„Nikdy víc!“ Vyjeli jsme nakupovat do Polska a bylo to strašné. Už od Jaroměře

REPORTÁŽ: PrahaIN.cz se rozhodla opustit pomyslné hranice metropole a vyrazit, jako to dělají tisíce dalších Čechů, do Polska. Přestože jsme vyjeli ve všední den, nečekali jsme, že zmíněné tisícovky Čechů vyrazí ve stejnou dobu, a navíc po stejné silnici, stejným směrem, na stejné trhy. Inferno začíná už od Jaroměře kousek za Hradcem Králové.

Reportáž dovoluje popustit uzdu emocí, tedy to řekneme naplno. Bylo to strašné, příšerné. Cesta tam připomínala jízdu na pouťové atrakci (3-5km/h), kolony se táhly od Jaroměře až po Klodsko (Kladsko) a když jsme se po téměř čtyřech hodinách dokodrcali na místo, zjistili jsme, že proklamované máslo stojí úplně stejně.

Na česnek jsme neměli ani pomyšlení a nakupovat buráky po kilech nás taky příliš nenadchlo.

Výhodou bylo, že se všude dalo platit korunami, veškeré texty byly v našem jazyce a místní prodejci, bylo jich kolem padesáti, rozumí. My jim taky. Rukama i nohama se dohodnete prakticky na všem, pokud vám ovšem vystačí síly.

Na trhu seženete všechno. Foto: Jan Svoboda, PrahaIN.cz

Po útrpné cestě tam nás při té zpáteční nechtěli obsloužit na pumpě, a kdo by čekal, že návrat domů bude zalitý krásným západem slunce, plete se. Cesta z Klodska přes Náchod na Hradec Králové a potom po D11 do Prahy byla úplně to samé peklo (15-30km/h).

Ty samé tisíce lidí, které jely s námi tam, se prostě ve stejnou dobu rozhodly otočit volantem a na stupeň dva, někdy dokonce tři, to vzít do domoviny.

V Polsku jsme byli ve čtvrtek. Absolutně nedoporučujeme tam jezdit o víkendu nebo ve dnech státních svátků, protože jestli to tentokrát stálo od Jaroměře, příště to může být zaseknuté už od Poděbrad.

Už nás tam nikdo nedostane

A abychom nezapomněli, desítky českých důchodců mají Polsko za exotiku. Ve všech směrech spolu s osobáky proudí autobusy, ty naše typické, kde se na nákup potravin těší senioři. Zájezdy seniorů. Polští prodejci jsou ovšem šťastní a milí, nemůžeme proti nim říct ani písmeno.

Nás zkrátka zničila cesta. Jízda do Polska, nakupování, večeře a jízda zpátky vyšla na cirka devět hodin. Což je doba, za kterou se dostanete do New Yorku. Kdybychom opustili emotivní stránku věci, na trzích seženete všechno. Dřív dominovalo oblečení, nyní jídlo. Sušenky, sýry, salámy, buráky, kešu, okurky, sazenice, květiny. Cokoli se vám nebude hodit na zahrádku, zde seženete. Pět kilo eidamu? Není problém. Třicet kilo brambor? Není problém.

Máslo, kam oko dohlédne... Foto: Jan Svoboda, PrahaIN.cz

Ano, trošku přeháníme.

Je pochopitelné, že takovou dálku nepojedete kvůli jednomu chlebu a jedné hrudce másla. Trhy v Klodsku jsou čisté, jde o takové dřevěné stánky s pěstovaným pažitem a usměvavými prodejci. Je to přeci jen jejich obživa.

Několik Čechů nás poslalo ještě do místních supermarketů, ale na to už nebyla síla. Chtělo by se napsat, že příště tuto chybu napravíme. Jenomže to ne. Žádné příště totiž nebude! Ještě teď máme bolavá záda, ztvrdlý zadek, mozoly na rukou z volantu a zcela otupělé vnímání. A česnek rozsypaný v kufru…

A taky už víme, že nejčastějším vozidlem směřujícím do Polska je Škoda Fabia a že „chvíle“ čekání na pozdní oběd nebo brzkou večeři znamená v Polsku asi tak 80 minut…