Pouliční bubeník cestuje po celém světě, ale stal se součástí pražských ulic

28. 02. 202412:10
Pouliční bubeník cestuje po celém světě, ale stal se součástí pražských ulic
foto: Bob Asher, Prahain.cz/Pouliční bubeník už patří k pražským ulicím

REPORTÁŽ Už deset let v pražských ulicích duní unikátní bicí sada složená z hrnců, bubnů, plastových kýblů, zvonců, plechových misek a miniaturních zvonků. Za soupravou sedí třiatřicetiletý Franta a s paličkami v ruce předvádí před zraky užaslých lidí neuvěřitelné hudební breaky. „Cvičím doma každý večer, abych v „práci“ odvedl co nejlepší výkon. Lidé to ocení,“ prozradil portálu PrahaIN.cz během produkce na Florenci.

František nepatří k četným skupinám „vrzálistů“, kteří se za pomocí amatérského napodobování hudby nebo zpěvu snaží v centru hlavního města dostat peníze z kolemjdoucích. Za sebou už má slušnou hudební kariéru. Jak sám říká, hra na bicí byla od malička jeho koníčkem. Nikdy ho ale nenapadlo, že by se jednoho dne mohl hraním na ulici živit.

Inspiraci našel až během výletu do zahraničí. „Na ulici hraju už od roku 2014. Nebyl to úplně můj nápad. Kdysi jsem někoho viděl podobně hrát na ulici v jednom evropském městě. Tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit muziku v Praze. A už jsem u toho zůstal. Před tím jsem na bicí hrál delší dobu. Několik let i v kapele, ale žádné slavné těleso to nebylo. Vždy mě to ale bavilo. Na mojí produkci není nic složitého. Znamená to pouze vzít rudl, naložit a vyrazit hrát na ulici,“ usmívá se František.

Noty slavného bubeníka Miloše Veselého

Jeho hraní je náročné na fyzickou kondici. Nejen proto, že hraje i v mrazech, ale i v letním vedru. Jeho skladby jsou dlouhé, trvají osm až deset minut. U všech posluchačů jeho produkce vyvolává emoce. Cizinci z řad turistů si tleskají do rytmu, jiní bez hnutí poslouchají, pak začnou tleskat a křičí bravo!

Bicí jedoucí na plné pecky vždy uchvátí děti a většinou začnou tancovat. Na Frantovi je vidět i slyšet, že se hudbě věnuje už mnoho let.

„Cvičím často doma. Samozřejmě nikoliv na bicí, ale mám doma udělaný trenažér z gumy. Moje zkoušky tak nikoho neruší a mohu hrát i v noci. Cvičím podle not Miloše Veselého, který bohužel před dvěma lety zemřel. Byl to vynikající hudební pedagog a guru všech českých bubeníků. To byla skutečná legenda. Jeho pedagogické metody i akcenty pro bicí nástroje jsou geniální. Jde vlastně o jakousi bubenickou bibli,“ řekl František PrahaIN.cz. „Cizinci mě vždy natáčejí, pak za nějakou dobu vždy na sociálních vidím videa se mnou na nejrůznějších zahraničních profilech. Tak vlastně „cestuji“ po celém světě,“ dodal bubeník.

V mrazu, dešti i na slunci

Během hraní leží před bicí sadou malý kýbl na peníze vyzdobený slavným heslem amerických hippies: Make love not war (dělej lásku a ne válku). Během deseti minut cinkají v kyblíku převážně drobné mince. Malá holčička vyslaná svými rodiči umísťuje do „pokladničky“ papírovou desetieurovku.

„Pokud se hudba dělá poctivě, tak se hraním na ulici uživit dá. Nemohu si moc vyskakovat, ale jde to. Někdy je lépe, někdy hůře. Nejlepší období je léto. Pro mě je především důležité, že jsem absolutně svobodný a závislý pouze na mém hraní. Je to sice někdy dřina, když třeba osm hodin mlátím v mrazu do bubnů, ale už jsem si zvykl. Občas mě během hraní otravují opilci nebo feťáci, ale zvládám to. Vycházím dobře i s měšťákama, kteří už mě znají a vědí, že se mnou nikdy nebudou mít žádné problémy,“ ukončil pouliční bubeník.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných