foto: Redakce PrahaIN.cz/Prachovské skály
REPORTÁŽ: Když zahnete špatně v autě, protože poslechnete navigaci, ačkoli znáte cestu, a i přesto, že víte, že máte neaktualizovanou verzi, tak to hodně naštve, ale rozhodně se to nedá srovnat s tím, když zahnete špatně v Prachovských skálách, když je venku 30 stupňů. Zažila jsem oboje, takže vím, o čem mluvím.
Svou cestu do Českého ráje jsem začala v Praze, z redakce jsem vyjížděla těsně před čtvrtou hodinou. K Prachovským skalám jsem dorazila něco ve třičtvrtě na šest. Ale to jen proto, že jsem zazmatkovala v Turnově, takže došlo ke zpoždění. Všem ostatním zabere cesta zhruba o dvacet minut méně, respektive záleží na tom, odkud se přesně vyjíždí. Do okolí Prachovských skal můžete jet přes Turnov, nebo sjet u Mladé Boleslavi a pokračovat dál na Jičín až k odbočce k tomuto přírodnímu skvostu.
Jednodenní dovolenou jsem spojila s noclehem, k tomu účelu jsme s kamarádkou vybraly Penzion Restaurace u Helferů v malé obci Libuň. Jméno ubytovacího zařízení zmiňuji cíleně. Provozuje ho totiž pan Antonín, který je původem z Prahy a unikátní na tom všem je to, že pan Antonín spravuje celý provoz sám. Přišel nám otevřít, ubytoval nás, přitom zvládl poklidit, pak nám uvařil večeři, ukázal zahradu s novými ubytovacími kapacitami, které také vyšperkoval sám (byly to luxusní maringotky, jejichž jádro je původem z Británie, a které měly koupelnu a klimatizaci!). Po prohlídce se vrátil do prádelny, my si vyšly na procházku, a představite si, že když jsme se po hodině a půl vrátily, pan Antonín byl stále v prádelně a žehlil povlečení. Ráno nám ten stejný pan Antonín připravil také snídani. Ta vyšla na 160 korun a na stole byly postaveny dva džbány s džusem, šest rohlíků, dva talíře se šunkou a sýrem, dva jogurty, dvě misky s müsli, zelenina, jablka, croissanty a samozřejmě káva. V případě pana Antonína neplatí, že si potajmu berete jedno jablíčko na cestu, to ne. Pan Antonín vám doslova narve všechno, co zbyde. A když už jsem u jídla, musím zmínit i večeři. Za cenu pod dvě stě korun dostanete porci jako pro medvěda. Doslova.
Pan Antonín před nově zrekonstruovanými maringotkami a jeho medvědí porce k večeři. Zdroj: PrahaIN.cz
Prachovské skály jsou od Libuně pár kilometrů, známý mi radil, abychom vyrazily pěšky, a já jsem šťastná, že jsem ho neposlechla. K zaparkování slouží tři parkoviště. Jedno centrální u Parkohotelu, pak další dvě u hlavního vstupu. Zhodnotily jsme, že tato dvě jsou lepší, vzhledem k jednotlivým trasám. Cena za jeden automobil činí 100 korun.
Samotné vstupné do Prachovských skal vás vyjde na 120 korun za dospělého. Deset korun si připlatíte za psa. Rodinné vstupné (2+2) vyjde na 250 korun. Snížené vstupné pak stojí 50 korun. Děti do 5,99 neplatí nic.
Už na parkovišti vám poradí, kudy se vydat. Jen pozor, neupozorní vás na obtížnost tras, takže pokud budete slepě důvěřovat, může se vám to šeredně vymstít.
My jsme bez rozmyslu poslechly a vydaly se po červené, zelené, žluté a opět červené. Původně jsme měly ve skálách ujít čtyři kilometry a za dvě až tři hoďky klidným tempem jsme měly být venku. To bychom si ale musely dávat mnohem větší pozor na to, kudy jdeme. Dvakrát jsme špatně odbočily. Takže jsme skály prošly křížem krážem. Vystoupaly asi 80 pater, podle hodinek spálily 980 kcal a ušly asi 9 kilometrů. Je mou povinností toto zmínit, i když jsme asi byly jediné, kterým se to stalo, protože spoluturisté, které jsme po cestě potkaly, nebyli zpocení, všichni byli usměvaví, milí a všem to moc slušelo. Chtěla bych také upozornit zejména ženy, aby si před vstupem do skal došly tak třikrát na toaletu, tedy pokud nechtějí někomu zpříjemnit vyhlídku, uvnitř není možnost.
Co se týče jídla, pak těsně před pokladnou stojí stánek s trdelníkem, klasický vyjde na 80 korun, s nutellou na 120. Pití si můžete koupit v pokladně. Ceny jsou příznivé. Další občerstvení je mezi parkovišti. Sem jsme ale nezavítaly.
Slavná myší díra. Jen pro silné povahy. Zdroj: PrahaIN.cz
Na pozdní oběd jsme zajely do nedalekého Mladějova. Místní restaurace nabízí klasické hotovky: guláš, řízky, smažák, salát Caesar. V tomto případě nás trochu zaskočily ceny. Byly stejné jako běžná pražská „meníčka“. Guláš byl za 189 korun, smažák a Caesar salát taktéž, řízky byly o deset korun levnější. Ani ceny nealka se od těch pražských nelišily. Chuťově to bylo trošku slabší. Obsluha nám to ale vynahradila zhruba 150gramovou porcí šlehačky v ledové kávě.
Nedaleko Prachovských skal se nachází také velké množství rybníků. Je tu známé koupaliště Jinolice, na to jsme koukaly z prachovských vyhlídek a projížděly okolo autem. O návštěvnost tu rozhodně nouzi nemají a všechny rybníky vypadají velmi sympaticky. Vzhledem k tomu, že jsme s sebou měly psa, vybraly jsme jiný rybník. Ten nese název Pařez. Na koupání bohužel nebyl. Zkusil to náš čtyřnohý kamarád a smrděl až do Prahy. Proto pro koupání doporučujeme spíše jinolické rybníky. Místní penziony mají také poměrně často své bazény.
Špatně zahnout znamená vyšlapat další desítky schodů navíc. Zdroj: PrahaIN.cz
Závěrem
Prachovské skály k návštěvě rozhodně doporučujeme. Mnohem lepší je všední den, není tu tolik lidí, takže v místech, kde projde stěží jeden, nemusíte čekat, než se všichni prostřídáte. Je dobré si dopředu říci, kolik jste schopni ujít a podle toho vybrat trasu. Není nic horšího, než když člověk sedí pod skalami na prahu sil a ví, že musí pokračovat. V případě teplého počasí si vezměte dostatek tekutin, budou se hodit. A nedá mi to, abych nepřipomněla, že je dobré mít pevnou obuv. Na skalách se to po písku klouže.
Připravte se také na to, že je to tu komplikované s mobilním signálem. Lepší krytí nabízelo O2, a to i v okolí skal. Vodafone nám naopak na spoustě místech nešel vůbec, nebo velmi omezeně.
Na toaletu si odskočte ještě před vstupem. Ale co je asi nejdůležitější. Pokud vám nedělají dobře úzké prostory a výšky, vyberte si modrou trasu, takzvaně pro kočárky.
Veškeré výše uvedené atrakce a služby jsme navštívili na vlastní náklady.