foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/I když jsou Cholupice už řadu let součástí Prahy, zdejší náměstí nezapře stále ještě vesnický původ
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.
A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.
Jen málokdy se naskytne příležitost hovořit o konkrétní městské části Prahy, kde nejstaršími pamětníky nejsou kostely, kaple ani šlechtická sídla. Cholupice takovou městskou částí jsou, církevní stavby tu chybí a nejstaršími pamětníky dějin jsou s největší pravděpodobností dva majestátní duby v místní bažantnici.
Ale začneme opět hezky od začátku. V Cholupicích dnes žije kolem 1 000 obyvatel pražské metropole, což je téměř jedno promile z počtu všech Pražanů, rozloha je 6,38.
Za Cholupicemi je do terénu zaříznut dálniční Pražský obchvat D0. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Poměrně nepravidelný tvar katastru Cholupic zasahuje na severu až k Modřanské rokli, na jihu z něj ukrajuje část dálničního Pražského obchvatu D0.
Arcibiskupská robota
Úplně první zmínky o Cholupicích nabízejí kroniky z roku 1300, kdy byla tato malá ves v majetku pražských měšťanů.
O dalších 28 let později lze najít první zmínku o zdejší tvrzi. Nacházela se ve středu dnešní obce a podle dostupných materiálů ji obklopoval prstenec rybníčků. Dnes z tvrze nezbylo vůbec nic, ze soustavy rybníků jen nepatrné vodní plochy. Od roku 1590 byly Cholupice součástí arcibiskupského panství Dolní Břežany a robotovalo se tu podle starých kronik velice tvrdě.
Od roku 1650 se tvrz považuje za zpustlou a podle místních legend, o kterých se zmiňuje i web o historii Cholupic, ale i nadále existovaly tajemné chodby, které spojovaly rozpadlou tvrz s Kunraticemi a Písnicí.
Protože se nic světoborného v Cholupicích nestalo, můžeme hravě přeskočit v historickém proudu až na počátek 20. století. A tady se na chvíli zastavíme, abychom si uvědomili, jak čas kolem nás rychle běží a jakými převratnými změnami prošla krajina kolem nás.
Dnes jsou Cholupice součástí hlavního města Prahy, a to i přesto, že až do roku 1914 bylo jediné spojení Cholupic se světem úvozovou cestou. Teprve až v prvním roce první světové války byla do Cholupic od Modřan přivedena silnice. Ovšem prašná, na asfalt se čekalo ještě dalších šedesát let.
O škole si místní museli nechat také jen zdát. Děti každý den musely šlapat za vzděláním pěšky do Břežan, později do Písnice nebo do Modřan. Koneckonců škola tu není dodnes.
Po pozemkové reformě se část místních pozemků v roce 1920 rozprodává jako parcely na rodinné domy, a tak vzniká v roce 1921 první obchod v Cholupicích. Místní obecní posel, pan Moulík, podle historické sekce webu městské části Praha 12 svolává tou dobou místní občany k odstraňování sněhu trumpetou.
Pamětní kříž u Cholupic. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Elektrický proud byl konečně do Cholupic doveden až v roce 1946, dva roky poté spadly Cholupice do éry socialistického budování, rozoraly se všechny meze a o dva roky později dorazil do Cholupic první autobus. Bylo navázáno pravidelné autobusové spojení Bráník – Modřany – Cholupice – Jílové. A konečně v roce 1974 se Cholupice staly nedílnou součástí české metropole.
Není tu kostel, jen hospoda
A jaká je současnost Cholupic? I nadále zůstávají duchem malou vsí, kde nic neprozrazuje, že jsou součástí největšího českého města.
Sdružovací oblastí celé lokality je zdejší hospůdka U Čámrse. Jelikož v Cholupicích neexistuje žádná církevní, ale ani jiná spolková budova, není divu, že je tu dost nacpáno. Podle místních tu vaří dobře a za slušné peníze.
My se ale pokusíme v Cholupicích rozpoznat něco, co tuto pražskou městskou část povýší na místo, které stojí za návštěvu a za případný krátký výlet. To místo nakonec najdeme jihovýchodním směrem od zástavby.
Cholupická bažantnice je přírodní památkou. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Až téměř k němu nás dovede cyklistická trasa A 204, na kterou se můžeme napojit na zdejším náměstí. Po cestě mineme jedinou náboženskou připomínku celých Cholupic, tou je litinový křížek, který stojí ve zdejší odpočinkové zóně. Nápis na něm prosí Boha o štěstí a my věříme, že Bůh místní vyslyšel.
Bažantnice je ideálním místem pro procházky
Odsud je jen pár kroků do přírodní památky Cholupická bažantnice. Obdélníkové šestnáctihektarové území už desítky let neslouží svému původnímu účelu, který je patrný z názvu lokality.
Nicméně to, že bažantnice byla ušetřena zničení a rozorání na úrodné lány v dobách reálného socialismu, tak tu mohl vzniknout převážně listnatý a letitý les plný jasanů, olší, habrů a dubů.
Pro ochránce přírody, a zvláště ornitology je to pak očividný ráj, protože se tu vyskytuje velmi bohatá skladba opeřenců. Počínaje pěvci, přes žluvy, poštolky až k nočním sovám. Podrobnosti přináší web Pražská příroda.
Samotná bažantnice vznikala už v poslední čtvrtině 18. století jako arcibiskupská stavba a za svůj dlouhý život už zcela změnila svoji podobu. Vytratil se rybník, který tvořil její střed, velice těžko se hledá i místní studánka, která původní rybník napájela. Z malého pole, které sloužilo jako obživa místnímu hajnému, se časem stala louka, zůstal tu jen starý ovocný sad.
I tak je to ale malebné místo, které rozhodně za procházku stojí. Za procházku, která bude spojená spíš s rozjímáním a pozorováním zdejších opeřenců než touhou uvidět omračující skutečnosti. Co vám však každopádně vezme dech, budou dva majestátní duby, které stráží vchod do Cholupické bažantnice v jižní části této přírodní památky.
Kdysi to byly hraniční stromy, které vytyčovaly hranici dolnobřežanského panství. Tyto dva obři jsou duby letní a do výšky už dávno přesáhly hranici 30 metrů. I s měřením obvodu jejich kmene budeme mít velké problémy. Na obejmutí je zapotřebí tří, ale spíše čtyř lidí, protože ten menší má obvod kmene přes pět metrů, jeho větší příbuzný se už pomalu blíží k šestimetrové hodnotě. A lze naprosto otevřeně říci, že právě duby v Cholupické bažantnici jsou to nejstarší, co nám zdejší městská část nabízí k obdivu.
Srovnání s lidskou postavou ukazuje, jak jsou chráněné duby v Cholupické bažantnici obrovské. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
I dnes tak zůstává Cholupická bažantnice domovem zvěře a velmi příjemným místem na zklidňující procházku. A to i přesto, že pouhých dvě stě metrů odsud se před pár lety objevil nový asfaltový had dálničního obchvatu Prahy D0. Denně tu projedou tisíce vozidel, ale klid zdejší bažantnice to moc neruší. Zvířata si už na mírný dopravní šum zvykla a pomohlo i to, že vlastní těleso dálničního obchvatu bylo uloženo do terénního koryta. Bezpečné putování zvěře pak umocnily ještě tři vybudované ekodukty, které na krátké ploše přetínají dálniční obchvat Prahy.
I příště zavítáme do podobně neobydlené a centru vzdálené části Prahy. Zcela ale změníme podobu krajiny. Od úrodných rovných lánů se přemístíme do hluboko zařízlého vápencového údolí. Našim příštím cílem bude totiž Zadní Kopanina.