Pivo za 160, sendvič za 338 korun. Portugalcům není co závidět

REPORTÁŽ: Těsně před začátkem adventu jsme vyrazili do portugalského města Porto. Počasí nám sice příliš nepřálo, přesto jsme si pobyt náležitě užili. Zajímala nás kultura, ale také ceny v místních supermarketech či restauracích, které se od těch českých příliš neliší. Dražší je hlavně pivo.

Do Porta jsme vyrazili na konci listopadu, krátce před začátkem adventu. Tomu nasvědčovala i atmosféra celého města. Ulice i náměstí byly ozdobeny vánoční výzdobou, před majestátní budovou radnice, přímo v centru města, byl připraven vánoční strom. Na rozdíl od české metropole nebyl živý, nýbrž umělý. Tvořila ho jakási svítící spirála. Na několika místech jsme si všimli také stánků, které budou zřejmě již brzy nabízet vánoční sortiment. Naše načasování však nebylo příliš šťastné, protože ač bylo mnoho věcí připraveno, vánoční výzdoba zatím nesvítila. To bylo v plánu až těsně po našem odjezdu.

Štěstí jsme neměli ani na počasí. Déšť se s velice krátkými přestávkami držel celý den, který jsme měli vyhrazený na procházku městem s jeho největšími dominantami – těmi je kromě již zmíněné radnice například budova vlakového nádraží São Bento, katedrála Sé do Porto nebo kovový most Ponte Luís I. Kromě deště bylo město zahaleno v husté mlze, díky čemuž jsme sice nemohli ocenit všudypřítomné výhledy, ale na druhou stranu jsme měli některé pamětihodnosti téměř pro sebe.

Jak jsme se totiž na místě dozvěděli, ulice bývají za normálních okolností přeplněné turisty a pouličními umělci. Při naší návštěvě se však městem pohybovaly pouze menší skupinky návštěvníků v pláštěnkách. Všechny památky a zajímavá místa jsme měli oběhnuté za zhruba 4 hodiny, centrum je totiž poměrně malé a vše je blízko u sebe. Jediný problém představuje kopcovitý terén města.

Čtyři revizoři za jeden den

Další den jsme si vyhradili na procházku podél oceánu. Ten je od centra docela daleko, a tak jsme jeli metrem. To na některých místech připomíná spíše tramvaj, protože se pohybuje přímo na ulici, uprostřed travnatého pásu. Téměř všechny linky navíc jezdí obrovský kus cesty po stejné trase. Jedna nepřestupní jízda nás mimochodem vyšla na 2,50 euro, takže něco málo přes 60 korun.

Velice zajímavý se nám zdál zdejší systém označování jízdenek. Každý, kdo chce do dopravního prostředku nastoupit, si totiž musí na stanici pípnout předplacenou kartičkou. Pípat se musí také při každém přestupu, a to i v případě, že navazující spoj jede z úplně stejného nástupiště. Kontrolu platných dokladů tu berou vážně. V jeden den jsme revizory potkali čtyřikrát, pokaždé na jiném místě.

Cesta k moři nám z centra zabrala metrem necelou půlhodinu. V létě je tu prý písečná pláž plná k prasknutí, spíše než na koupání tu ale voda slouží surfařům a opalujícím se lidem. Důvodem jsou nejen vlny, ale také studené moře. Surfaře jsme viděli, lidi chytající bronz nikoli. Podél pláže jsme se vydali pěknou promenádou, dlouhou asi 4 kilometry, která vede kolem pevnosti Castelo do Queijo až k majákům při ústí řeky Douro, odkud jsou pěkné výhledy na oceán, řeku i město.

V potravinách jsou ceny srovnatelné

Nezajímaly nás ale jen památky a výhledy, podívali jsme se také do obchodu s potravinami. Poměrně nás překvapilo, že ceny jsou tu podobné jako u nás, v některých případech o něco vyšší. Například v Česku velice řešené máslo se tu prodává za zhruba 2 eura, takže asi 50 korun. Vejce pak vyjdou na téměř 3 eura za plato, tedy necelých 75 korun za 12 kusů. Podobně vychází také ovoce a zelenina: kilo banánů v přepočtu za asi 30 korun, kilo jablek za 50 korun a tříkilová síťka brambor za 90 korun.

Co nás však mile překvapilo, byl obrovský výběr zdravých potravin, včetně různých vegetariánských a veganských verzí, dietních, bio a eko výrobků. Věnována jim byla obrovská část prodejny, další byly promíchány mezi běžným zbožím. Ceny se přitom lišily jen minimálně.

Za jídlo v restauraci jsme zaplatili 10 až 15 euro

V dobrém nás překvapily také ceny jídel v restauracích. Za jídlo jsme platili většinou něco mezi 10 až 15 euro, tedy jen o něco více než v Praze. Samozřejmě jsme museli ochutnat tradiční místní pokrmy. Prvním z nich je Cachorrinho, zapečená bagetka se sýrem a párkem ve velikosti zhruba našeho rohlíku. Stojí 4,5 eura a chutná trochu jako zapékaný toust. K dostání je na každém rohu.

Druhým, o něco zajímavějším pokrmem, je Francesinha, speciální portugalský sendvič. Jde o zapečené plátky bílého chleba, proložené šunkou, hovězím steakem a uzeninami. Nahoře je pak plátek sýra a někdy také volské oko. Celý pokrm se podává přelitý speciální omáčkou z piva a musíme říct, že chuť je velice zajímavá. Také toto jídlo je možné zakoupit téměř všude, pozor však na jeho kvalitu – namísto steaku totiž některá pouliční bistra podávají pokrm pouze se šunkou a liší se také kvalita omáčky. My jsme vyrazili do vyhlášeného bistra Gazela, před kterým se denně tvoří dlouhé fronty. Francesinha s vajíčkem nás vyšla na 13 euro.

Zmínit musíme i sladkou tečku, koláčky Pastel de nata. Jde o malé košíčky z listového těsta plněné vanilkovým krémem, který je podobný našemu pudingu. Prodávají se ve všech pekárnách i supermarketech, v menu je má také velké množství restaurací. Jeden stojí v přepočtu zhruba 30 korun, záleží ale i na zakoupeném množství. Při návštěvě Portugalska je to rozhodně něco, co je třeba vyzkoušet. Košíčky jsou opravdu výborné, zejména pokud jsou čerstvé a ještě teplé.

Slabší pivo za vyšší cenu

Milovníci piva mohou ochutnat místní značku Super Bock. Ležák je oproti českému mnohem slabší, a to jak chuťově, tak obsahem alkoholu. Stojí však víc, kolem stokoruny za 0,4 litru. V nabídce množství restaurací jsou také belgická piva, za která je třeba si připlatit ještě o něco více. Sklenice velkého (0,4 litru) vychází na zhruba 150 korun.

Portské víno je kapitolou samo o sobě. Stejně jako v Česku je k dostání řada levnějších i exkluzivnějších druhů, což se samozřejmě odráží i na ceně. V supermarketu je možné nejlevnější víno s označením Portské sehnat už za nějakých 6 euro, nejdražší se pak v průměrném obchodě prodávalo zhruba za 40. Sklenice v restauraci vychází asi na 5 euro, celá lahev pak minimálně na 18 euro.