Neměla na nájem, tak bydlí na zahradě. Bez plynu, v zimě bez vody

07. 02. 202412:21
Neměla na nájem, tak bydlí na zahradě. Bez plynu, v zimě bez vody
foto: Bob Asher, Prahain.cz/Zahrádkářská kolonie u Vltavy

ROZHOVOR: Více než stovka zahrádkářských osad v Praze je pozoruhodným světem, který si žije sám pro sebe. V některých zahradních chatách a domcích trvale žijí lidé, kteří z nejrůznějších důvodů opustili své byty. Naše redakce navštívila jednu z obyvatelek pod podmínkou zachování anonymity. „Začali jsme kdysi bydlet na zahradě, protože jsem s dcerkou sama. Jak se zvyšovaly nájmy, už jsem nemohla byt dál platit,“ řekla portálu PrahaIN.cz paní Eva (40).

Před neřešitelnou situací a vyhazovem na ulici je zachránila chata na zahrádce, kterou kdysi postavil její pradědeček. Při nastěhování bylo její dceři necelých 14 let. Jak sama říká, děkuje svým předkům za to, že jim zajistili střechu nad hlavou.

„To je naše rodinná chata. Kdysi dávno ji na zahrádce postavil pradědeček s prababičkou. Na naší zahrádce jsme už čtvrtá generace. Přestěhovali jsme sem, protože jsem byla mnoho let s dcerkou sama. Jak se neustále zvyšovaly nájmy, tak už jsem to nemohla utáhnout.

Třikrát jsme se stěhovali. Když majitel třetího bytu také radikálně zvedl nájem, řekla jsem dost. Samoživitelka s dítětem, které tehdy chodilo na základní školu, nemá mnoho na vybranou. Tak nás pradědeček a zahrádka zachránili před velkým průšvihem. Jsme tady už pět let a dceři je dnes 19. Jsme spokojené. Máme tři kočky, vlastní zeleninu, ovoce, zahradu i čerstvý vzduch,“ řekla paní Eva redakci PrahaIN.cz.

Šťastní bez vody i plynu

V zahrádkářských koloniích mnoho lidí bydlelo už od dob jejich vzniku. Většina chat a zahradních domků byla ale postavena jako obydlí pro jarní a letní měsíce. Stálí obyvatelé se tedy musí přizpůsobit nejrůznějším omezením.

„Bydlení v kolonii má svoje pro i proti. V zimě jsme bez vody, protože tady je pouze letní voda. Elektřinu máme, ale jsme samozřejmě bez plynu. Máme dvouplotýnkový vařič s malou troubou a vaříme i na kamnech, kterými zároveň topíme. Je ale otázka, kdy nám tuto možnost vezmou. Vláda pana Fialy prý uvažuje o tom, že zakáže topit dřevem. Tak jsem zvědavá, čím budeme topit příští rok. Naší vládě už nevěřím ani nos mezi očima. Každá fáma tohoto typu se časem ukáže alespoň zčásti pravdivá. Necháme se překvapit,“ pokrčila Eva rameny.

Syndrom padající vody

Blízká řeka působí poklidným dojmem a společně se sluncem vytváří téměř romantický obrázek. Kolonie u Vltavy ale dvakrát po sobě zdevastovaly ničivé povodně. Stopy na břehu řeky jsou občas viditelné i dnes. Mezi místními obyvateli projíždí vlna neklidu pokaždé, když se nad Vltavou zatáhne a v dálce hřmí bouřky.

„Bojíme se velké vody. Dvě poslední povodně byly tak děsivé, že na ně nezapomeneme nikdy. Některým sousedům to odneslo všechno, nám velká voda také odnesla hromadu věcí. Chatu jsem musela nechat opravit a dva roky trvalo, než se vzpamatovala zahrada. Pokaždé, když začne pršet a déšť trvá několik dní, začínáme být nervózní. Okamžitě sem přijíždějí sousedi, kteří tady trvale nebydlí. Pak společně hlídkujeme u řeky. Někdy i celou noc. Občas tady máme takové povyražení. Je to ale báječné místo a v životě si neumím představit, že bych o něj někdy přišla. Miluji to tady a dcera také,“ usmívá se paní Eva.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných