foto: Bob Asher, PrahaIN.cz/Kočárek s panenkami uprostřed bazaru
ROZHOVOR: Obchody, sídla společností, byty, restaurace. To všechno najdete v Praze 8 v Zenklově ulici a okolí. Jakmile ale projdete průchodem malého domu kousek od Palmovky, rázem se ocitnete v „jiné“ dimenzi. „Jsme tady už dvacet let. Od okamžiku, kdy zaniklo zdejší tržiště. U nás najdete všechno,“ řekla portálu PrahaIN.cz paní Helena, spolumajitelka pozoruhodného bazaru.
Stojíme nedaleko sídla největšího bankovního ústavu v Česku. Před námi je nenápadný dům, jakých jsou v hlavním městě tisíce. Nic nenasvědčuje tomu, že zrovna tady by mělo být něco zvláštního. Když ale projdete malým průchodem na dvůr, dostanete se do uzavřeného světa, který zná pouze hrstka zasvěcených osob.

Průchod do jiného světa. Foto: PrahaIN.cz
Náš redaktor dostal před návštěvou podrobné instrukce, a to včetně varování, že odtud vyhazují fotografy i novináře jako na běžícím pásu. To vzápětí potvrzuje i samotná spolumajitelka. „Před několika lety sem přišel jakýsi člověk s nějakou dámou a bez povolení si začal všechno, včetně nás, fotit. Když jsem řekla, že si to nepřejeme, tak na nás vytáhl novinářský průkaz. Jeho ženská nám mezitím ukradla takový malý starožitný rámeček. Nakonec jsme na ně zavolali policisty, ti mu řekli, že bez povolení fotit nesmí. A ta ženská nám to, co ukradla, musela vrátit. Od té doby nesnáším novináře. Ale proti vám nic nemáme,“ řekla naší redakci paní Helena s tím, že fotit můžeme všechno, tedy kromě jí a její kolegyni.

Levou část navštěvují sběratelé a „hledači pokladů“. Foto: PrahaIN.cz
Hledači zlata
Levou část dvora zakrývá několik rozsáhlých vrstev talířů, hrnků, šálků, kávových lžiček i příborů, starožitně se tvářících konví a konviček na smetanu i na čaj. Bez ladu a skladu tady leží sluneční brýle, nože, mlýnky. Hromádky věcí zkušeně probírá dobře oblečený padesátník, kterého zaujalo několik šálků a lžiček na čaj. Několik kousků už má bokem, nakonec si je po zaplacení odnáší. „Podobných lidí sem chodí hodně. To byl klasický sběratel a přijde vždy tak jednou za dva měsíce. Někteří lidé, zvláště ti, co sem přijdou poprvé, se ale u nás chovají jako blázni. Vždy se hrabou v nejspodnějších vrstvách a domnívají se, že tam najdou nějaký zapadlý zlatý prstýnek. A někteří si myslí, že bychom tady na dvoře nechali stříbrné příbory. Asi si o nás myslí, že jsme úplní cvoci,“ řekla redakci PrahaIN.cz paní Helena.
Psali jsme
REPORTÁŽ: Je zamračená neděle. Fouká mrazivý vítr a občas na obličej přistane ledová sprška deště. Jak praví klasik: počasí, do jakého bys psa…

Tady opravdu najdete „všechno“. Foto: PrahaIN.cz
Vzpomínka na staré, dobré časy
Vrstvy na dvoře plynule přecházejí k několika mohutným stohům knih a časopisů. Před kuriózním antikvariátem je zaparkovaný kočárek, v němž jsou naskládány stovky dětských panenek. O metr dál je několik botníků s obuví a najdete tady skutečně všechno. Od letních žabek až po téměř nové vojenské kanady v ceně 1 500 korun. Naproti je velký obchod a sklad s oblečením. I tady najdete všechno. Od zimních kabátů a mikin až po vojenské maskáče a pláště.

Uniformy i ponožky. Foto: PrahaIN.cz
„Už jsme tady dlouho. Kdysi jsme tady měly s kamarádkou krámek s textilem. V době, kdy tady bylo vietnamské tržiště se zeleninou. Tehdy to byly krásné časy. Pak to ale zrušili, protože si otevřeli vlastní obchody, a tak jsme po nich tržnici převzaly. Lidí ale už chodí málo. Asi jsme tady zůstávat neměly, ale to nám došlo až později. Je to ale naše obživa a tady už budeme prodávat až do smrti. Měsíčně majiteli platíme každá deset tisíc nájem,“ řekla Helena redakci PrahaIN.cz.