Potřebují indigové a křišťálové děti školu?

09. 07. 202211:30
Potřebují indigové a křišťálové děti školu?
foto: Barbora Novotná, PrahaIN.cz/Dětský cyklista, ilustrační foto

Setkáváme se s tím dnes a denně. Děti ve třídách jsou jiné. Dřívější způsoby výuky přestávají fungovat, a pokud učitel nepřistoupí k dětem autenticky, zlobí nebo nereagují. Tento fenomén mohu sledovat v posledních deseti letech velmi silně.

Každé dítě je jedinečné a neopakovatelné. Indigové děti jsou však ve třídě vidět zejména. Jejich pohled vás pronikavě prostupuje a zkoumá každé vaše slovo. Tyto děti na mě budí dojem, že vám z principu nevěří. Chtějí si na vše sáhnout sami, potvrdit si, že vaše slova platí a ideálně k nim přidat něco svého.

Budí dojem velké síly, ač jsou ve svém nitru velmi zranitelné. Cokoliv není v souladu s harmonií jejich cítění, je pro ně nepřijatelné a jednoduše to dávají najevo. Je jedno jestli jste v ten moment v roli učitele a měli by vás ctít jako autoritu. Svoji pravdu vyjadřují jasně a zcela bez ohledu na to, kdo před nimi stojí.

Nejprve si jich nevšimnete

Křišťálových dětí si naopak z počátku vůbec nevšimnete. Jsou velmi jemné, napojené na prostředí a kamarády. Nesou vysokou citlivost ke všemu, co je obklopuje a jsou velmi otevřené. Ve skupině dětí mně připadají jako květinky, které tiše voní a oblažují celý prostor. Sami o sobě avšak nepotřebují vcházet to žádné velké akce, dokud k ní nejsou přizvány.

Mají-li plnit zadaný úkol, výborně se soustředí, rádi spolupracují s ostatními a velmi jim záleží na tom, aby byl jejich výsledek vynikající. Mají sami na sebe vysoké nároky, avšak neočekávají je od ostatních. Jsou velmi citlivé na křivdy, a i přestože dokážou nést dobře zodpovědnost, rádi podporují úspěch a velikost druhých.

Klára Markuciová

Vystudovala všeobecnou ekonomiku a obor učitelství odborných předmětů na středních odborných školách na Pedagogické fakultě UK v Praze. Po vystudování Diplomového kurzu Montessori začala učit v montessori mateřské škole. Dnes je majitelkou ředitelkou jedné z nich, NestLingue Montessori na přažském Šeberově. Je členkou Montessori Asociace ČR, absolventkou AMI (Association Montessori Internationale) a profesionální terapeutkou kraniosacrální biodynamiky.

 

Výchova a vzdělávání těchto dětí proto vyžaduje velkou pozornost. Ze zkušenosti vidím, že není dobré vyjmout je ze standardního vzdělávacího systému či pro ně vytvářet speciální způsoby vyučování. Indigové a křišťálové děti přišly s jasným záměrem pro své zrození, avšak očekávají, že svět není ještě proměněn do kvalit, které nesou. Je pro ně velmi výhodné poznat nejdříve způsoby, jak to zde chodí, aby je to inspirovalo pro vnášení svých implusů.

Potřebují pevné hranice

Tyto děti potřebují cítit pevné hranice a řád, stejně tak, jak ho vnímáme například v přírodě. Pokud by slunce bylo byť i o jeden milimetr jinde, než na svém místě, bude to mít nedozírné následky pro život na mnoha planetách. Děti vědí, že jejich zrození se bude skládat z kontrastů, se kterými se potřebují naučit pracovat. Mají velmi silné napojení na tyto principy, a proto přirozeně od rodičů i učitelů očekávají přesné a jasné prostředí. Pokud se jim ho nedostává, jsou nespokojené.

Člověk má však vrozenou potřebu vlastní kultivace. To nám ve výchově a vzdělávání pomáhá. Děti chtějí s úctou a respektem zacházet se sebou, svým prostředím a lidmi, se kterými se setkávají a nechtějí ve své nespokojenosti setrvávat dlouho. Potřebují k tomu ale pomoc dospělého.

Musíte se umět zastavit a popřemýšlet, co můžeme udělat pro to, aby se naše dítě cítilo přirozeně. Bude-li to zažívat, automaticky v něm vyvstane potřeba respektu ke svému okolí. Nebude mít tendenci překračovat hranice a ubližovat druhým. Dále je třeba dětem pomoci naučit pečovat o sebe, o vztahy a věci ve svém prostředí. Ve školce máme například třídy uzpůsobené podle velikosti a potřeb dětí tak, aby už ve dvou letech mohly po sobě umýt nádobí, otřít prach na listech rostlin nebo si složit oblečení do poličky. Proč? Děti se nerodí jenom s touhou po řádu, ale i po dokonalosti, kráse a harmonii. Chtějí mít kolem sebe hezké a čisté prostředí a přejí si ho utvářet.

V posledním čase máme pocit, že rodiče i učitelé potřebují speciální vzdělání na to, aby mohli indigové a křišťálové děti vychovávat „správně”. Pro důvěru v sebe a následování citu, však není potřeba žádného vzdělání.

Je dobré znát pravidla

Ano, pro pochopení uspořádání společnosti je výhodné znát pravidla a mít školy, stejně tak jako je důležité znát pravidla silničního provozu, než vyjedeme na silnici. Avšak znalosti pravidel silničního provozu nám nijak nepomohou ve schopnosti řídit auto.

Pro učitele či rodiče je nápomocné mít pedagogické, waldorfské či montessori vzdělání, avšak tím se z nich vychovatelé nestávají. Na jedinečnost a neopakovatelnost každého z dětí nelze reagovat naučenými znalostmi, návody či vysokoškolskými tituly. Na to lze reagovat pouze srdcem, citem a získanou životní zkušeností.

Možná namítnete: „Strašně moc mi chybí nástroje, jak pracovat s dětmi, když se uzavřou do sebe, když se začnou zlobit, odvádět pozornost vytrvale k jiným tématům.“ Toto jsou právě ty situace, o kterých se na žádné vysoké škole neučí. Na ty je třeba aktivovat své vlastní cítění. Díky tomu se stávají indigové i křišťálové děti naši největšími učiteli, kteří nás vedou k tomu, abychom se spojili sami se sebou, žili a projevovali se pravdivě.

V momentech, kdy se tyto děti uzavírají, se většinou cítí přehlceně. Něčeho je na ně moc či moc rychle. Je důležité se zastavit a dát sobě i dítěti prostor a čas. Nechat věc či situaci na chvilku být. Vzít si například něco k pití nebo jídlu, či odvrátit pozornost k něčemu jinému a vrátit se k ní, až ucítíme, že má dítě i vy dostatek síly k jejímu vyřešení. Je však nutné být důsledný a opravdu se k situaci vrátit a dokončit ji. (To znamená vyřešit ji k uspokojení vás i vašeho dítěte)

V momentech, kdy se dítě zlobí, nemusí být vždy příčina ve vnějších okolnostech. Může se jednat pouze o vlastní prožívání emoce. My dospělí také někdy cítíme zlobu či smutek a ani nevíme proč. Stejně tak to mají děti. V takovém případě se stačí opět jen na chvilku zastavit. Kleknout si k dítěti, vzít ho za ruku, nadechnout se, vydechnout a počkat. Emoce procházejí u dětí velmi rychle, takže po několika nadechnutích může být po všem. Pak stačí jen říci: „Asi jsi byl hodně nazlobený.“, „Cítíš se už lépe?“. Dítě cítí velké uspokojení, že mu rozumíte.

Navraťe ho k pravdě

Pokud má dítě potřebu trvale odvádět pozornost k jiným tématům, chce se schovat. Nechce vidět pravdu své situace, protože se mu zdá neřešitelná. Rodiče mu mohou pomoci tím, že ho nenechají uhýbat a navrátí ho k pravdě. Ukáží mu, jak svou situaci vyřešit. V těchto případech je vhodné použít humor či řešení v lehkosti. Dítě zjistí, že pravda je jednoduchá a přináší úlevu a klid. 

Nedělejme si proto starosti, jak vychovávat křišťálové a indigové děti. Každý z nás se rodíme pro své úkoly. Věnujme však pozornost pravdivosti a souladu mezi svým myšlením, slovy i skutky.

Autorka textu: Klára Markuciová

PrahaIN.cz ve spolupráci s časopisem Nový Fénix přinese řadu materiálů, které zmíněné médium v minulosti vydalo. Jedná se o nadčasové texty, které by mohly v dnešní náročné době čtenářům hodně pomoci…

 

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných