foto: Sbírka Rakouského filmového muzea, se svolením/Fotografie plukovníka Zelinky, po jehož filmech Zoo Praha pátrá. Zde Bohumil Krinert s nosorožcem Maxem v původním pavilonu tlustokožců, který stával na místě dnešní expozice lemurů
Zoologická zahrada hlavního města Prahy znovu požádala o pomoc v pátrání. Nyní hledá osm zmizelých filmů, které by mohly osvětlit historii pražské zoo.
Už na konci února uspořádala zoologická zahrada v Praze tiskovou konferenci, které se zúčastnila i redakce PrahaIN.cz. Stalo se tak při příležitosti objevení snímků z dob počátků zoo v Praze. Hledala se mimojiné neznámá žena, jejíž totožnost se nakonec podařilo zjistit.
Zapojili se i čtenáři serveru PrahaIN.cz. Jeden z nich, pan Marcel Jan Kolda, redakci upozornil, že neznámou ženou by mohla být Marie Charousová-Gardavská. Stopa to byla velmi nadějná, protože její manžel Čeněk velmi úzce spolupracoval s pražskou zoo a dokonce o ní ve 30. letech minulého století napsal velmi populární knihu. Do dílků skládanky zapadala i skutečnost, že se na snímcích objevoval muž v uniformě. Bratr spisovatele Čeňka Charouse Jaromír. Byl totiž vojenským přidělencem na ministerstvu zahraničních věcí ve stejné době. Stopa to nakonec byla slepá.
„Pozvali jsme zástupce médií na tiskovou konferenci a návštěva byla mimořádná. Jsme rádi, že se nám to skrze novináře podařilo dostat mezi lidi. Média udělala hodně v tom smyslu, například se nám ozvala paní, ročník narození ve třicátých letech minulého století, a na základě toho, že si četla o tiskové konferenci, si vzpomněla, že má doma filmy. Doručila nám je a ačkoli to nebyla třicátá, ale čtyřicátá léta, tak i to je pro nás důležité. Je to pro nás velmi cenný zdroj informací. Jsme rádi, že jsme využili vás, zástupce médií, k šíření povědomí k tomu, co sháníme,“ řekl serveru PrahaIN.cz tiskový mluvčí Zoo Praha Filip Mašek.
Dodal, že velkou část archivu zničila povodeň v roce 2002. „Jsou tedy slepá místa historie Zoo Praha, která se tímhle snažíme doplňovat.“
Filmů Josefa Zelinky je možná ještě osm
A nyní zoologická zahrada opět žádá veřejnost o pomoc. Z Vídně se do Zoo Praha nakonec dostalo třináct snímků. Ovšem podle ředitele pražské Zoo Miroslava Bobka, existovat by jich mohlo dalších osm.
Ví se to díky bádání historičky Kateřiny Jíšové z Archivu hlavního města Prahy. Té se o autorovi filmů Josefu Zelinkovi (1893-1948) a jeho manželce Heleně (1892-1952) podařilo zjistit velké množství informací.
„Velmi mne zaujal hned jeden z jejích prvních poznatků, a sice že na svatbě Zelinkových svědčil švagr nevěsty, zubní lékař MUDr. Jaromír Křečan. Ten se stal uznávaným specialistou na zubní klinice prof. MUDr. Jana Jesenského, přičemž prof. Jesenský často docházel do vyhlášeného salonu Jarmily Klatovské, dcery zakladatele Zoo Praha prof. Jiřího Jandy. Sám dr. Křečan také s oblibou trávil čas ve společnosti, zejména umělecké. Tyto vazby by nám snad mohly osvětlit, jak se Zelinkovi dostali do blízkosti prof. Jandy a navázali s ním, jak je vidět ve filmových záběrech, dosti důvěrný vztah. Současně je ovšem nutné dodat, že také sami Zelinkovi se nacházeli ve středu společenského dění. Jejich bydliště, Salvátorská 8, bylo sídlem obou švagrů Heleny Zelinkové: již zmíněného dr. Křečana a především nakladatele Jana Štence, u kterého se scházeli nejlepší umělci i další významné osobnosti té doby,“ uvedl ředitel Zoo Praha ve zprávě pro média.
Výzkum historičky prý ukázal i další souvislosti. Podle ředitele Miroslava Bobka je však nejdůležitější číslovka jednadvacet, což je skutečnost, že filmů natočených Zelinkou nebylo třináct, ale dvacet jedna. Zjištění přišlo ze soupisu majetku, jenž byl zpracován po smrti jeho ženy Heleny.
„Ve třinácti z jednadvaceti kulatých krabic bylo bezpochyby uloženo třináct filmů, které jsou dnes v Rakouském filmovém muzeu. Ve zbylých osmi krabicích snad bylo dalších osm kotoučů, a ty by nás samozřejmě nesmírně zajímaly. Nacházejí se v nějaké sbírce? Vlastní je potomci jejich dědičky, sestry plk. Zelinky paní Jarmily Výborné? Jsou někde na prodej? Anebo se nenávratně ztratily?“ ptá se Miroslav Bobek.
Zoologická zahrada prosí veřejnost o jakoukoli informaci a dodává, že filmy nejspíše byly ve formátu Pathé o šířce 9,5 milimetrů a s perforací mezi políčky.