foto: Jiří Zemen, PrahaIN.cz/Ze Sex Machines Museum Prague
REPORTÁŽ: Budeme zcela upřímní. Ačkoli jsme uličkou v centru Prahy u Staroměstského náměstí nespočetněkrát procházeli, tomuto muzeu jsme se vyhýbali. Působilo jako další turistické místo, které má za cíl pouze vyždímat peněženku cizince. Vše se změnilo až v moment, kdy jsme se podívali na recenze lidí.
Sex Machines Museum Prague má na Googlu více než 8.800 recenzí. A většina z nich je nadmíru pozitivních, celkově muzeum získalo v průměru 4,2 hvězdiček z 5, což je opravdu slušné.
Taky nás překvapilo, že jsme mezi řádky návštěvníků našli i několik Čechů. Sice výjimečně, ale ano. Z recenzentů byli samozřejmě nejaktivnější turisté z ciziny.
Muzem erotických přístrojů se nachází na adrese Melantrichova 476 /18 na Starém Městě. Jednoduše: mezi Václavským a Staroměstským náměstím.
Mezi všemožnými večerkami naplněnými potřebami pro kuřáky marihuany či obchody s pokrmem trdelník, který nadále mnoho cizinců považuje za typickou českou cukrovinku, zaujme budova Sex Machines Museum. Ani ne tak architekturou, ale minimálně hlasitou hudbou, která je slyšet až ven a kolemjdoucímu možnost návštěvy zkrátka neunikne.
Sex Machines Museum Prague. Zdroj: PrahaIN.cz
Cena? Fér, ale...
Cena vstupu do muzea erotických přístrojů je 300 korun. Studenti to mají o stovku levnější, ale pozor, u vstupu ani u kasy tato možnost není zřetelně napsána. Stěžovalo si na to několik lidí v recenzích. Můžeme to potvrdit.
Tři stovky za vstup je na dnešní dobu asi férová cena.
Muzem má celkem tři patra, která ovšem nejsou nikterak rozlehlá. Exponátů tu má být více než tři sta. Celková výměra prostoru je podle majitelů kolem 600 metrů čtverečních.
Potloukání se muzeem a kochání se nad vystavenými předměty zabere každému návštěvníkovi jinou dobu, je to individuální a jsme si toho vědomi. Přesto si myslíme, že v drtivé většině případů to nebude víc jak půl hodiny.
My tu byli asi dvacet minut. A to jsme různé erotické pomůcky studovali poměrně pečlivě...
Skleněné falusy i antimasturbační obleky
Provozovatelé uvádí, že muzeum je jediné svého druhu na světě a bylo otevřeno roku 2001. Takže už více než dvaadvacet let si mohou návštěvníci fascinovaně prohlížet stovky exponátů z říše sexu.
Těžko říct, kolik robertků, chcete-li skleněných falusů, jsme během dvacetiminutové návštěvy viděli. Počítat to nebudeme, ale bylo jich opravdu hodně. Slabším povahám by se pak mohlo udělat úzko při pohledu na to, kolik všemožných piercingů může být na penisu.
Některé věci jsme vidět nemuseli.
Poměrně zajímavou sondou do dávného života našich předků je takzvaná magická krabice. Ta měla být používána na vesnických slavnostech a trzích. Dovnitř si lehla méně oblečená žena a publikum platilo za nahlédnutí dovnitř.
V podstatě takový předchůdce peep-show.
Nakolik přesná jsou historická fakta, která muzem uvádí, odhadnout nedokážeme. Přiznáváme, že v tomto směru nejsme odborníci.
Magická krabice. Zdroj: PrahaIN.cz
Viděli jsme toho opravdu dost.
Třeba antimasturbační oblek, který se výrazně podobá svěrací kazajce. V roce 1936 si ho měl nechat patentovat Allan Risley a součástí obleku byly adhezivní pásky, které se mohly připevnit okolo kolen.
Nebo takzvanou vzpěru pro obézní: „Tento brilantní uzavíratelný a přenosný vynález usnadňuje sexuální styk obézním osobám. Žena si lehne na záda pod partnera a partner položí břicho na koženou podložku. Pozice podložky je nastavitelná,“ prozradila informační tabule.
Jenom cizinci
Sex Machines Museum má otevřeno každý den od 10 do 23 hodin.
PrahaIN.cz vyrazila v poměrně netradiční čas na návštěvu muzea - ve všední den kolem oběda. Přesto bylo v prostoru třípatrové budovy relativně velké množství lidí, odhadovali bychom tak kolem čtyřiceti. O víkendu, či v jiný čas bude toto číslo zřejmě několikanásobně vyšší.
Vše cizinci.
Nenarazili jsme ani na jednoho Čecha a jednalo se především o páry. Ty se rozdělovaly do několika skupin. Jedna se u exponátů často smála, druhá zase udiveně koukala, někdo pak projevoval vyloženě velké nadšení a zaujetí při sledování erotických přístrojů.
Do jaké skupiny jsme patřili my, tak to sami nevíme...