foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Nejstarší panelový dům v České republice najdeme v ulici U Prefy
Běsnění druhé světové války měli lidé ještě zadřené hluboko pod kůží a hlavním úkolem společnosti už bylo dostat se z poválečného marasmu. Bylo potřeba obnovit zničenou infrastrukturu a také pro mnoho desítek tisíc obyvatel zřídit nové válkou zničené bydlení.
V tom se ovšem rozcházely názory představitelů demokratických stran, kteří považovali za vhodné obnovit a zřizovat individuální bydlení a stran na socialistických a komunistických základech. Jejich představitelé zastávali názor, že je vhodné pro lidi tvořit společné domy, kde budou mít vše z občanské vybavenosti. Prototypem byly slavné kolektivní domy (koldomy) v Litvínově a ve Zlíně. Jen tak prý mohli lidé napnout své síly na obnovu poválečného průmyslu a hospodářství, aby přitom nebyli rozptylováni starostmi o jejich soukromé bydlení.
Tuto názorovou bitvu bez boje rozhodl Vítězný únor 1948 a zelenou dostala sídliště a zcela nový stavební prvek, panel.
Je to skvělé, ale do toho nejdu
Co si budeme povídat. Panel byl moderní prefabrikát, který neměl s ničím ve stavebnictví srovnání a doslova způsobil revoluci. Představa, že domy budou vznikat jako když se staví z dětské stavebnice, byla fascinující, nicméně měla malý háček. Téměř nikdo nevěřil tomu, že to bude fungovat.
Ze strany architektů a projektantů byl cítit k materiálu obrovský obdiv, nicméně i stejně výrazná nedůvěra. Čekalo se jen na blázna či odvážlivce, který se do projektu pustí jako první.
Nakonec se našel. Jmenoval se architekt Miloslav Wimmer. Ten projekt namaloval dokonce už v roce 1948. Pro jeho výstavbu našel lokalitu v Ďáblicích. Ty ještě nebyly součástí Prahy a byly samostatnou obcí. Návrh se všem líbil, nicméně obavy, zda skutečně bude pevně stát a nezpůsobí zhroucením velké oběti na životech, byly stále převažující. Projekt tak šel k ledu.
Kdo byl první?
A toto odložení způsobilo to, že určit prvenství, který panelák na území našeho státu byl první, je poměrně ošidné. Rozhodně prvním projektem byl Wimmerův návrh. Tento dům v Ďáblicích se začal první i stavět, a to už v roce 1950. Stavbu dostal za úkol Stavoprojekt a Ústav montovaných staveb. Dům byl dokonce i první dostavěn, a to v roce 1953. Nicméně nikdo se do něj nestěhoval.
Mezitím se dostavěl v Gottwaldově větší panelák. Za tímto návrhem stáli architekti Bohumír Kula a Hynek Adamec a celopanelový dům nesl označení G 40. Rozšifrovat zkratku není dnes nic složitého: G znamená Gottwaldov a číslovka 40 znamená bydlení pro čtyřicet rodin. Tento dům byl slavnostně otevřen v roce 1953, sice pár týdnů po dostavbě toho ďáblického, nicméně v Gottwaldově se do něj hned nastěhovali lidé, a tak je dnes považován za první panelový dům v republice.
Psali jsme
Jen o málokteré osobě novodobých dějin víme tak málo jako o Jaroslavu Haškovi. Vlastně víme o něm téměř všechno, ale nějak to nezapadá do sebe.…
Ten ďáblický byl na panelovou stavbu výjimečný. Nacházelo se zde dvanáct bytových jednotek o velikosti 3+1. Každý z bytů měl rozměr 100 metrů čtverečních. Samotný dům byl navržen ještě se sedlovou střechou. Rovné panelákové střechy byly výsadou až pozdější prefabrikované výstavby. Kromě toho architekt Wimmer ještě počítal i s omítkou a nechal hrubé panely zakrýt. I to se v pozdější socialistické výstavbě stalo zbytečností.
Čáru přes rozpočet však udělal posudek statika, který tvrdil, že budova je „na hranici technické lability“. Zájem o hezké bydlení rázem pohasl.
Příklady táhnou
Měsíce utíkaly a před domem žádný stěhovací vůz nezastavil. Projekt ďáblického paneláku zachránily až dvě skutečnosti. Tou první bylo, když se do kauzy téměř zmařeného projektu vložila největší tehdejší československá kapacita na betonové stavby, akademik Stanislav Bechyně. Ten provedl řadu nezbytných zatěžkávacích zkoušek panelové kostry i celkové konstrukce a v závěrečném posudku konstatoval, že odolnost konstrukce převyšuje jedenáctkrát československé státní normy.
Druhou zdánlivou, ale možná rozhodující maličkostí pro ostatní budoucí nájemníky domu byl fakt, že jako první se do nového paneláku nastěhoval sám architekt Miloslav Wimmer. Najednou bylo vyhráno. 1. července 1955 byl panelák obsazen a slavnostně otevřen.
Psali jsme
Rok 1938 rozhodně nebyl pro Československo veselým rokem. Mračna II. světové války se stahovala stále očividněji a celý svět si uvědomoval…
Architekt Wimmer své bydliště neměnil až do své smrti a v ďáblickém paneláku vydržel až do roku 2010, kdy ve věku 88 let opustil tento svět.
Nicméně dům na adrese U Prefy 25 ho přežil a i dnes stojí v plné kráse v Ďáblicích, které se mezitím staly součástí Prahy. Rekonstruovaný, zateplený a v podstatě dokonalý.
Adresu v panelovém domě má dnes třetina obyvatel země. Architekty děsí skutečnost, že většina panelových sídlišť byla vystavěna s životností 40-50 let. Ta v dnešní době na většině velkých sídlišť končí. Oživení panelových domů přineslo zateplení, výměna umakartových jader a výměna elektroinstalace. To vše životnost domů prodloužilo o další půl století.