Pohled k nezaplacení: Nakoukněte do největšího pražského vetešnictví

REPORTÁŽ: Do hlavního města přijíždí tisíce turistů z celého světa a nikoho nepřekvapí, že jejich cílem jsou především historické památky. Část cizinců ale zamíří do dvora nenápadného pavlačového domu skrytého uvnitř Starého Města. Jejich cílem je největší pražské vetešnictví, jehož sláva už dávno překročila hranice Česka. Kuriózní je, že vzniklo náhodou. „Nikdy mě nenapadlo, že budu mít v Praze svůj vlastní krám,“ řekl redakci PrahaIN.cz Miloš Garvilovič.

Právě sem míří lidé, kteří hledají kuriózní doplňky do svých obydlí. Sbírají starožitnosti nebo shání originální dárky. Majitel si pamatuje jména slavných předchůdců, jako byl pan Špičák nebo Čapek, kteří patřili mezi legendy cechu pražských vetešníků.

Na dvoře otevíráme dveře do krámu. Během vteřiny jsme v jiném světě. Všude kolem nás jsou obrazy úctyhodného stáří, sady značkového porcelánu, starožitné lustry, koberce a nepřeberné množství prastarých skvostů všeho druhu, které dokonale zaplňují každý kout obrovského prostoru.

Obchod je zaplněn do posledního místa. Foto: PrahaIN.cz

Kouzlo starých časů

Ve vzduchu je cítit vůně kvalitní černé kávy. V pravé části obchodu uvidíme obrázek, z něhož doslova dýchnou staré časy. U vitríny stojí majitel se zákaznicí, která pozorně naslouchá jeho výkladu v angličtině. Shání stříbrnou tabatěrku jako dárek pro manžela. Společně zkoumají nápisy a značky u několika klasických kousků. Po pečlivé prohlídce a krátkém smlouvání je obchod uzavřen. Obě strany vykazují známky naprosté spokojenosti. Po zaplacení vyprovodí majitel dámu až ke dveřím. Loučí se lehkou úklonou a odpovědí je mu vřelý pozdrav a poděkování.

Na nedaleké kostelní věži odbíjí poledne a v obchodě je absolutní ticho. Majitel popíjí kávu se svým přítelem. I ten dokonale zapadá do tohoto prostředí. Na šálek kávy se stavil legendární novinář a spisovatel Juan Braun, který desítky let patřil mezi elitu mezinárodní žurnalistiky. Už několik let žije v Praze.

Na návštěvu přišel slavný spisovatel a novinář Juan Braun. Foto: PrahaIN.cz

Polední klid ale trvá jenom chvilku. Do obchodu přichází v krátkém sledu pět zákazníků. Dvojice domorodců, kterou tvoří mladá dívka s partnerem, a tři zahraniční turisté. Majitel nám začíná vyprávět svůj neuvěřitelný příběh. V každém kousku jeho obchodu je vidět jeho vztah ke starým a krásným věcem i nekýčovitý cit pro romantiku.

Na začátku byla válka

Jen těžko by někdo věřil, že na začátku toho všeho bylo násilí a etnická nenávist. „Přišli jsme s manželkou v roce 1991 z Jugoslávie, když tam začali blbnout. Vyhnala nás válka. Jugoslávie se pak rozpadla na sedm malých státečků. Nemohli jsme se vrátit. Jsem Srb a pocházím z Bělehradu. Manželka je Chorvatka a narodila se v Záhřebu. Tam je to všechno tak rozdělené, že bychom tam spolu žít nemohli. Do Prahy jsme přišli jako do neutrálního terénu a už jsme tady zůstali. Tady máme už více než třicet let klid,“ řekl redakci PrahaIN.cz majitel obchodu Miloš Garvilovič.

Po nuceném přesunu do Prahy otevřeli obchod s textilem a prodávali věci, které vyráběla jeho manželka Soňa. Nic nenasvědčovalo tomu, že jednou budou vlastnit největší vetešnictví na území hlavního města. „Manželka šila šaty na zakázku, vyráběla kabelky, šperky, prodávala dámské klobouky a podobně. Já jsem tehdy začal sbírat různé věci. Chytlo mě to jako sběratele. Jezdil jsem na slavné burzy do Buštěhradu, kam se sjížděli sběratelé a obchodníci z celého Československa. V Praze bylo tehdy přes dvě stě bazarů a podobných obchodů, kde se dalo sehnat všechno možné. Dva nebo tři roky jsem nedělal nic jiného. Jen jsem nakupoval a sbíral. Původně jsme totiž vůbec neplánovali, že tady zůstaneme. Nechtěl jsem ani nic prodávat, protože to byl můj koníček,“ vzpomíná majitel.

Zájem byl velký

„Vždy, když do našeho obchodu přišla dvojice, tak dáma si vybírala šaty a chlapi se vždy po nějaké době začali nudit. Proto jsem na rozptýlení přinesl pár věcí, které jsem měl ve svých sbírkách. Problém byl v tom, že to okamžitě chtěli koupit a ptali se na cenu. Já jsem nic prodávat nechtěl. Dokonce se stalo, že se někdo do obchodu vloupal a jednu sbírku mi ukradl. Když jsem viděl ten zájem, tak jsem si pronajal větší obchod a otevřel jsem vetešnictví, které je vlastně napůl starožitnictvím,“ řekl naší redakci Miloš Garvilovič.

Před lety se pokusil spočítat, kolik exponátů se do obchodu vejde. Jak dnes říká, po hodinách sčítání marný boj vzdal. „Vrtalo mi hlavou, kolik těch věcí tady vlastně je. Tak jsem začal počítat. Celkem sto padesát obrazů, šedesát lustrů. Když jsem se ale dostal k malým předmětům, tak jsem toho nechal. Ono je toho tolik, že inventuru bych asi dělal celý rok. Kromě toho, co je tady v obchodě, mám ještě dva plné sklady a garáž,“ prozradil Garvilovič.

Občas přijde i zloděj

Zákazníci, kteří chtějí „nakoupit“ bez peněz, se vetešnictví zpravidla vyhýbají. O to víc majitele mrzelo, když při krádeži nachytal stálého klienta, který do jeho obchodu pravidelně chodil.

„Chytil jsem jednou pána, o kterém by člověk nevěřil, že je schopen krást. Přicházel k nám pravidelně, vždy slušně oblečený s doktorským kufříkem. Jednou přišel a řekl mi, že shání velký popelník. Udělal po obchodě kolečko a mně se zdálo, že něco schovává. Dělal jsem, že nic nevidím a dal jsem mu příležitost, aby tu věc vrátil. Bohužel to neudělal, a tak jsem mu řekl, ať ukáže, co nám vzal. Vybral si opravdu dobře. Ukradl krásný starožitný humidor na doutníky za deset tisíc korun. Nakonec se z něj vyklubal zloděj. Mrzelo mě to. Už kvůli tomu, že to byl stálý návštěvník a bral jsem ho už jako našeho,“ pokrčil majitel rameny.

Sedmiramenný svícen s neuvěřitelnou historií. Foto: PrahaIN.cz

Vetešnictví leží uvnitř Starého Města, které kdysi pulzovalo životem početné židovské komunity. Věci spojené s judaismem se ale dnes objevují pouze výjimečně. Majitel na okamžik zmizel v depozitáři a přinesl nádhernou sedmiramennou menoru. Velmi starý svícen má mimořádně pohnutou historii.

„To je takový rodinný poklad. Kdysi mi tuto menoru přinesl můj přítel, který je o dost starší než já. Za války bydlel v malém městě přímo proti synagoze. Byl svědkem, když ji nacisté vyplundrovali. Němcům ten svícen ukradl z přímo z náklaďáku, kam věci naložili. Synagoga už tam neexistuje, prý z ní udělali sklad zeleniny. Nechávám si ji, protože má tak pohnutou historii. A nikdy ji neprodám,“ řekl Miloš Garvilovič naší redakci.

„O odchodu do penze nepřemýšlím. To, co dělám, je zároveň můj koníček. Obchod budu provozovat tak dlouho, dokud budu na světě. Až do konce života,“ usmál se majitel vetešnictví.