Noc na záchytce: jeden zaměstnanec klíčové firmy za druhým

REPORTÁŽ: Protialkoholní záchytná stanice je zařízení, kde nedobrovolně nocují lidé pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, které svým okolím ohrožují sebe nebo ostatní. Jak ale taková směna na záchytce vypadá? To jsme si vyzkoušeli na té v Mladé Boleslavi.

Záchytka v Mladé Boleslavi spadá pod Klaudiánovu nemocnici. Otevřena je jen v rámci nočního provozu od 19 hodin a zavírá v 7 hodin ráno. Na naši „směnu“ jsme dorazili v pátek večer kolem deváté hodiny, kdy jsme zazvonili na místní personál. Záchytka se nachází nedaleko nemocnice, její vchod jsme však chvíli hledali, před zraky kolemjdoucích je totiž trochu schovaný v nenápadné postranní uličce.

Ve stanici nás vřele přivítala naše směna, zdravotní sestra a sanitář. Ti nám ukázali zázemí zaměstnanců i noclehárnu pro „pacienty“. Zázemí bylo popravdě příjemné a útulné, dokonce s kuchyňkou, televizí i zcela vybavenou koupelnou, nechyběly ani matrace nebo polohovací křesla, na kterých si mohou zaměstnanci odpočinout.

Ubikace byly však přesným opakem. Dvě místnosti, které dávaly dohromady kapacitu 3 lůžek, byly strohé a působily velmi sterilně. V místnosti byly postel, nebo dvě, umyvadlo a kovová toaleta, pokoj byl také obložený bílými kachličkami. Sestra nám později vysvětluje, že střídmé zařízení je především z důvodu bezpečnosti pacientů a personálu.

Očekávali jsme, že během pátečních večerů bývá na záchytce největší nával, sestra nás však brzy vyvedla z omylu.

„Už dávno není pravidlem, že by tu bylo nejvíc lidí v pátek a o víkendu, běžně se nám stává, že se nám sejdou 3 lidi například ve středu nebo pondělí, je to vážně hrozně individuální a nepřišli jsme na nějaké vodítko, kterým bychom se mohli řídit, kdy se nám sejde víc nebo míň lidí,“ sdělila nám sestra.

Často se na záchytku dostávají podle tvrzení sestry zaměstnanci ze Škodovky, a to především ti externí. To nám také potvrdily naše pozdější zkušenosti ze směny.

Zázemí personálu Protialkoholní záchytné stanice v Mladé Boleslavi. Zdroj: Julie Benčíková, PrahaIN.cz

První pacient

Je po desáté hodině večer. Během našeho rozhovoru se sestrou zazvoní na jejím stole pevná linka. Ta znamená jediné. Jedna z postelí bude brzy obsazená.

„Nejdřív nám policie ohlásí, že zadrželi člověka pod vlivem alkoholu, u kterého doporučují pobyt na záchytce, my jim poté potvrdíme, zda máme volnou kapacitu a oni ho následně převážejí na internu v nemocnici. Tam ho prohlédne lékař, vyloučí vážnější zranění a když je vše po zdravotní stránce v pořádku, v doprovodu policie odvádí osobu na záchytku.

U vstupu do stanice přebírá personál muže ve středním věku pod vlivem alkoholu, který podle policie vstupoval opakovaně do kolejiště na nádraží. Muž je vůči personálu slovně agresivní a zprvu nespolupracuje, nesouhlasí také s odevzdáním osobních věcí a pobytu v ubikaci. Nakonec však věci zaměstnancům odevzdává. Tím noc ale ještě zdaleka nekončí.

Následuje velmi dlouhé a obsáhlé papírování, vyplňuje se karta pacienta, zadávají se informace do dokumentace, vyplňuje se poplatek za nocleh a mnohé další. Podle informací z interny je muž zaměstnaný ve společnosti Škoda.

Kontrola během směny a další příjem

Dohled nad pacienty provádí zaměstnanci několika způsoby. Jedním z nich je kukátko na dveřích do ubikace, sledovat může personál osoby pod vlivem ale i pomocí kamer uvnitř místnosti, které se hodí zejména u agresivnějších lidí.

„Pravidelně je kontrolujeme přes kamery, jestli jsou aktivní, nebo naopak spí, zda také například něco neničí. Chodím se ale často koukat i přes kukátko, abych si byla jistá, že dýchají. Nejraději mám, když hlasitě chrápou, to potom vím, že je všechno v pořádku,“ vysvětluje nám sestra.

Muž v ubikaci bouchá na dveře a nahlas debatuje se zaměstnanci. Stále se mu nelíbí, že musí v místnosti přečkat až do rána. O hodinu později, zhruba ve 23:30, však oznamuje telefon dalšího „zájemce o nocleh“. Celý proces se víceméně opakuje. Kvůli tomu, že je první muž agresivnější, se personál rozhodne, že druhou přijímanou osobu umístí na druhý pokoj, který je zpravidla vyhrazen ženským pacientkám.

Na záchytku vstupují policisté, kteří na vozíčku vezou mladého cizince v podnapilém stavu. I u něj později sestra zjišťuje, že pracuje ve Škodovce. Muž se zdá mírně otupělý, i on však s nocováním na záchytce nesouhlasí. Nakonec však spolupracuje a lehá si do postele.

Ani u jednoho z mužů se personál nerozhodl zatím pro kurtaci k posteli. Tomu se podle sestry totiž snaží maximálně vyhnout.

„Když je ten člověk přikurtovaný, tak bývá často ještě víc agresivní, je potřeba zavolat místní ochranku kvůli asistenci, ten člověk navíc leží na zádech, takže hrozí, že by se mohl začít dusit, kdyby zvracel a v případě, že potřebuje na toaletu, tak je potřeba ho zase odpoutat, vždycky je pro nás proto lepší, když je nakonec poutat nemusíme a snažíme se tomu předejít,“ sděluje nám sestra.

První muž nakonec usíná a už přes stěnu s personálem nedebatuje, agresivnější však začíná být druhý muž. Ten se snaží nejen smlouvat o telefon, ale také vytrvale buší do dveří 40 minut v kuse. Sanitář, který celou situaci s mužem řeší, je však neústupný. Na pokoji telefon ani žádné další osobní věci být nesmí.

Klid a únava

Zhruba po 1. hodině ranní začíná být klid a oba muži nakonec ulehají a spí. Odpočinku využívá i místní sanitář a my se sestrou rozebíráme dál fungování záchytky. Přes kamerový systém průběžně sestra kontroluje, že jsou muži v pořádku a čekáme, zda nezazvoní telefon a neobsadí se poslední z volných míst. Menší kapacita je na záchytce především z personálních důvodů, zaměstnanců je totiž málo a většina zde pracuje jen na dohodu.

Od 3. hodiny ranní na nás už přichází silná únava a mikrospánek, přesouváme se k televizi na křesla a zbylý čas trávíme povídáním a sledováním pořadů. Pokud do 4. hodiny nezazvoní telefon, už nikdo přijatý nebude.

Únava se začíná prohlubovat, ale ty nejkritičtější chvíle jsme nakonec překonali, žádný další telefon nezazvonil, ráno tedy budeme propouštět jen dva nocležníky.

Ranní probuzení

Jako v úlu to začne zase „bzučet“ zhruba od 5:45. To začínají sestra se sanitářem připravovat papíry pro pacienty a chystají se na jejich probuzení. Budíček začíná po šesté hodině. Přijít musí později ještě lékař, který zkontroluje, že jsou oba zdravotně v pořádku.

„Většinou jsou pacienti ráno jako beránci, často se nám ještě omlouvají za svoje chování. To je velká změna od toho, kdy nám často při příjmu nadávají, plivou na nás a vyhrožují,“ dodává se smíchem sestra.

Záchytka s sebou nese mnoho temných případů, o kterých nám zaměstnanci vyprávěli. Narazit se zde dá ale očividně i na úsměvné chvilky. Jak nám totiž povídal sanitář, jednou si zde přes stěnu domlouvali rande muž a žena, kteří zde museli strávit noc. Jestli však měl tenhle příběh šťastný konec, už nikdo netuší.

Následná půlhodina už je opravdu blesková. Lékař zkontroloval, že jsou muži v pořádku, zaměstnanci záchytky dali mužům papíry k podpisu a předali osobní věci. Za přítomnosti ochranky poté muži postupně odcházejí. Personál převléká postele, dává zázemí do původního stavu a s únavou v očích dělají za celou nocí tlustou čáru. Záchytka se může oficiálně zavřít a zaměstnanci si jít konečně odpočinout. Na snídani i postel se po tak dobrodružné noci těšíme i my.