Pětka uctila pamětní deskou manžele Hakenovi

Manželské dvojici, opernímu pěvci Eduardu Hakenovi a herečce Marii Glázrové-Hakenové, odhalila pátá městská část ve Švédské ulici pamětní desku. Celá rodina byla s touto městskou částí pevně spjata a její zástupci se tak oběma umělcům rozhodli vzdát hold.

Pamětní deska zdobí fasádu domu ve Švédské ulici 107/39, kde manželé Hakenovi žili padesát let. Slavnostního odhalení se dle informací z tiskové zprávy zúčastnili starosta Prahy 5 Jaroslav Pašmik (Praha 5 sobě), generální ředitel Národního divadla Jan Burian a ředitel mezinárodního festivalu Pražské jaro Pavel Trojan Jr.

„Marie Glázrová a Eduard Haken jsou osobnosti Prahy 5, které v novodobé historii měli pro naši městskou část v oblasti kultury nevyčíslitelný přínos. Profesionální přístup, do detailu pečlivě nastudované role a v neposlední řadě zužitkování talentu, kterým byli oba bezesporu obdarováni se promítli na naší umělecké scéně. Vystupovali na prknech nejzvučnějších divadelních a operních stánků nejen v tehdejším Československu, ale i na světových pódiích,“ řekl radní pro kulturu Štěpán Rattay (Piráti).

Deska znázorňuje siluety manželů v kombinaci dvou kovů

Autorem desky, která znázorňuje siluety manželů Hakenových v kombinaci s krabicovým písmem je sochař Petr Císařovský. Pro výrobu zvolil vrstvení dvou kovových materiálů v kombinaci matného, broušeného a leštěného nerezu s cortenem.

„Pamětní desku jsem navrhl se záměrem, aby každý měl možnost rozvinout svou vlastní vzpomínku na oba umělce, a tu představu vložil do jejich siluet. Paní Marii Glázrovou jsem obdivoval jako představitelku mistrně ztvárněných rolí dramatických i krevnatě lidových postav. Nezaměnitelný bas pana Eduarda Hakena mám v paměti především v roli vodníka ve Dvořákově Rusalce. Myslím, že nejsem sám, kdo na obě tyto mimořádné osobnosti české kultury dodnes vzpomíná s úctou a respektem,“ uvedl Císařovský.

Kecal z Prodanky či Vodník z Rusalky

Eduard Haken se do paměti zapsal jako vynikající operní pěvec a umělecky naprosto přesvědčivá svébytná osobnost s kovovým hlasem velkého rozsahu. Stal se tváří mnoha postav především ze Smetanových a Dvořákových oper, zahrál si například Kecala v Prodané nevěstě nebo Vodníka v Rusalce. Vyznačoval se také lidskostí a komickou složkou, kterou do svých postav vkládal.

In memoriam získal v roce 1995 Zvláštní cenu Thálie. Pyšnil se také Státní cenou z roku 1953, titulem Zasloužilý umělec, Národní umělec a Zasloužilý člen Národního divadla. Právě v Národním divadle získal stálé angažmá a seznámil se zde i se svou budoucí manželkou.

Skvělá máma, skromná manželka a významná herečka

Marie Glázrová-Hakenová se vyznačovala sytě melodickým hlasem. Hrála v divadle, ve filmech i v rozhlase. Ztvárnila role Mahuleny, Zuzany Vojířové, Maryši či Hippodamie. Z filmů ji diváci nejčastěji znají jako Jenůfu z Její pastorkyně či Rozinu z filmu Rozina sebranec.

Její život byl silně spjat se životem manžela Eduarda. Pomáhala mu v uměleckém vývoji a jevištním uchopení jeho operních postav. On sám o ní prohlásil: „Moje paní udělala mnoho pro mou pěveckou kariéru, zejména jako přísná kritička.“

„Marie Glázrová však udělala mnoho především pro můj šťastný osobní život. Dala mi dceru, je skvělou mámou, skromnou manželkou. Vždy jsme byli k sobě ohleduplní a respektovali jsme svoje zájmy,“ dodal Haken.

K Pětce měli silné pouto

Společně zapustili kořeny právě na Praze 5. Vystupovali často na koncertech na Bertramce a účinkovali také v rámci charitativních akcí ve Fakultní nemocnici v Motole. Smíchované pak mohli Eduarda Hakena pravidelně potkávat na cestě z Hřebenek do Národního divadla.

„Měl jsem tu příležitost se o obou umělcích bavit i s jejich dcerou, s naší dlouholetou kolegyní zastupitelkou Marií Ulrichovou Hakenovou, a pochopil jsem, že oba umělci měli velmi silné pouto nejen k Praze 5, kde strávili převážnou část svého života, ale i k sobě samým. Jsem velice rád, že toto silné pouto je i signifikantní pro tuto pamětní desku, kterou zde na místě, kde oba umělci žili, nyní odhalujeme,“ dodal radní Rattay.