foto: PrahaIN.cz/Petr Kučera
ROZHOVOR: Architekt a také ředitel NP Vyšehrad Petr Kučera v rozhovoru pro server PrahaIN.cz hovoří o pražské architektuře, ale také o pozitivech turismu spojeného s alkoholem
Petr Kučera je pražský rodák, i když zmiňuje, že se během svého života dokázal zamilovat i do měst jako Brno a Ostrava. „Ale narodil jsem se v Praze a také se do ní rád vracím. Je jedinečná a neříkám to z pozice Pražáka,“ vypráví zapáleně.
Metropole je podle něj jednoznačně učebnicí evropské architektury. Zmiňuje však i fascinující přírodní scenérii.
„Kopečky, skály, údolí. Která jiná metropole má tak bohatý přírodní rámec? Je to učebnice geologie z hlediska historie hornin, kamenů, země. V Praze máme skoro všechno. Tohle v Londýně a Berlíně nenajdete, jsou to nudné placky... Dobře, mají třeba zajímavější moderní architekturu a moderní kulturní scénu, ale tohle rozhodně nemají. Praha je mimochodem mimořádně kulturním městem z hlediska počtu divadel, diskoték na osobu, hospod i kaváren. Praha je také multikulturní,“ vyjmenovává architekt a v současné době také ředitel Národní kulturní památky Vyšehrad.
Prahu každoročně navštíví miliony turistů a právě u toho se Kučera zastavuje. Má z toho radost a dodává: „Teď budu mluvit trochu kontroverzně.“ Dostává se totiž k tématu alkoholového turismu, který je mezi mnoha obyvateli Prahy, ale také komunálními politiky či turistickými organizacemi vnímán spíše negativně.
„Nevadí mi alkoholový turismus. Praha má pověst destinace, kam mohou mladí přijet na party. To je za mě fajn, protože i ty party spojují a nemůžeme přece jezdit jenom za vysokou kulturou na filharmonii. Podle mě ten alkoholový turismus není špatný, i když samozřejmě v některých lokalitách může způsobovat problémy a je potřeba s ním pracovat. Praha není jedinečná jen kvůli své památkové hodnotě, ale právě také kvůli své otevřenosti a multikulturní identitě, na což můžeme být hrdí,“ rozebírá.
Ptát se tedy na pojem overturismus je asi zbytečné, že?
Určitě mi nevadí, že Prahu navštěvují turisté. Mluvit o overturismu zatím není na místě. O něm je na místě hovořit třeba v Benátkách, ale srovnejme to: Benátky jsou malé, Praha je velká. V některých lokalitách v hlavním městě je turistů možná hodně, ale tak v tom případě je třeba přemýšlet, jak je po městě distribuovat, třeba do okrajových částí centra: Vinohrady, Žižkov, každé místo má svůj vibe, jak by se řeklo moderně. A možnost je také distribuovat je za Prahu. Praha je vstupní bránou do Česka, jeho výkladní skříní.
Zastavím se u vaší myšlenky, že alkoholová turistika je v pořádku. Spousta pražských zastupitelů by s vámi nesouhlasila a řekla, že to je typ turistů, které tady nechtějí. Je to špatný přístup?
Platí to asi o všem, že nic není černobílé. Jakékoliv extrémní řešení, tedy vůbec nic neregulovat, nebo to naopak zcela zakázat, je za mě vždy nešťastné. Je to sice jednoduché, ale už ne smysluplné. Je potřeba hledat rovnováhu a z obou extrémů si vzít to správné. Co se týká alkoholové turistiky, je možná politicky líbivé se vůči tomu vymezit a říct: „My to nechceme!“ Volby s tím možná vyhrajete v Praze 1, ale na Černém Mostě asi nikoliv. Je to politikum, ale jenom někde. Přitom si dokážu představit, že třeba na Černém Mostě může být kolem nějaké diskotéky mnohem větší problém s návštěvníky než v centru Prahy s turisty. Sám jsem vyrůstal v Praze na sídlišti a vím, o čem mluvím. Zaměřit se jenom na zahraniční turisty je prvoplánové. Cestou je spíš uvědomit si, že v některých lokalitách ten problém vskutku existuje, například Dlouhá třída, tam je jednoznačně dobré to nějak regulovat a pracovat s tím. Ale plošně říct, že to nechceme? Každý návštěvník, co přijede do Prahy, tady nechá peníze. Jestli je nechá za alkohol v tanečním klubu, anebo v ubytování, to je jedno, prostě je potřeba točit ekonomiku.
Říká se, že spousta turistů se do Prahy vrací opakovaně.
Ano, právě ta alkoholová turistika má ještě jeden efekt, co si mnozí neuvědomují. Na tyto party většinou jezdí často mladí a svobodní lidé, někdy těsně před svatbou. Je to jejich určitá životní fáze a třeba tady udělají bordel. Jenže je tam potenciál, že se usadí, budou mít rodinu, pět dětí a přijedou sem znovu s celou rodinou, protože se jim to v hlavě zakóduje jako zážitek, jak byla Praha skvělá. Opakovaně se do ní budou vracet v méně bouřlivých období. Mimochodem rodiny s dětmi a senioři, to jsou ti kultivovaní turisté. Tento segment turistů bych tedy nepodceňoval, je to zkrátka věkové spektrum, mladí řádí, ale když se vrátí a nebudou řádit, tak to ocením raději než jim hned vystavit červenou: „V Praze se nepije!“ To stejně nejde udělat, regulace tohoto typu jsou problematické. Zakázat pít alkohol na veřejnosti můžu, v některých lokalitách to smysl má, ale plošně to nejde, protože si k tomu člověk cestu stejně najde.
Zajímá mě váš názor na stavění do výšky, které je mnohdy v Praze vnímáno negativně. Nemohlo by třeba i víc mrakodrapů být určitým lákadlem pro turisty? Teď jsme na Pankráci, tak co třeba tady?
V té souvislosti se nejdřív musíme zeptat, v čem spočívá hodnota Prahy pro zahraniční návštěvníky? Praha má svůj genius loci a proslulou pověst kvůli historii, architektuře, kultuře, ale bohužel ne moderní architektuře. Turisté jezdí do Prahy za historií a památkami. I kdyby tady vyrostlo deset mrakodrapů, kvůli tomu sem turisté nepojedou. Raději pojedou do New Yorku či Dubaje, ale brand Prahy je „historická památka“, za moderní architekturou se sem nejezdí. Pankrác je vlastně směšná, čtyři stometrové věžáky, to dá snadno do kapsy leckteré evropské město. Praha ambici mít exkluzivní mrakodrapovou čtvrť ani nemá, není to ten tahák. Třeba se pletu, ale asi nikdy nebude. Nedokážu si to představit.
Dejme stranou turisty, stavěl byste do výšky?
To, co jsem říkal, určitě neznamená, že v Praze moderní architektura a výškové budovy nemají vznikat. Mají. V případě výškových budov samozřejmě v pečlivě vybraných lokalitách vně centra, aby bylo stále zachováno centrum. Ochrana historického jádra je podle mě důležitá, protože to je klenot, co je potřeba střežit. Neznamená to, že se nemá kilometry od centra stavět barák, který je vyšší než dvacet pater.
Spousta lidí tomu ovšem není nakloněná.
Jenže Praha ani nemá ekonomický motor na mrakodrapy. U nás se zatím nenajde investor, který by řekl: „Teď tady postavím 300 metrů vysoký barák“. On by ten vnitřek jednoduše nepronajal. I kdyby ty ambice město mělo, tak to tady zatím nikdo nepostaví. Město je na to malé, Praha není Manhattan nebo Londýn. Obavy, že zde vyroste druhý Manhattan, vycházejí z nepochopení fungování urbanismu a ekonomiky města.
Ochrana neznamená, že se nesmí stavět moderní domy. Naopak bych řekl, že v čem je Praha jedinečná, je vrstevnatost. Na krajině, kterou vymodelovala řeka Vltava, dramatickém terénu, jsou poskládané stavby v podstatě všech architektonických slohů kromě antiky. V případě centra Prahy jde o gotický hardware, na kterém jsou ostatní styly: renesance, baroko, to je takový software, kdy se vyměňují jen budovy na určitých parcelách. Podle mě naopak k Praze patří vyměňovat ten software. V centru Prahy máte třeba starší dům a je nahrazen nějakým novým, což je podle mě dobře, patří to k tomu, protože Praha je kaleidoskop stylů. Je potřeba dbát na to, aby moderní architektura byla malá, na míru urbanismu, ale klidně odvážná, soudobá a kvalitní.
Máte příklad?
Hezkou ukázkou je Václavák. Jsou tam stavby ze 20. století, ale ten jeho hardware je v podstatě gotický. Všechny slohy, které většinou šly do šířky, se přizpůsobovaly Praze: ať už to bylo baroko, funkcionalismus, brutalismus, tohle všechno většinou znáte jako rozlehlé stavby, ale ty se vždy přizpůsobily Praze. Řekl bych, že Praha má ráda moderní architekturu, patří sem, ale musí se nějak dostat do té krabice hardwaru.