foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Studenti mířící do školy
Oblékání nejen mladých dívek ve školách je velké téma, které trápí jak učitele, tak i některé rodiče. Před několika dny jsme publikovali článek o třídních schůzkách, kde bylo ošacení hlavním tématem. Redakce v této souvislosti také hovořila se středoškolskou učitelkou, ale i Danielem Šmídem, odborníkem na etiketu.
Crop topy či trička, která jsou k nerozeznání od podprsenky, nebo rovnou sportovní podprsenky. V dnešní době jde o běžný styl oblékání mladých dívek. Oděvy, které se spíše hodí na volné odpoledne nebo dovolenou, dívky však nosí i do školy. Učitel jim to zakázat nemůže, proto jen upozorní rodiče, zda by nemohli dohlédnout na to, aby děvčata chodila méně odhalená. O tom jsme publikovali samostatný článek ZDE.
Po jeho vydání jsme hovořili s učitelkou z jedné ze středních škol, která obdobný případ letos musela řešit. „Nastoupila nám do prvního ročníku studentka, na svůj věk velmi vyspělá, už první den přišla ve velmi krátké sukni, ve střevíčkách a tričku, které ji končilo těsně pod prsy. Na první pohled nevypadala jako typická školačka,“ sdělila redakci učitelka Jana Mikulášová. Její oblečení viditelně řešila celá třída, nikdo ze spolužáků jí prý přímo nic neřekl. „Nebylo to ale příjemné ani nám učitelům,“ líčí.
Prosba zůstala nevyslyšená
Také tady odívání na třídních schůzkách probírali. „Kdo je její máma, jsem poznala hned na první pohled. Do debaty o oblečení se nezapojila, ani jsem si nevšimla, že by zaregistrovala, že hovořím hlavně o její dceři,“ popisuje redakci. Po schůzkách spolu krátce hovořily mezi čtyřma očima. „Ale bylo to zbytečné, víceméně mi nadřazeně řekla, že já nebudu rozhodovat o tom, jak její dcera chodí oblékaná,“ říká. „Hovor skončil tak, že se mám sama podívat, jak dnešní mládež chodí,“ popisuje učitelka.
Sama oblečení mladých dívek chápe, podobně oděné slečny vídá ve městě každý den. „Ale do školy se to nehodí,“ uzavírá.
Podobně to vidí také odborník na etiketu a oblékání Daniel Šmíd. Podle jeho slov je potřeba si uvědomit, že škola není módní přehlídka, ale vzdělávací instituce. Má být prostředím, které podporuje koncentraci, rozvoj osobnosti, vzájemný respekt a přípravu na dospělý život, tedy i na pracovní prostředí.
„Když mladí lidé (dívky i chlapci) přicházejí do školy v oděvech, které odhalují více, než je vhodné, nejde ani tak o otázku „módy“, jako o otázku kontextu a míry. Tričko, které připomíná podprsenku, nebo šortky sotva pod zadek, nevyjadřují svobodu, ale spíše nepochopení situace a prostředí. Oděv je řeč, neverbální komunikace, která říká, jak si člověk váží sebe a ostatních,“ popisuje Šmíd redakci.
Z etického hlediska prý platí zásada, kterou často zdůrazňuji ve svých textech: „Oděv má být projevem respektu – k sobě, ke společnosti i k příležitosti.“
„To, co si oblékám do školy, by mělo odpovídat tomu, že tam nejdu vyvolávat pozornost, ale získávat znalosti. Kultura odívání má být v souladu s prostředím. Oblečení, které rozptyluje ostatní (ať už spolužáky, nebo učitele), tím pádem narušuje účel školy jako bezpečného a soustředěného prostoru. Je pravda, že „dnešní doba“ rozostřuje hranice mezi soukromým a veřejným, a mladí lidé často vnímají oblečení jako prostředek sebevyjádření. To je přirozené a do určité míry i zdravé. Úkolem dospělých, rodičů a pedagogů není jim to zakázat, ale vést je k pochopení místa a kontextu,“ říká Šmíd.
Podle jeho slov by měly školy mít psaný dress code, který bude závazný jak pro studenty, tak i vyučující.
Závěrem jsme se ptali na zmíněný případ studentky a její matky. „Se studenty lze jistě mluvit o tom, že existuje rozdíl mezi tím, co si obléknu na pláž, do města, na večírek a do školy. Pokud se někdo (studentka a/nebo její matka) výtkami pedagogů nezabývá, je to signál, že jim chybí vnímání hranic, estetických i společenských. Jde také o snížené sociální vnímání. Oblékání je vždy i projevem vztahu k autoritě, pravidlům a hodnotám, které škola reprezentuje. Dcera tak nemůže být výrazně odlišná od svého rodiče,“ uzavřel Šmíd.