Pavel Bém. „Malý velký“ primátor. Ten, co převedl Prahu do nového tisíciletí

PÁNI V ČELE METROPOLE Vzpomínání na pražské primátory jsme přerušili v létě 2002, kdy se zdálo, že povodeň ze města odnesla také všechnu naději a entuziasmus devadesátých let. Dva měsíce poté se v této atmosféře šlo ke komunálním volbám. A ačkoliv hlavním favoritem i po působení primátora Němce byla ODS, nečekalo se, že její nový lídr dokáže město za osm let zásadně proměnit a vydobýt si přezdívku „malý velký primátor“.

Pavel Bém je rodilým Pražákem, po gymnáziu Na Zatlance zde v roce 1987 vystudoval medicínu. Následně se zaměřil na psychiatrii. V roce 1989 se účastnil protirežimních demonstrací, děsivým zážitkem pro něj byl zejména Palachův týden v lednu toho roku.

Listopadem 1989 se pro Béma, který právě na jaře 1990 dodělá z psychiatrie atestaci, otevřou skvělé možnosti. Absolvuje dvouletý kurs na Univerzitě Johna Hopkinse v Baltimoru a stane se expertem na protidrogovou politiku. Té se věnuje nejprve v pražských zdravotnických zařízeních, od roku 1995 také jako člen expertních týmů na Ministerstvu zdravotnictví. Nakonec zakládal Meziresortní protidrogovou komisi při Úřadu vlády, která koordinovala spolupráci jednotlivých resortů v boji proti drogám. Z jeho pozice se postupně vyvinul Národní protidrogový koordinátor. Tato pozice na Úřadu vlády funguje dodnes.

Zde ambiciózní třicátník přičichnul k politice a současně se sblížil s tehdejším premiérem Václavem Klausem, který se stane jeho politickým patronem.

V roce 1998, když ODS vládu opustí a nový premiér si na Úřad vlády přivede své experty, Bém přijímá nabídku kandidovat za Klausovu stranu jako starosta na Praze 6. Na přelomu tisíciletí řídil šestý obvod celkem úspěšně.

Jeho ambice se před dalšími komunálními volbami potkaly s tristní situací v pražské ODS, kterou si všichni spojovali s primátorem Němcem a jeho šíleným výrokem „situace je nadmíru výtečná“, zatímco na metropoli se valila tisíciletá záplava.

Bém jako celopražský lídr působil jako východisko z nouze, a nejspíš nikdo si nedovedl představit, co se během následujících osmi let bude odehrávat.

Nový primátor se uvedl především nezničitelnou pracovní výkonností, kterou vyžadoval i od všech svých podřízených.

„Vládl téměř despoticky, byl autoritou, před kterou se klepali úředníci i kolegové ze zastupitelstva,“ vzpomínali novináři při příležitosti jeho padesátin. Tehdy měl o deset méně a byl na vrcholu sil.

Jeho nástup se potkal s dobou, kdy bylo jasné, že se v Praze musí mnohé změnit. Nedořešené infrastrukturní projekty dennodenně ucpávaly městské centrum, slavné tramvaje z předrevolučních časů pomalu dosluhovaly. Zadrhávala se výstavba metra, které navíc mělo po povodních vyřazenu prakticky celou linku B. A ve čtvrtích u řeky se po velké vodě celkově začínalo v podstatě od nuly.

Novému pánovi radnice nechyběly velkolepé plány. Dopravu v centru měl kromě pokroku ve výstavbě městského okruhu vyřešit gigantický projekt tunelu Blanka, na záplavy reagoval obrovským projektem protipovodňových bariér. To všechno se novému primátorovi skutečně podařilo. Dokázal zrychlit výstavbu metra, zmodernizovat vozový park MHD a rozumným hospodařením získat prostředky na další projekty.

Navíc se po vstupu Česka do EU otevřely možnosti čerpání z unijních fondů, které přes některé problematické projekty skutečně dokázaly přinést českým městům, včetně Prahy, řadu zajímavých investic. Metropole se v prvních letech po povodních skutečně významně opravila.

Primátorovým největším snem, který měl nakopnout rozvoj Prahy, byla ale letní olympiáda.

Bém byl vášnivý sportovec, ještě jako primátor dokázal zdolat nejvyšší horu světa Mount Everest, později jako poslanec druhý nejvyšší vrchol K2 (jako teprve třetí Čech) a pak další dvě osmitisícovky. Současně je členem prestižního klubu horolezců, kteří zdolali nejvyšší body všech sedmi kontinentů.

I proto projekt olympiády vzal za svůj a podle novinářů, kteří s ním tehdy hovořili, do něj byl skutečně vášnivě ponořen. A to i v době, kdy už bylo zřejmé, že tato vize je příliš velkým soustem. Olympiáda jen na plánech a projektech zasekla do rozpočtu sekeru 70 milionů, než sny směřované k hrám 2016 skončily.

Pro kontext: Na přelomu tisíciletí se i ve světě soudilo, že dvoutýdenní setkání nejlepších sportovců světa je projektem, který skutečně může podnítit rozvoj infrastruktury města. Z předcházejících olympiád byly v tomto směru pozitivní zkušenosti ze Soulu, Barcelony nebo Sydney.

Až od Atén 2004, které megalomanskými a nepromyšlenými investicemi zničily ekonomiku celé země, začaly přicházet pochybnosti. A právě ty nakonec byly důležitým faktorem, který největší pražský plán primátora Béma poslal k ledu.

Když ale v roce 2006 končil první volební období, byl považován za mimořádně úspěšného primátora. Lidem se zdálo, že skutečně má vizi, kam město směřovat dále a po povodních se do metropole vrátil optimismus. Dva roky po vstupu do EU byla Praha uprostřed konjunktury plná zahraničních turistů a vše se zdálo být zalito sluncem.

Takže primátor při obhajobě svého řetězu dokázal získat zcela unikátních 55 procent hlasů. I když se už od devadesátých let říkalo, že v Praze pod vlajkou ODS vyhraje i tenisová raketa Václava Klause, tento výsledek překonával vše, co se „modrým“ v hlavním městě kdy povedlo. Navíc získali i všechny „číslované“ radnice obvodů.

Pro Pavla Béma to znamenalo vrchol. Václav Klaus jej na Hradě představoval zahraničním delegacím jako „našeho úspěšného komunálního politika“, v ODS mu úspěchy v Praze vynesly funkci prvního místopředsedy a byl považován za jeden z největších talentů české politiky.

Kmotři a knihovna

O dva roky později se postavil samotnému předsedovi Topolánkovi. Prohrál, a v tu chvíli jako kdyby začal jeho politický sešup. Objevily se informace o jeho vazbách na podnikatele Romana Janouška, které měly vést k ovlivňování veřejných zakázek. Média se na tom celkem vyřádila.

V metropoli se vždy rozdělovalo nejvíce veřejných peněz z celé republiky, a v časech po vstupu do EU ještě více, než kdy dříve. A velké peníze samozřejmě lákají různé lidi. Spisovatel Ondřej Neff při jedné příležitosti vzpomínal, že už mezi válkami se v hlavním městě říkalo, že „i ta poslední ku*va je počestnější, než pražský stavitel“.

Jenže ODS tehdy ve městě dominovala tak, že všechny podobné průšvihy, které se objevily, šly za ní.

Jména jako Janoušek, Rittig, Hrdlička nebo Palounek byla mediálně vděčným symbolem propojení byznysu a politiky, kterému se tehdy přezdívalo „kmotrovství“. A protože v časech hospodářské deprese se, slovy Jiřího Suchého, „stalo módou sezóny do nepravostí řádně tepat“, byly tak deset let nazpátek bývaly jejich zakázek plné noviny, psaly se o tom knížky a zpívaly písně.

I když soudy později byly při jejich hodnocení výrazně zdrženlivější, tehdy to vytvářelo dojem, že pražská organizace ODS je ztělesněním toho nejhoršího korupčního marasmu.

V roce 2009 do toho přišla aféra s architektonickou soutěží na novou budovu Národní knihovny. Primátor Bém původně vítězný návrh architekta Jana Kaplického podpořil, pak ale svůj postoj změnil, když na něj velmi negativně zareagoval prezident Václav Klaus. Spory o regulérnost architektonické soutěže a následná smrt architekta poslaly projekt k ledu a Bém to později označoval za chybu.

„Nestačil jsem dokončit výstavbu celého nadřazeného dopravního skeletu Prahy, prohrál volby s Topolánkem, nedotáhl olympijský projekt, nepostavil Kaplického knihovnu a hlavně nezabránil svým nástupcům v Praze zničit významnou část toho, co jsem dokázal,“ popsal své poslední roky na magistrátě.

Kauza „Kaplický“ ale jen dokreslila klesající popularitu primátora. V roce 2010 už jej ODS do čela kandidátky nenominovala. Na jedno volební období se stal poslancem, a pak politiku opustil.

Zavolali docenta

Jeho nástupce Bohuslav Svoboda byl stejně jako Bém lékařem, ale jinak takřka dokonalým opakem pomenšího rtuťovitého předchůdce. Uznávaný pražský gynekolog a bývalý předseda České lékařské komory působil se svou vysokou postavou a zvučným barytonem jako ztělesnění serióznosti.

Bohužel období 2010- 2014 bylo ovlivněno velmi podobným volebním výsledkem pro ODS, ČSSD i nově vzniklou TOP 09. Nejprve utvořily koalici ODS a ČSSD (což vyvolalo přímo v sále zastupitelstva protesty, které přišel podpořit dokonce bývalý prezident Václav Havel).

Později docent Svoboda vyměnil koaličního partnera za TOP 09, aby nakonec dohoda zbylých dvou stran vyšachovala ODS a Svoboda tak musel předat primátorský řetěz Tomáši Hudečkovi z TOP 09.

Mladý primátor musel pár týdnů po nástupu podobně jako Igor Němec v roce 2002 řešit povodně. Tentokrát však voda byla menší a metropole připravenější, takže se záplavy z června 2013 podařilo v Praze zvládnout prakticky bez následků.

Ani to ale koaličním stranám nepomohlo. Komunální volby 2014 probíhaly ve znamení oslňujícího celostátního nástupu hnutí ANO Andreje Babiše, které vyhrálo i v hlavním městě a primátorkou se stala Adriana Krnáčová. Kunsthistorička a později protikorupční aktivistka těžila i z tehdy vrcholícího zájmu médií o zakázky Bémovy éry.

Za čtyři roky jejího primátorství se podařilo dokončit některé dlouhodobé projekty, třeba po průtazích otevřít tunel Blanka. Jiné Bémovy projekty byly upraveny, třeba megalomanská karta Pražana Opencard byla nahrazena skromnější „Lítačkou“.

Na druhou stranu ale právě v období primátorky Krnáčové začala poprvé zaznívat kritika, že se rozvoj města zastavil a vedení metropole nemá vizi. Sama primátorka se na konci svého působení zapsala do dějin rozčíleným prohlášením o „zpovykaných Pražácích“, kteří si věčně na něco stěžují.

Odpovědí na její působení byly další volby. Ty dostaly do zastupitelstva pětici stran s velmi podobnými výsledky.

Kromě ODS a ANO to byli Piráti, hvězdy celostátní politiky od předcházejícího roku, kdy pod extravagantním předsedou Ivanem Bartošem pronikli do sněmovny s programem kombinujícím boj proti korupci a „chytrá moderní řešení“, což se přesně trefilo do pražské nálady podzimu 2018.

A také tu bylo hnutí PRAHA SOBĚ, které založil starosta Prahy 7 Jan Čižinský za podpory marketingově zručné skupiny letenských a holešovických hipsterů. To cílilo na velmi podobné voličské skupiny.

Pětici uzavírala kandidátka Spojené síly pro Prahu, kde se v Praze tradičně úspěšná TOP 09 spojila s hnutím STAN a menšími střeovými projekty pod heslem: "Profesionální správa města. Konečně!"

I přes vítězství ODS se na koalici dohodli Piráti, PRAHA SOBĚ a Spojené síly. Pod vedením primátora Zdeňka Hřiba nová koalice skutečně nabídla vizi. Vizi „zeleného“ města plného cyklistů, sousedské pospolitosti a komunitních zahrad. Heslem se stalo „smart city“ nebo „chytrá řešení“.

I když je Bémova éra pro současnou koalici a její sympatizanty stále nejoblíbenějším strašákem, možná by mnohé překvapilo, že jejich ambice a plány jsou z velmi podobného ranku, jako v časech Pavla Béma.

Protože metropole jednadvacátého století zkrátka stále řeší ty stejné problémy.

A zatímco před pár lety v souvislosti s Bémem nejčastěji zaznívala přezdívka „Mazánek“, kterou ho měl v odposleších častovat podnikatel Janoušek, v poslední době čím dál častěji zaznívá, že to byl „malý velký primátor“.