se něco šustne a na žádné domnělé cíle, ale musí vypálit až v okamžiku, kdy je ztotožněn vizuálně s cílem a ví, že se nic nemůže nikomu přihodit.“

Podle Bohumila Pechra napomáhá také bezpečnému lovu způsob pohybu myslivců při samotném lovu. „V naší honitbě většinou tvoříme velký kruh a střílíme dovnitř kruhu, pochopitelně do vzduchu vzhůru. Nebo postupujeme v řadách v bezpečném terénu, který je bez případných terénních nerovností.“

Dalším zvýšením bezpečnosti na honech v Praze je fakt, že se tu nestřílí kulovnicemi a kulemi, ale pouze brokovnicemi a broky. Koneckonců v metropoli se podle Bohumila Pechra dnes loví jen zajíci a bažanti a právě na ně broky bohatě stačí.