Po stopách fialového poustevníka na břehu Berounky

TIPY NA VÝLET Křivoklátský kraj je magický sám o sobě. Pradávné zříceniny s tajnými chodbami a neob-jevenými poklady, malebné chaloupky s tajemnými příběhy, tradice prorůstající až do dnešních dnů, majestátní hrady, hluboké voňavé lesy plné pytláckých historek, které oží-vají v příšeří vzrostlých dubů.

Máte náladu na příběh se špetkou magie, umění i drama? Letní večery jsou přímo ideální k pročítání dávných příběhů – pusťte se třeba do četby Fialového poustevníka od spisovatele Oty Pavla. A mějte na paměti, že jeho příběh o tajemném umělci na výletě plně doceníte jen tehdy, když se k řece Berounce vypravíte v době, kdy začínají pučet buky…

Až si budete plánovat výlet na zříceninu hradu Týřov, neopomeňte na Oupořském potoce navštívit nenápadné místo zvané Matouškov. Právě zde řezbář a malíř naivních obrázků Václav Matoušek žil až do roku 1948 jako novodobý poustevník.

Neopětovaná láska

Pocházel z Cerhovic, kde se 29. září roku 1883 narodil a žil jenom se svojí maminkou. Vyučil se zde řezbářem. Jedna legenda vypráví, že se vzdal světa lidí kvůli nešťastné neopětované lásce, jiná pověst jeho izolaci přisuzuje celkovému zklamání nad chováním lidí.

Jak k takovému posunu ovšem došlo? Vždyť umělec Matoušek se učil malovat i od slavného Alfonse Muchy na zbirožském zámku a šepsoval jeho plátna, když maloval Slovanskou epopej, dělal i jiné pomocné práce a vozil kočárek s malým Jiřím Muchou.

Právě když byla epopej roku 1928 dokončena, Matoušek se rozhodl vypravit do světa, aby zapomněl na svou nevydařenou lásku. Světem se toulal celých pět let, pobýval také v Alpách, živil se, jak se dalo, třeba malováním a prodejem obrázků. Poté po jistý čas pobýval v Drozdově a věnoval se opět řezbářské činnosti. Miloval nadále toulky přírodou, sbíral zajímavé minerály a zabýval se rovněž archeologií.

Věrný poustevnickému stylu života

Když mu bylo 49 let, vypravil se právě k soutoku Berounky a Oupořského potoka. Psal se rok 1932. Okouzlilo ho toto místo pod hradem Týřov, kde nakonec zůstal, věrný a oddaný svému poustevnickému stylu života, až do své smrti. V týřovickém srubu prý malíře navštívil o osm let později i malíř Václav Rabas, který Matouškův styl přirovnal k impresionismu. Byla to však jedna z mála návštěv.

Osamělý malíř jinak pobýval ve skromném přístřešku, který mu dovolil postavit si tamní lesník. Nejdříve šlo o pouhou zemljanku, pak si zhotovil srub, kde žil ve skromných podmínkách jen s kočkami, kterým říkal mulisáci, celých šestnáct let. Maloval, toulal se přírodou a živil se plackami, které si pekl, nepohrdl ani lesními plody, kořínky, houbami anebo bobulemi.

Přátele měl v přírodě

Ve dne i v noci udržoval oheň. Lesní zvířata a ryby z řeky považoval za přátele, a proto je nejedl. I když poustevník, nevyhýbal se úplně ani lidem – s obyvateli z okolních vesnic směňoval svoje kouzelné malby za trochu mouku, mléko a vajíčka.

 Na celý svět nezanevřel: za nacistické okupace ukrýval režimu nepohodlné lidi ve svém nenápadném srubu. Podle svědectví pamětníků z okolních obcí byl velice skromný, nechtěl přijmout žádné jídlo, i zásoby měl skromné. Maloval nejraději skály nad řekou, lesy okolo Berounky, louky a pole. Všechny jeho malby spojoval fialový nádech a odtud již nebylo daleko k označení „fialový poustevník“. Zklamaný v lidech nalezl souznění s přírodou, s ní cítil opravdovou sounáležitost.

Zajímavé je, že ještě jiná verze přidává do jeho příběhu také bohaté, leč lakomé příbuzné, kteří nejenže nepomohli Matouškově matce v nouzi, ale nakonec nepřispěli ani na její pohřeb. To prý tehdy mladého Matouška natolik roztrpčilo, že jeho cesta do ústraní byla jenom pouhou otázkou času.

Osudové jarní tání

Osudným se mu nakonec prý stal jeho přejezd řeky Berounky při jarním tání. Vydal se tehdy svým milovaným mulisákům do Týřovic pro mléko, ale ledy loďku převrátily a prokřehlý malíř vzápětí dostal zápal plic. Byl převezen do rakovnické nemocnice, odkud ovšem utekl a pěšky došel až do svého srubu, kde 29. června podlehl následkům svého nachlazení. Poslední odpočinek poté nalezl na skryjském hřbitově, kde jeho hrob zdobí skromný dřevěný kříž.

Na svých obrázcích, které dodnes uchovávají ve svých domácnostech obyvatelé okolních vesnic, zachytil Matoušek jedinečný nádech zdejších lesů, které se zbarvují do fialova v období jarního rašení listů buků ráno a vpodvečer, a týřovické skalní panorama s probleskujícími paprsky slunce. Opravdu magické místo u poklidně plynoucí řeky.

Autorka textu: Jana Uhlířová

PrahaIN.cz ve spolupráci s časopisem Nový Fénix přinese řadu materiálů, které zmíněné médium v minulosti vydalo. Jedná se o nadčasové texty, které by mohly v dnešní náročné době čtenářům hodně pomoci… Mezi nimi najdete i tipy na výlety po Praze a jejím okolí.