foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Sníh v Praze, ilustrační foto
PŘÍBĚH: S velmi zajímavým námětem se na naši redakci obrátil čtenář Pavel (51), jehož osud sledujeme druhým rokem. Do Fakultní Thomayerovy nemocnice dochází po trojité operaci a léčbě rakoviny zažívacího ústrojí.
Jako ostatní dny, i tento čtvrtek hledal místo, kde zaparkovat, marně. Nakonec svůj vůz nechal v ulici Pod Krčským lesem a šel do nemocnice pěšky. „Je to sice pěkný kousek, ale šel jsem si pro důležité výsledky, chtěl jsem být na vzduchu,“ sdělil naší redakci ve čtvrtek odpoledne, kdy už po prvních slovech bylo jasné, že se něco stalo.
Na naše dotazy, s jakými výsledky nakonec odcházel od lékaře, odpovídal tak, že máme počkat. Že se ke všemu teprve dostane. Na vyšetření odešel kolem poledne. Ke svému vozu se vrátil zhruba v 14:30. „Jak jsem měl hlavu úplně někde jinde, vůbec mi nedošlo, co se stalo, tedy že začalo takhle hrozně sněžit,“ poznamenal.
Vydatné sněžení zasáhlo hlavní město kolem poledne a ještě při psaní tohoto článku (15:30) neustávalo. Díky teplotě okolo dvou stupňů nad nulou však na silnici nezůstával a ihned tál. Jak nám uvedl metropolitní dopravní podnik, hlášeny nebyly ani žádné prodlevy ve veřejné dopravě. Podle ČHMÚ by sněžení mělo postupně ustávat, přesto do pátečního poledne v Praze i Středočeském kraji platí výstraha a nízký stupeň nebezpečí před ledovkou.
„Takže jsem se vracel k autu a už zdálky vidím žlutou barvu u předních dveří. Přidal jsem do kroku, pořád přemýšlel, co se stalo, jestli mi někdo nenasunul popelnici k autu nebo tam něco nezapomněl. Prostě mi to létalo hlavou, protože je to jediné pojízdné auto, které v rodině máme,“ popisuje dále jednapadesátiletý Pavel.
Jakmile byl na dohled vozidla, došlo mu, co vidí. Levé okénko u řidiče bylo překryté igelitkou. „Normálně bych dostal snad infarkt, že mě někdo vykradl káru, ale vzhledem k průběhu dnešního dne jsem se naopak usmíval. Přišel jsem až k autu, promáčknul igelitku v domnění, že je pod ní rozbité sklo, ale nic, sklo bylo, kde mělo. Tak jsem ji odtrhnul, držela přelepená balicí páskou ke střeše a uviděl, že je všechno v pořádku,“ shrnuje Pavel.
Důvod, proč vlastně tašku objevil, vysvětlil vzápětí. „Jak mi blbě funguje větrák, jezdím s pootevřeným okýnkem, aby se přední sklo nemlžilo. Jak jsem šel pro ty výsledky, zapomněl jsem na to, nechal okno dole a ono začalo sněžit. A nějaký místní dobrák mi prostě tu díru ucpal taškou, za což chci strašně poděkovat. Dneska jsem se navíc dozvěděl, že jsem takzvaně čistý, takže jsem měl tak strašnou radost, že jsem v tom autě nějakou dobu seděl a všechno vstřebával,“ uzavřel.
Citovaný Pavel mimochodem pracuje na nedaleké Lhotce a zabývá se opravami aut. Jak nám řekl, kdyby mu do vozu zatékalo dvě až tři hodiny škoda by mohla být v řádech tisíců korun. Podle mě by mu ani tak nevadily zničené koberečky, jako smlouvy a faktury, které měl vložené ve dveřích a které navíc byly podepsané pouze druhou stranou. „Elektrice by to nic udělat nemělo, ale kdo by chtěl sušit tři centimetry vody,“ řekl závěrem, když se s námi loučil. Tou dobou už byl mimochodem v dílně.