foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Staré náměstí v Ruzyni
REPORTÁŽ: V Praze se nachází více než stovka náměstí různých tvarů a velikostí. Redakce PrahaIN.cz je navštíví jedno po druhém. Zajímat nás bude čistota, vyžití i celková atmosféra místa. Dnes se zaměříme rovnou na čtyři menší náměstí. Vypravili jsme se na Staré náměstí v Ruzyni a Řeporyjské náměstí, která od sebe dělí necelých deset kilometrů. Poté jsme zavítali do Suchdola na Suchdolské a Brandejsovo náměstí.
Staré náměstí v Ruzyni bývalo v minulosti návsí. Jak uvádí portál Praha virtuální, ještě dnes je zde několik objektů, které tuto skutečnost připomínají. Patrový dům číslo popisné 4 byl postaven asi v polovině 19. století, původně výměnek, později sloužil za monarchie jako obecní úřad. K nejstarším usedlostem nejen na Starém náměstí, ale v Ruzyni vůbec patří původně barokní hospodářský dvůr, klasicistně přestavěný. Patrové obytné stavení s pavlačí má na nadpražním trámu nápis s letopočtem 1731.
Když jsme vystoupili z autobusu na zastávce Staré náměstí, připadali jsme si téměř jako na vesnici. Panoval tu klid a zachovalá stavení působila dojmem, že jsme se ocitli někde daleko za Prahou. Přispíval tomu i Litovický potok. Jedinou vadou na kráse je chátrající Hospoda U Bastily, která je již delší dobu zavřená a v jejímž okolí je nepořádek. „Je to škoda,“ podotkl jeden z místních, když viděl, že si náměstí fotografujeme. Okraj náměstí zdobí několik vrb a vzhledem k tomu, že jsme na místě byli krátce před Velikonoci, viděli jsme několik chlapců, kteří si odřezávali větvičky, aby si doma upletli pomlázky.
Náměstí jinak působí velmi čistě a uspořádaně, odpadkové koše nepřetékaly a odpadu jsme si nevšimli ani jinde po ulicích a chodnících. Na náměstí také stojí kaplička z roku 1854, která připomíná vesnickou minulost místa. V roce 2002 byla opravena. Všimli jsme si i romského památníku v podobě dřevěné hlavy.
Nedaleko náměstí se nachází vazební věznice Ruzyně, na jejímž místě stál ve třicátých letech minulého století cukrovar. V letech 1934 - 1935 byl přestavěn na Zemskou donucovací pracovnu. Pohled na věznici ve vás vyvolá ponurou náladu, přece jenom sledovat budovu obehnanou ostnatými dráty není nic příjemného.
Řeporyjské náměstí kazí nepořádek v potoce
Z Ruzyně jsme se vydali do Řeporyjí, cesta městskou hromadnou dopravou trvala necelou půlhodinu a oproti Ruzyni zde bylo podstatně rušněji. Náměstí křižují osobní auta, dodávky a autobusy, na klidné posezení rovnou zapomeňte.
Podle portálu Praha virtuální je nejstarší písemná zpráva o Řeporyjích z roku 1277, kdy ji Přemysl Otakar II. daroval cisterciáckému klášteru v Plasích. Své pojmenování získaly Řeporyje od léčivé rostliny řepíku, která se v místech podle portálu zřejmě hojně vyskytovala. Rostlina má velmi dlouhé kořeny a musí se pracně vyrývat. Těm, kdo tuto práci dělali, se říkalo řeporyjci a jejich vsi Řeporyje.
Řeporyjské náměstí je bývalá náves s rozcestím silnic, po dvou stranách zastavěná. Svoji stanici má na náměstí autobus MHD, hned vedle zastávky je knihobudka, která byla téměř vybrakovaná, na nového majitele čekalo jen pět posledních knih. Přímo uprostřed náměstí je trojúhelníkový střed s trávníkem a keři a prostoru dominuje kostel sv. Petra a Pavla, který náleží do správy farnosti u kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Ořechu.
Jak nás v Ruzyni překvapil čistý Litovický potok, tak Dalejský potok v Řeporyjích nás naopak zklamal. V jeho toku se nacházely desítky prázdných plechovek, letáků a dalšího nepořádku.
Kousek klidu lze nalézt v parku u náměstí, který byl před více než deseti lety revitalizován za přispění Evropského fondu pro regionální rozvoj. Na místě je několik laviček, na kterých během naší návštěvy nikdo neseděl. Trochu zanedbaně působí trávník, který prorůstá mezi zámkovou dlažbou.
Na náměstí se nachází Bistro a Kavárna Na náměstí. Podnik je nejen mezi místními velmi oblíbený, například na Google recenzích si drží vysoké hodnocení vysoké 4,8 hvězdičky. Nás trochu překvapily vyšší ceny. V rámci denního menu byla k dispozici například tomatová polévka za 75 korun, hovězí burger s hranolky stál 345 korun, v nabídce byla také kančí sekaná s kaší s pečeným česnekem za 265 korun.
Zatímco Staré náměstí v Ruzyni potěší klidem, čistotou a téměř venkovskou atmosférou, Řeporyjské náměstí nabízí spíše ruch menšího dopravního uzlu s několika zajímavými prvky, které však kazí nepořádek a celkově méně udržované prostředí.
Malá náměstí v Suchdole
V pražském Suchdole se nachází dvě náměstí. Nejprve jsme navštívili Brandejsovo a poté jsme se vydali na Suchdolské náměstí.
Brandejsovo náměstí se dle portálu Praha virtuální jmenuje podle milovníka umění a velkého mecenáše Alexandra Brandejse, nájemce jednoho ze suchdolských statků. Statek, jehož součástí byl i zámeček, byl v době, kdy ho měl ve správě Alexandr Brandejs, vyhlášeným centrem kulturního života.
„Pobýval zde bývalý Brandejsův spolužák na gymnáziu malíř František Ženíšek, jeho profesní kolegové Josef Tulka, Antonín Chittussi, Václav Brožík a Jakub Schikaneder, ze sochařů především Josef Václav Myslbek a Josef Mauder. Společnost na statku občas ještě doplňovali básníci Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer a lékař Josef Thomayer, který byl činný i literárně. Především však zde byl hostem velký český malíř Mikoláš Aleš, který Alexandra Brandejse považoval za skutečného přítele,“ uvádí Praha virtuální.
Brandejsovo náměstí je jedno z těch menších, polovina zástavby má tvar půlkruhu a v jeho okolí jsou bytové domy a obchody, součástí je také malé parkoviště. Z podniků můžeme jmenovat například Crêperie Café Girafe, kadeřnictví nebo obchod Eso. Nedaleko nás zaujal samoobslužný obchod s potravinami, kde mohou zákazníci nakupovat non-stop. Žádné dětské hřiště nebo lavičky zde ale nečekejte, nejde o klasické náměstí, ale spíše obytnou lokalitu se zástavbou, která neslouží k odpočinku.
Na Suchdolském náměstí je živěji
Suchdolské náměstí je větší a má kruhový tvar, uprostřed se nachází dvouproudá komunikace nesoucí název Internacionální, nechybí ani zastávka MHD a mnoho obchodů.
Na Suchdolském náměstí sídlí Úřad městské části Praha - Suchdol a před jeho budovou stojí památník s bustou Mikoláše Alše. Je zde určitě živěji než na sousedním náměstí. Vzhledem k tomu, že se nedaleko nachází Česká zemědělská univerzita, pohybuje se zde mnoho studentů.
Uprostřed náměstí je několik laviček a dalších míst k sezení, nechybí ani malá dětská trampolína. Prostředí působilo poněkud smutně a zanedbaně, možná tu bude příjemněji, až bude větší teplo a místo se zazelená. Potěšilo nás pítko s pitnou vodou a také možnost dofouknout pneumatiky u jízdního kola nebo kočárku.