Potkali se Čech, Rus a Polák. A vydali se na cestu

REPORTÁŽ: Mohlo by to znít jako začátek kdysi oblíbeného vtipu, ale ve skutečnosti je to historická nezbytnost, kterou musíte znát, když chcete navštívit středočeské město Kouřim.

Podle legend, které máme každý z nás zakořeněné z učiva základní školy, se podle starých bájí tito tři bratři vydali na cestu z dalekých východních plání. První ztratil trpělivost a došel dech Rusovi, který to zabalil už kdesi na ukrajinských úrodných polích a položil základy Kyjevské Rusi. Polák, který se ale jmenoval Lech, šel s Čechem, kterému jsme později říkali Praotec, dál krajinou.

Lech svoji cestu ukončil u velkého rulového kamene v blízkosti dnešního města Kouřimi. Tady přikázal všem ze své družiny rozdělat obrovské ohně, aby je jeho bratr Čech, který mezitím dorazil až na Říp, mohl z dálky spatřit. Uviděl je, a od té doby se místu říká Kouřim.

Zajímavostí je, že zatímco my Češi považujeme za nejstaršího z této trojice samozřejmě našeho Praotce Čecha, Poláci toto privilegium automaticky přidávají svému Lechovi.

V Kouřimi najdeme pomník Středu Evropy, jedná se o místo, kde se protíná 50. rovnoběžka severní šířky a 15. poledník východní délky. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Kouřim je starobylé, nádherné město, které může lákat nejen na bohatou historii, opravdu unikátní památky a zajímavé okolí, ale to lákadlo má několik jenže.

První dojem z města je omračující. Kouřim patří k jednomu z pěti českých měst s nejzachovalejšími hradbami. Kromě tohoto středočeského města do této pětice patří ještě Nymburk, Tachov, Litoměřice a Polička. Délka zdejších raně gotických hradeb dosahuje dnes 1 250 metrů a jsou zachovalé stále alespoň z 85 procent. Dobře se pamatuje i datum jejich předpokládaného vzniku, které se shoduje s jejich dnešní délkou, tedy hradby vznikly kolem roku 1250. Podrobnosti o historii města můžete najít na webu města Kouřim.

Co se do dnešních dnů nezachovalo, jsou tři ze čtyř městských bran. Ty vzaly za své v průběhu 19. století, kdy z hlediska obrany už hradby dávno ztratily význam a Kouřim se chtěla rozvíjet a otvírat světu.

První šla k zemi Olešská brána, která padla v roce 1840, následovala ji brána Kolínská, která padla o 24 let později. Už tehdy se mezi místními zvedla vlna nevole, že by se zbývající dvě brány bourat neměly a žádost byla postoupena dokonce až c. a k. památkovému úřadu. Ten nařídil, aby zbylé dvě věže zůstaly zachovány.

Lechův kámen je rulová skalka, která je podle legendy plná zlata, dostane ho ten, který kámen obskáče třikrát dokola po jedné noze na jediný nádech. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Jenže místní radní sedli jednomu ze stavebních podnikatelů na lep, a i když jim sliboval, že bránu nezničí, po jejím prodeji ji rozebral na stavební materiál. Tak šla k zemi v roce 1875 i brána Malotická.

Naštěstí poslední z bran, Pražská, zůstala stát až do dnešních dní. A Kouřimští by na ni mohli být pyšní. Jedná se totiž o nejlépe zachovanou raně gotickou bránu v Evropě. V době svého vzniku byla o jedno a půl patra vyšší, na její celkové podobě se podepsala řada požárů, které město pustošily hlavně v 17. století. Bránu si lze dnes pečlivě prohlédnout a lze dokonce spatřit na severní straně věže drážky, které zvedaly padací most. Člověk jen trochu trne, když vidí, jak místní řidiči bez servítek velkou rychlostí projíždějí bránou. Je překvapující, že téměř 800 let starou stavbou stále vede čilý dopravní provoz. A možná by stačilo jen malé drknutí pořádně rozjetého vozu a kouřimská brána by šla k zemi jako tři předešlé sestry.

Pražská brána ale není to jediné, čím se zdejší město může chlubit. Zhruba kilometr východně v poli za městem se nachází místo, kde se složitými geografickými výpočty došlo ke zjištění, že právě tady se nachází geografický střed Evropy. Aby se tímto zjištěním mohli místní pochlubit, tak před 14 lety umístili na kouřimské náměstí památník Jaroslava Pouzara. Ten připomíná, že právě v poli za Kouřimí se protíná 50. rovnoběžka severní šířky a 15. poledník východní délky a vymezují tak místo, které je chápáno jako střed Evropy. Hledání evropského středu se věnoval například Kolínský deník.

Výčet unikátů středočeské Kouřimi bude ještě pokračovat, ale teď musíme doříct to jenže. Pokud dostanete chuť se dozvědět něco o místní historii, nebo se jen osvěžit, máte prostě smůlu.

Kostel svatého Štěpána vyhořel v průběhu historie celkem devětkrát, přesto zůstal dodnes jako jedna z naprosto nejcennějších katedrálních budov v našich podmínkách. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Kouřimské náměstí je historické, malebné s některými nádherně opravenými domy, historii tu potvrzuje i starobylá dlažba, ale ty služby! Informační centrum je o víkendu zavřeno, cukrárna s kavárnou vás vyděsí nápisem: „Těšíme se na vás na jaře“ a restauraci hledáte marně. Otevřený je tu jen albánský kebab.

Kouřim už léta bojuje s poměrně velkým procentem nezaměstnanosti ve srovnání s okolními městy a s nedostatkem pracovních příležitostí. Na historickém náměstí proto není problém ani po ránu narazit na velmi unavené a ošuntělé týpky s polodopitými plastovými lahvemi piva, jejichž klony můžete vidět třeba na Andělu nebo na Palmovce.

Když to všechno hodíte za hlavu, Kouřim vás omráčí. Zdejší renesanční zvonice je jedním ze dvou míst v naší zemi, kde jsou zvony zavěšeny srdcem vzhůru. Druhé podobné místo je Rovensko pod Troskami. Z původních čtyř zvonů se v Kouřimi sice dodnes zachovaly jen dva, ale legenda vypráví, že v dobách, když byly na zvonici ještě všechny čtyři, tak jejich souzvuk byl tak nádherný, že poutníkům vháněl slzy do očí. Protože jsou zvony srdcem vzhůru, nerozeznívají se taháním za provaz, ale šlapáním. Vidět to můžete na vlastní oči, stačí si jen koupit vstupenky v Informačním centru. To má ale od podzimu do jara o víkendu zavřeno. Takže nakonec vám zbyde čerpat informace jen v památkovém katalogu Národního památkového ústavu.

Hned vedle zvonice stojí kostel svatého Štěpána. Už jen první pohled na tento svatostánek vám prožene páteří mráz. Něco podobného v Česku nenajdete a jen stěží budete hledat srovnatelné budovy v Evropě. Kostel svatého Štěpána je naprosto unikátní ukázkou burgundského stavebního stylu, který se pohyboval na hraně mezi románským a gotickým slohem. A to se dochoval ve vynikajícím stavu, i když v průběhu historie devětkrát!!! vyhořel. Na venkovní stěnu kostela bylo v průběhu oprav připevněno celkem třináct renesančních náhrobních desek význačných zástupců šlechtických rodů a významných obyvatel města. Ohromný přínos budovy neopomíjí ani památkový katalog Národního památkového ústavu.

Ve středověku byl Ježíš Kristus často zpodobňován jako Strom života. V kouřimském kostele svatého Štěpána je takto Kristus zobrazen na centrálním sloupu a jedná se zcela prokazatelně o nejstarší zobrazení tohoto druhu v celé Evropě.

Stodola v kouřimském skanzenu, která pochází z Durdic u Votic, je nejstarší stodolou v naší zemi, byla postavena v roce 1648. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

A co víc, uvnitř kostela na návštěvníky čekají Kouřimští lvi. Je to dvojice kamenných lvů, kteří v minulosti podpírali obludu, která byla kazatelnou. Originál této extrémně cenné kamenné památky z roku 1200 je uložen v Lapidáriu Národního muzea, v Kouřimi už je jen kopie.

Nejcennější částí kostela je však podzemní krypta svaté Kateřiny s osmibokou gotickou klenbou a nástěnnými malbami ze začátku 15. století.

„Do kostela se jen tak nedostanete, je zavřený,“ říkají nám místní, když lomcujeme všemi dveřmi místního svatostánku. „Otevírá se jen na dvě hodiny týdně, na bohoslužby,“ říká starší manželský pár. Nechápeme to, stejně jako dva francouzsky mluvící manželé-turisté, kteří také krouží kolem kostela a teleobjektivy pořizují desítky fotografií církevního skvostu.

Smutně můžeme kostel svatého Štěpána obejít a prohlížet si rozpadající se budovy, které francouzští filmaři před časem použily jako kulisy pro natočení vlastní verze slavných Chevallierových Zvonokosů. Dodnes tu najdeme na bývalé školní budově filmaři namalovaný nápis „Hotel“. Koneckonců náladu Kouřimi si filmaři volí často. Natáčel se tu například český velmi úspěšný seriál Bylo nás pět, pohádka Nesmrtelná teta nebo seriál Lékarníkových holka. Kromě toho zdejší městské panorama se stalo hlavním pozadím i pro spoustu reklamních spotů.

Snad jediným otevřeným obchodem v sobotu odpoledne je zdejší likérnictví. Jeho majitel nás zve dovnitř, vypráví o vlastní výrobě likérů, jejich chuťové skladbě a dává ochutnat. Jsou vynikající, a tak si odváží část z naší turistické skupiny závaží v batohu v podobě dobrého likéru místního výrobce. Nedá nám to, abychom se nezeptali na příčiny mrtvolného stavu středočeského města: „Je to tu zakleté. Problém je na radnici. Nikomu nevadí, že to tady nežije, nikoho ho to nezajímá a peníze utíkají,“ říká pan likérník. A i když je to informace jednostranná, musíme dát za pravdu. Vypadá to tu, že tu snad ani turisty nechtějí.

Uličky kolem centrálního kouřimského náměstí jsou malebné, dlážděné, doplněné schody a překonávají terénní nerovnosti často i ve strmějším stoupání. Ty uličky mají rozhodně své kouzlo, stejně jako malé a často precizně opravené drobné historické domečky. Myslím si, že kouzlo kouřimských uliček, včetně zdejší židovské čtvrti, by mohlo být vděčným objektem řady malířů.

Přes řeku Výrovku konečně míříme k Lechovu kameni, který se nachází necelý kilometr od centra Kouřimi. Tak až sem došel otec všech Poláků a zapálil ohně, které spatřil Praotec Čech na Řípu. Rulová skalka k sobě váže řadu dalších legend. Podle té nejznámější skrývá velký kámen uvnitř ohromný zlatý poklad. Získat se dá poměrně jednoduše. O štědrovečerní půlnoci stačí jen Lechův kámen třikrát obskákat dokola na jedné noze se zatajeným dechem. Pověst se traduje už od středověku, a protože není Lechův kámen zatím rozetnut vedví, tak se dá předpokládat, že je to úkol přeci jen nad síly běžných smrtelníků. A tak to raději ani nezkoušíme. Ono by to ani na bahnitém terénu v okolí kamene nemuselo dobře dopadnout. Lechova kamene si cení i geologické weby, píše o něm například web lokality.geology.cz.

Dál se necháme vést zelenou turistickou stezkou a po necelých 800 metrech dojdeme k Libušinu jezírku. Přejít musíme přes jedno ze tří slovanských hradišť, které Kouřim obklopují. A toto, které se jmenuje Stará Kouřim, je další raritou středočeského města. Jde totiž bezesporu o největší raně slovanské hradiště u nás. Archeologické výzkumy prokázaly existenci ohromné dřevěné halové stavby dlouhé až 90 metrů, která sloužila ke shromažďování osob nebo k obřadům.

Další záhadou je pak samotné Libušino jezírko. I v jeho blízkosti se archeologové činili. Našli tu stopy jam, které svědčily o existenci rituálních ohňů. Nedaleko se našly také hroby slovanských velmožů. Samo Libušino jezírko je zcela bezodtočné a nemá také žádný regulérní přítok. Vymyká se běžnému vodnímu režimu. V suchém období může být plné vody a po intenzivních deštích naopak zcela prázdné. Zavádějící je i samotný název. Téměř každý návštěvník si myslí, že má cosi společné s bájnou kněžnou Libuší. Chyba je však v tom, jak chápeme v dnešní době jméno Libuše. V současnosti ho považujeme spíše za osobní jméno, v dobách raně slovanských však mělo spíše význam kněžka nebo vědma, a to v obecné rovině.

V Kouřimi se dá navštívit i skanzen lidových staveb převezených z téměř celých Čech. Zdejší skanzen neoplývá malebností, které poskytují zvlněné profily jiných skanzenů, například Veselého kopce na Vysočině, ale i tady najdeme raritní budovy. Prim mezi nimi hraje nejstarší česká stodola. Pochází z Durdic u Votic na Benešovsku a je jí neuvěřitelných 376 let. Desetiboký půdorys s doškovou střechou je zdaleka patrný.

Dračky peří aneb Jak se žilo v dřívějších dobách - živá expozice v kouřimském skanzenu. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Během naší návštěvy se ve skanzenu konala národopisná akce popisující život na zimní vesnici za starých časů, a tak se návštěvníci mohli dozvědět, jakým způsobem pracovaly přadleny, jak se dralo peří anebo jak se vyráběly došky na střechu. Ty lze vyrobit i dnes, jen je nutné sáhnout do genetické banky rostlin a použít osivo takzvaného královského žita. Jen z něj totiž vyrostou klasy až na dvouapůlmetrových stoncích. Ty jsou k výrobě dlouhých došků ideální. Navíc žitná stébla vyrůstající v chladnějším prostředí jsou pevnější a méně křehká, a tak religionisté semena žita odesílají k vypěstování na Slovensko nebo do Rumunska.

Sečteno a podtrženo. Kouřim je město, které by si zasloužilo daleko větší propagaci, větší šanci a víc příležitostí. Troufám si říct, že pro velká lákadla na turistickém trhu jako jsou nedaleká Kutná Hora, Kolín nebo Poděbrady může být Kouřim víc než zdatným soupeřem. Má rozhodně čím překvapovat.

Turisté však nemůžou počítat s tím, že se tu nají, kafe jim musí zavonět z vlastní termosky a informace o řadě exkluzivních lokalit je lepší načerpat rozhodně předem.