foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Pražská dvojčata je budova na Hájích, která má 23 podlaží a dosahuje výšky 81 metrů
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.
A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.
Do háje vás spolehlivě může někdo poslat, anebo se na Háje můžeme spolu vydat. Je to pražská čtvrť, která je dnes součástí jedenáctého pražského obvodu. A i když vám místní budou povětšinou říkat, že tam k vidění není opravdu nic, nevěřte jim. Řadu rarit můžeme objevit i tady.
A začneme tím, že kdyby byly Háje samostatným státem, jednalo by se o třetí nejhustěji zalidněnou zemi na světě. Háje by nestačily jen na Monaco a Macao. V této pražské čtvrti, která má rozlohu 2,36 kilometrů čtverečních, žije dnes 22 059 obyvatel, což znamená, že na jednom čtverečním kilometru se tísní 9 347 lidí. Jen tak pro zajímavost, v obou vedoucích státech je to ještě téměř 2,5krát víc.
Na Jižňáku/Jižáku není starých domů
Paradoxem naproti tomu je, že ještě na konci 18. století bychom tu nenašli ani nohu, snad jen ty zvířecí v lese. Právě na konci 18. století se zde objevily první domy. Byla to v podstatě osada, která se podle tehdejších map jmenovala Haj.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Dnes už neexistují na Hájích ani staré domy. Všechno ustoupilo masivní panelové výstavbě. K tomu se ale dostaneme později. Nejstarší domy najdeme na západní straně katastrálního území v okolí ulic Prašná a Pacajevova. Tyto domy pocházejí z 60. let, ale prošly povětšinou v posledních letech výrazným omlazením a rekonstrukcí.
Kaple svatého Jana Nepomuckého je jediným pozůstatkem starých Hájů. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Další raritou Hájů je skutečnost, že se na jejich katastrálním území nachází pouze jedna jediná stavební památka, což nemá mezi českými obcemi v podstatě obdobu. Tou je malá kaplička svatého Jana Nepomuckého, která dnes bije do očí schoulená mezi nepatřičnou sousední panelákovou výstavbou v ulici se zavádějícím názvem Starobylá. U kaple se slouží mše svatá pouze jednou za rok a sama kaple je tak malá, že celebrovat mši se musí kolem kaple, nikoliv v ní. Kapličce věnoval prostor i časopis místní farnosti.
Osamocená kaplička ale může sloužit pro skvělou představu toho, kde se nacházel kdysi střed vesničky, protože kaplička tvořila přesně její srdce. Malá církevní stavba z roku 1841 musela sledovat to, jak bagry posílají k zemi jeden dům za druhým. Namále měla i samotná kaple, kterou se podařilo zachránit za minutu dvanáct. A ještě se v dobách komunismu musel o ni starat Klub za starou Prahu, který ji vytáhnul z toho nejvíce zanedbaného a zdecimovaného stavu.
Metro přišlo až se zpožděním
Dnes v kapličce nenajdeme ani bronzovou sochu českého světce, ta se nachází uvnitř Malostranské mostecké věže. Zato má kaplička zvon, i když pravda není původní. Do Prahy byl převezen z jednoho zaniklého kostela na severní Moravě.
Velkou změnu pro Háje znamenal rok 1968, kdy byla malá vesnička připojena k Praze. Bylo to v té době hodně pragmatické spojení, které znamenalo vlastně zánik Hájů. V té době už dávno existovaly plány na výstavbu obrovského komplexu řady na sebe navazujících sídlišť v jižní části rozvíjející se metropole.
A do praxe se začaly velkolepé plány převádět v roce 1971, kdy 1. září téhož roku vyjíždějí do terénu bagry, buldozery a radlice, aby shrnuly ze zdejších polí ornici. A pak začíná růst sídliště s oficiálním názvem Jižní Město I. Zajímavé je, že se začalo stavět co nejdále od středu města a pokračovalo se se zástavbou směrem do centra. Výstavbě sídliště Jižní Město se podrobně věnovala archivní reportáž České televize.
První domy začínají růst po zasíťování lokality v roce 1973 na úrovni dnešní Plickovy ulice a už o tři roky později je sídliště oficiálně „dostavěno“. Jenže s ohromnými výmoly plnými bahna, bláta a špíny. K žití na Hájích byly potřeba holínky, což skvěle ukázala ve filmu Panelstory režisérka Věra Chytilová.
Mnoho lidí se domnívá, že je Jižní Město největším českým sídlištěm. A mají pravdu. Když bychom ale vzali v potaz i naše nedávné souputnictví se Slovenskem, tak by nás o prvenství připravilo bratislavské sídliště Petržalka, které je největším sídlištěm ve střední Evropě. Bydlí tu na 120 tisíc lidí a proti němu je Jižní Město jen malým sídlištěm na periferii.
Remek a Gubarev v přátelském objetí, jeden z mála pozůstatků na bývalý název konečné stanice metra Kosmonautů. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Od roku 1976 do roku 1980 zažívá oblast Jižního Města dopravní kolaps, protože první domy tu stojí, první lidé se do nich nastěhovali, ale mají problém, jak se dostat za prací. Metro je sice ve výstavbě, ale doprava zaspala.
Remek a Gubarev v objetí
Situace se zlepší až 7. listopadu 1980, kdy je úsek metra z Kačerova rozšířen o 5,3 kilometru až na dnešní konečnou stanici Háje. Slavnostní otevření pochopitelně muselo přijít v rámci oslav Velké říjnové socialistické revoluce, ale Pražany tehdy zajímalo spíš to, že přibyly čtyři nové stanice. Všechny měly komunismem zavánějící názvy a do dnešních dní se nedochoval ani jeden. Šlo o tehdejší stanice Primátora Vacka (Roztyly), Budovatelů (Chodov), Družby (Opatov) a Kosmonautů (Háje). Bližší pohled na historii metra přináší webový portál metroweb.
Od roku 1980, tedy už celých 44 let, metro dál na východ do Hájů nepokročilo. A to i přesto, že existují odvážné plány na to, jak z Hájů vést červenou linku C dál do Petrovic a následně až do Uhříněvsi, kde by vznikl přestupní uzel mezi podzemní a železniční dopravou. Nicméně ani do územního plánu hlavního města Prahy se zatím tento odvážný nápad nedostal.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Nechme ale stranou budoucnost linky metra a zastavme se ještě u kosmonautů, po kterých se kdysi konečná stanice jmenovala. V roce 1978 se tehdejší Československá socialistická republika stala teprve třetí zemí na světě, která poslala svého zástupce do vesmíru. Co si budeme povídat, byla to určitá satisfakce za to, že sem deset let předtím najeli Sověti s tanky, ale tehdy to propaganda označovala za skvělý důkaz nerozbratřitelného vztahu sovětského a československého pracujícího lidu. Podrobnosti letu prvního československého občana do vesmíru popisuje aeroweb.cz.
Na tuto zlomovou událost pochopitelně reagovalo i československé socialistickorealistické umění. A výsledkem je bronzová plastika Jana Bartoše s názvem Kosmonauti, která zdobí parkovou úpravu kolem poslední stanice metra linky C, a to i přesto, že už více než 30 let stanice název Kosmonautů nenese.
Na dvoumetrovém sousoší vidíme ve skafandrech oblečené dobyvatele kosmu Vladimíra Remka a Alexeje Alexandroviče Gubareva. Podoba tvůrci moc velké starosti nedělala, Remka poznáte jen s obtížemi a dvojnásobného držitele Leninova řádu Gubareva zdobí nezvykle velká americká vlna, která se spíš hodí do filmového muzikálu Pomáda.
Otíkova lávka vstoupila do dějin nejen Jižního Města díky skvělému filmu Vesničko má středisková. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Jak výrazně ovlivňuje náš život svět filmu, si můžeme uvědomit jen pár metrů odsud. Přes Opatovskou, hlavní průjezdní ulici lokality, tu vede naprosto banální železobetonová lávka, která pomáhá lidem překonat čtyřproudovou komunikaci.
Maďarský herecký mistr má na sídlišti artefakt
Do daleka zářící (dnes modrá) konstrukce by nestála ani za povšimnutí, kdyby režisér Jiří Menzel nenatočil v roce 1985 film Vesničko má středisková. Kdo by neznal scénu, ve které se poněkud prostší Otík Rákosníků dostává do konfrontace s velkoměstským životem. Pro Otíka (maďarský herec János Bán) je složitým úkolem i překonání této lávky, větší problém pro něj je ale překonat odtažitost a anonymitu panelákového prostředí.
Obliba tohoto filmu pak způsobila, že se této dopravní konstrukci od té doby neřekne jinak než Otíkova lávka. Pod tímto označením vstoupila i na mapy, je vděčným objektem návštěvníků k fotografování a pózování, a i radnice Prahy 11 toto označení používá v oficiální komunikaci.
Když obdivujeme právě Otíkovu lávku nebo sousoší Kosmonautů, neunikne nám ikonický dům městské čtvrti Háje. Místní mu říkají pražská dvojčata, oficiální dnešní název ale zní Ubytovna Kupa a dříve to byl Hotel Kupa.
Měl to být velmi netradiční dům v podobě kupy a je z toho tradiční barák Kupa. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Raritou je už jenom jeho název. Mnoho zdejších se domnívá, že jméno je odvozeno od ulice Kupeckého, ve které dům stojí, to je ale chyba. Původní záměr nadějných architektů bylo totiž postavit alternativní dům s neobvyklou podobou bez jediné rovné linky. A tak měl vzniknout monstrózní oblý dům, který by byl dominantou nového pražského sídliště. Odtud název Kupa.
Z nápadu nezbylo vůbec nic
Jenže v zájmu strany, lidu a socialistického státu bylo stavět rychle bez zbytečných příkras. A tak oblé hrany byly vyměněny za stroze rovné a vznikl tak vlastně obyčejný panelákový dům, kde po atraktivní myšlence a neobvyklém nápadu zbylo pouze jméno.
Zase tak obyčejná pražská dvojčata ale nejsou. Každopádně udivuje jejich výška. Dvě budovy jsou na úrovni 19. patra propojeny pevným přemostěním.
Jedna z budov má 19 a ta druhá dokonce 23 pater, dokazuje to i přehled nejvyšších pražských budov. Celková výška té vyšší stavby dosahuje 80 metrů, a když přidáme ještě anténu mobilních operátorů, dosáhneme ještě o metr výš. Do provozu byly obě budovy uvedeny v roce 1980 a sloužily nejprve jako ubytovna zaměstnanců Správy silnic a železnic. Od porevoluční doby je majitelem objektu Ministerstvo vnitra a objekt slouží jako ubytovna pro pražské hasiče a policisty.
Každopádně se jedná o nejvyšší panelový dům v České republice, kde se velmi často konají nácviky zásahů záchranářských složek ve výškových budovách.
Ani pro veřejnost není budova zcela uzavřena. V nejvyšším patře se nachází restaurace Kupa, která nabízí skutečně výjimečný pohled na metropoli, který stojí za to.
Není to ale jediný dům, který na Hájích upoutá svou výškou. Hranici 70 metrů atakuje jednadvacetiposchoďový dům Bajkonur, který dostal své jméno podle adresy Bajkonurská 736/4. Tady se výška střechy nachází 68 metrů nad úrovní země. A skutečně jen o centimetry poráží Bajkonur dvojici bytových domů v ulici Hlavatého 663/15 a 662/17.
Bytový dům Bajkonurská 736/4 je s 21 podlažími a výškou 68 metrů 14. nejvyšší budovou v pražském čtvrtém městském obvodu. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Trochu zeleného osvěžení pak do panelové zástavby Hájů přináší park Křtinská, který v 80. letech minulého století ozdobila kovová plastika Vladimíra Janouška. Kovový umělecký artefakt se sice jmenuje Květ, ale pro její podobnost se siluetou hrdinky Lízy z animovaného seriálu Simpsonovi, jí místní neřeknou jinak než Líza.
Koneckonců jedna ze stran této plastiky byla už také několikrát na podobu této animované šprtky přemalována.
A tím výprava za zajímavými místy pražské čtvrti Háje končí. Pro příště se nebudeme přesouvat daleko. Zůstaneme stále na Jižním Městě, ale zavítáme na daleko větší katastrální prostor, tím je Chodov.