foto: Petr Hamerník, Zoo Praha, se svolením/Lenka Poliaková se zaměstnanci zoo
Do čela pražské zoo nastoupila ve zjitřené době, kdy se na veřejnost dostaly zprávy o bossingu a atmosféře strachu v zahradě a následně rezignoval její dlouholetý ředitel Miroslav Bobek. Nová ředitelka Lenka Poliaková v rozhovoru pro server PrahaIN.cz mluví o potřebě lepší práce s lidmi, popisuje, jak chce řešit letité konflikty a také o tom, proč by měli dostat větší prostor samotní chovatelé.
Do zoo jste přišla po bouřlivém období, jaké jsou tam nyní mezilidské vztahy?
Cítím poměrně pozitivní atmosféru. Je tu takové opatrné očekávání, ale zároveň i uvolnění. Náš zřizovatel, tedy magistrát, u nás hned po rezignaci pana ředitele Bobka nechal udělat šetření pracovního klimatu. Chtěl lépe pochopit, co se v zahradě děje. Z průzkumu vyplynula řada zajímavých zjištění.
Pro mě osobně je nejdůležitější, že kvalita vztahů na pracovišti závisí na osobě přímého nadřízeného konkrétního pracoviště. Na jednu stranu to není překvapivé, na druhou to znamená, že instituce nemá dostatečné nástroje ani snahu pomáhat slabším vedoucím, protože ne každý je přirozeně skvělý manažer. Všechno tak stojí a padá jen na talentu a osobnostních vlastnostech konkrétního nadřízeného.
Co to konkrétně znamená?
Je to pro mě signál, že zde naprosto chybí jakékoli personální procesy, vzdělávání lidí a podobně. Pokud vedoucí vědí, jak vést poradu nebo komunikovat s lidmi, je to skvělé. Když to ale neumějí, je z toho problém. Takhle to v zoo pořád funguje a já jsem do tohoto prostředí přišla.
Ještě něco?
Zároveň máme některá pracoviště, kde přetrvávají letité konflikty a problémy. Začne to malou věcí, a když se neřeší a hromadí, po pěti letech je z toho téměř třetí světová válka. Jsou to pozůstatky minulosti, které vyžadují složitá a nestandardní řešení. Mým cílem je tyto problémy vyřešit, definitivně je uzavřít a následně řešit už jen běžné provozní problémy, které přirozeně vznikají.
Doma se manželé také občas hádají, ale když spolu mluví slušně a s respektem, většinou se kvůli tomu na konci dne nerozvedou.
Je dobrá atmosféra na pracovišti to hlavní?
Není to to hlavní, ale je to, jak se říká v matematice, podmínka nutná, nikoliv postačující. Aby pracovní klima nebylo zdrojem tlaku, je nezbytné. Samo o sobě to ale nestačí, potřeba je celá řada dalších věcí.
Hledáte inspiraci v zahraničí? A máte nějakou oblíbenou zoo?
Jednotliví kurátoři i další kolegové jezdí do zahraničních i českých zoologických zahrad sbírat zkušenosti a vzdělávat se. Je to pro nás velmi důležité. Není to ale tak, že bychom měli jednu vysněnou zahradu, kterou bychom chtěli okopírovat. Naopak jsme vzorem pro mnoho jiných zahrad.
Vždy je ale co zlepšovat. Nějaká drobnost se pokaždé najde a všude se dá něco odkoukat. Jedno konkrétní místo v zahraničí, které by mě zásadně oslovilo, ale říct nedokážu.
V nové funkci jste dva a půl měsíce. Jak si to zatím užíváte a jak se vyrovnáváte s mediální pozorností?
Nelituji, že jsem do toho šla. Je to skvělá práce. Objem věcí a informací, které potřebuji dohnat, je ovšem velký. Je to velká novinka. Věděla jsem, že je to součást této práce, ale není to úplně moje přirozenost.
Budete chtít do práce na publicitě zoo zapojovat i zaměstnance?
Ano, už jsem o tom v minulosti mluvila. Dříve nebylo běžné, aby zaměstnanci, pokud chtěli a měli co říct, dostali prostor. Přijde mi to škoda a chtěla bych to změnit. Pro posluchače, diváka i čtenáře může být mnohem zajímavější, když jim bude něco vyprávět chovatel, který dané zvíře dobře zná, než když o tom bude mluvit ředitelka.