foto: Institut plánování a rozvoje Praha/Tak dnes vypadá soutok Vltavy s Berounkou.
V roce 1829 darovala příroda Praze nové pozemky. Stala se totiž událost, která se rovná téměř božímu zásahu. Do Pražské kotliny tehdy vtrhla tak silná povodeň, že začala přetvářet krajinu. Obrovské množství vody, které se hnalo Berounkou, se nespokojilo s původním korytem a rozhodlo se, že si vytvoří nové. Za Dolními Černošicemi břeh nevydržel nesmírný nápor vody a řeka si kus země urvala a stekla o pár metrů níž směrem k Radotínu.
Nový soutok Berounky a Vltavy se tak posunul o víc než kilometr blíž k centru Prahy. Původní koryto začalo postupně vysychat. Tento stále se vyvíjející proces nejlépe dokazuje pohled na staré mapy. Jednotlivá jezírka postupně vysychala až vzniklo mrtvé rameno Berounky, které se táhne kolem zámku a kláštera Zbraslav. Místu se dnes říká Krňov, a protože jde o biotop značně výjimečný, stala se celá lokalita přírodní památkou Krňák.
Přírodní a vzácný prostor
Dnes se v této lokalitě nachází jen sady, golfové hřiště a mezi dvěma novými koryty se nachází jedna z největších českých křižovatek. Kříží se tu dálniční obchvat Prahy D0 s rychlostní komunikací 4, která za křižovatkou mění podobu na dálnici D4, a s řadou místních silnic. Chráněný je i pravý vltavský břeh, kde se nachází přírodní památka Komořanské a modřanské tůně. Tyto tůně nevznikly přirozeně, ale byly vyhloubeny člověk v průběhu 18. a 19. století. Jejich hlavní úlohou byla ochrana před velkou vodou. Snížený břeh měl zajistit, že se voda rozlije do šířky a uchrání Prahu. V roce 1829 to však nestačilo. V této lokalitě se také můžete setkat s kriticky ohroženým bobrem evropským.
Nejen kvůli tomu, že lokalita podléhá přísné přírodní ochraně, ale že se jedná i o značně problematickou plochu vzhledem k častému zaplavování a inundanci, leží vlastně celá oblast mnoho let ladem.
Vítězný návrh francouzsko-česko-katalánských architektů ze salonů EMF, Norma, Pareto je opravdu naprosto výjimečným architektonickým počinem. Vizualizace: Institut plánování a rozvoje Praha (se svolením)
Co s tímto prostorem? Tak na tuto otázku se hledala odpověď už několik desítek let. Před časem bylo rozhodnuto o tom, že na soutoku řek Vltavy a Berounky vznikne velký odpočinkový park pro obyvatele hlavního města.
Nic většího v Česku není
Z hlediska urbanistického však jde o obrovskou a netušenou výzvu, protože uvažovaná plocha má 1 300 hektarů. Větší představu o velikosti získáte tím, že si představíte 300 Václavských náměstí vedle sebe. Největším současným pražským parkem je Stromovka. Ta je však skoro patnáckrát menší, než bude park na soutoku Berounky a Vltavy. A ještě jedno srovnání. Park na soutoku šestkrát svou rozlohou převýší největší český krajinářský park v Průhonicích.
Plocha zasahuje až na území středních Čech do katastru města Černošice. Informace nabízí web Institutu pro plánování a rozvoj Praha.
Lehko se nechtěli vzdát ani ochranáři, kteří si stáli tvrdě na svém, aby zde zůstala zachována jedna z posledních říčních krajin v Praze.
Podmínek byla spousta, a tak byla loni vyhlášena mezinárodní urbanistická soutěž. Klání architektů vyvolalo silnou odezvu po celém světě a k účasti na soutěži se přihlásili nejen domácí odborníci, ale i architekti z Číny, Francie, Kanady, Kolumbie, Německa, Nizozemí, Španělska, Švédska a USA.
Ti nejlepší nabídli vskutku unikátní projekt
Vítězem soutěže se stalo konsorcium tří architektonických ateliérů: EMF, Norma, Pareto. Pracují v nich čeští, francouzští a katalánští odborníci. Jejich projekt spojil minulost s budoucností. Z minulosti připomíná to, co bylo dávno zapomenuto. Mluvíme v tuto chvíli o biotopech naplavenin, které řeky léta přinášely, ale i o tradici košíkářství, která Lahovice a Zbraslav dokázalo proslavit daleko za hranicemi našeho státu. Mít košík upletený v Lahovicích bylo v minulosti znakem dobrého vkusu.
Za druhým nejúspěšnějším projektem stojí čeští a nizozemští architekti ze salonů: Bureau B+B a gogolák + grasse. Vizualizace: Institut plánování a rozvoje Praha (se svolením)
Vítězný návrh počítá nejen s pasivními, ale i aktivními formami odpočinkou, se vznikem lávek pro kola, pěší i pro jízdu na koni. Na soutoku Vltavy a Berounky by měla vzniknout krajina, která bude mít schopnost absorbovat ohromné množství vody a bude schopna ji zadržet v krajině.
„Porota se jednomyslně shodla, že tento návrh je nejlepší v celé soutěži. Označila ho jako inspirativní, vizionářský, ale zároveň pragmatický. Návrh nabízí velmi jasnou strategii na mnoha úrovních,“ uvádí v tiskové zprávě předseda poroty, německý krajinářský architekt Michael Schwarz-Rodrian.
I na dalších místech skončily zajímavé projekty
Druhé místo obsadila spolupráce dvou ateliérů z Česka a Nizozemí. Jde o spojení Bureau B+B a gogolák + grasse. Porota na jejich projektu ocenila to, že dokonale spojuje městskou krajinu s venkovskou a nekonfliktně dává dohromady svět lidí a svět přírody. Z hlediska biologického klade projekt velký důraz na zachování mokrých říčních niv a trvalých souší na svazích.
Třetím oceněným projektem je společný tým čtyř ateliérů. Jde o spojení českých dílen 4ct, NEUHÄSL HUNAL, Sedler a amerického ateliéru CIVITAS. V tomto případě odborníci kladli důraz na postup rozvoj lokality.
Veřejnost má možnost se se třemi nejlepšími projekty seznámit až do 10. května v Bílém sále CAMPu, který je součástí Institutu pro plánování a rozvoj. Na výstavě bude kromě celkových architektonických vizí už detailní zpracování některých míst budoucího pražského příměstského parku. Rozpracovány blíže jsou témata Radotínské a Černošické lávky nebo přírodní propojení Zbraslavi a Radotína.
Během května bude vítězný návrh představen také veřejnosti na třech setkání s obyvateli Zbraslavi, Lipenců a Radotína.
Odborníci na architekturu, zahradní architekturu, enviromentalistiku i krajinářství z Česka a z USA se podíleli na třetím nejlepším projektu. Vizualizace: Institut plánování a rozvoje Praha (se svolením)
S výstavbou unikátního příměstského parku by se mělo začít v roce 2024, jeho dokončení nebylo termínově stanoveno. Zatím se ani neví přesná částka, na kolik výstavba přijde. Je ale jasné, že projekt bude financovat Státní fond životního prostředí a Norské fondy Evropské unie.
Článek vznikl na základě znalostí a paměti autora. Dále se opírá o webové portály Prahy, Institutu pro plánování a rozvoj Praha a také o veřejné zdroje.