foto: Bob Asher, PrahaIN.cz/Obuvník Václav Souček je živou legendou.
Miluje svoje řemeslo. Dokonale opravuje boty, ale i všechno ostatní, co je z kůže. Kdysi mu přivezli padák a trampolínu. Opravil je také. „Občas mě napadne, že skončím. Pak mi dojde, že bych se bez práce nudil. A tak jsem tady,“ řekl serveru PrahaIN.cz obuvnický mistr Václav Souček.
Komunisté kdysi tvrdili, že soukromé dílny jsou kapitalistická veteš a živnosti českých řemeslníků zlikvidovali. Staletá ruční řemesla ale zničit naštěstí nedokázali. Na své předchůdce po listopadu 1989 navázaly tisíce soukromníků. Mnozí z nich se stali živými legendami. Mezi ně patří už mnoho let i švec Václav Souček. Před listopadem 1989 pracoval v malém obuvnickém družstvu. Už před pádem komunistického režimu byl známý jako vynikající řemeslník.
Dílnou se nese zvuk klasického ševcovského kladívka. Foto: PrahaIN.cz
Ihned po listopadu 1989 se osamostatnil a pronajal si malou dílnu ve Vokovicích. Od svojí maminky si půjčil peníze na několik strojů, vybavení a otevřel si vlastní živnost. Dnes je považován za obuvnickou legendu a více než třicet let za ním jezdí zákazníci z celé Prahy. Na internetu se objevují vzkazy od nadšených klientů, kteří nešetří chválou. V jejich příspěvcích se objevují pojmy jako „zlaté české ručičky, nejlepší pan švec, co znám, super řemeslník“, nebo dokonce „pan mistr“.
Nově příchozího nejdřív zaujme výloha dílny, která připomíná prvorepublikové krámy. Uvnitř voní klasické ševcovské lepidlo, kůže, krémy na boty a ozývá se bušení obuvnického kladívka. Dílna je do posledního místa zaplněná vším, co švec potřebuje ke své práci, je to doslova pastva pro oči. Zajímavým objektem je ale především samotný mistr. Působí dojmem jako by právě přicestoval z předminulého století.
Psali jsme
„Tady tu lampu potřebuji, stejnou mívala prababička.“ Věta mladé dívky nás krátce po poledni přivítala v místě, kam přicházejí lidé obdivující…
Prozradil nám, že ve Vokovicích je už čtyřicet let. Ve svém oboru pak pracuje od vyučení. „Měl jsem začátkem devadesátých let dílnu nedaleko odtud. Domácí mě ale vypakoval, a tak jsem si našel novou, ta byla naštěstí kousek od té staré. Pan domácí je tady výborný, a proto jsem tady už tak dlouho. Jsem už dávno v důchodu, baví mě ale to, co dělám a vždy jsem měl svoji práci rád. No a také důchod nemám nijak ohromující. I to je další důvod. Hlavní je ale to, že bez té práce nemohu být a těší mě, když vidím, že zákazníci jsou spokojení. Z toho má radost každý švec. Mě ale, především dámy, chválí neustále. Tak už to ani moc nevnímám,“ řekl nám se smíchem Václav Souček.
Svoje řemeslo miluje a je to vidět i na výsledku jeho práce. Má nastavená vlastní, velmi přísná pravidla. Jeho dílnu zakázka neopustí dřív, než je do posledního detailu dokonalá a on sám je s ní spokojený. Jak sám říká, má svůj celoživotní velký vzor.
„Obdivuji Tomáše Baťu. Nejen proto, že to byl skvělý podnikatel. Ale on především dokonale rozuměl našemu řemeslu. Nikdy nedovolil, aby z jeho továrny šel do prodeje nekvalitní laciný šmejd. Přísně hlídal kvalitu obuvi, kterou vyráběli. A také rozuměl lidem. To byl pan někdo a vůbec se s ním samozřejmě nemohu srovnávat. Ale byl to můj vzor. Především svým přístupem a vším, co dával do našeho řemesla. Určitě by dokázal mnohem víc, kdyby tehdy nepřišla válka. I u nás by bylo určitě všechno jinak. Dnes bychom i jako stát byli asi někde úplně jinde. To už se ale vrátit nedá,“ pokrčil Václav Souček rameny.
Zákazníci, kteří se k jeho dílně vyjadřují ve virtuálním prostoru, opakovaně píšou vzkazy, že ceny v jeho dílně jsou „velmi dobré“. Na náš dotaz švec prohlásil, že je spokojený s tím, co vydělá. Nemá prý důvod svým zákazníkům ceny dávat vysoké, i když občas se dostane za samotnou hranu.