foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Dvacet tubusů z režného zdiva, na některých jsou verandy, obytná plocha 430 metrů čtverečních, to je břevnovská Vila Tomia Okamury, které se také posměšně říká Takešiho hrad
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.
A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.
Břevnov je velmi pestrá pražská čtvrť. Je tu největší koncentrace sportovních areálů, protože pod katastr Břevnova patří i lokalita Strahova. Břevnov píše svou bohatou historii už víc než tisíc let, najdeme zde dechberoucí historické vily i místa, která se stala inspirací pro zástupy slavných Čechů. Když se řekne Břevnov, tak někoho napadnou malebná místa ukrytá pohledům mezi miniaturními domečky připomínající Středomoří, ale také futuristické vily. A my se na to všechno podíváme, jen to nezvládneme najednou.
Ventilační komíny Strahovského tunelu doplňuje i brutalistické dopravní středisko této důležité dopravní stavby Prahy. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Začneme na konečné autobusu 176 u Strahovského stadionu. Než tam ale dojedeme, stačíme si říct, že Břevnov patří ke středně velkým pražským částem. Jeho rozloha je přibližně pět kilometrů čtverečních. Obyvatel tu žije více než 25 tisíc.
V 80. letech 20. století už byla dopravní situace na levém břehu Vltavy tak neudržitelná, že bylo nutné vymyslet radikální řešení. Oblast Hradčan si netroufli ani komunisti přetnout magistrálou, jako to udělali u Václavského náměstí, a tak přišly na řadu razící stroje a pod Břevnovem vznikl Strahovský tunel.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Na povrchu připomínají tuto důležitou stavbu jen ventilační komíny postavené z betonu, skla a oceli přímo u Strahovského stadionu. Tuto zajímavou brutalistickou stavbu pak ve stejném duchu doplňuje ještě dopravní středisko, které dbá na bezpečnost provozu v této důležité dopravní tepně.
Lesk, ale spíš bída strahovských stadionů
Následující část naší procházky ale rozhodně optimistická nebude. Bude se týkat Strahovského stadionu. Je to obr, na který by měla být Praha, ale i celá země pyšná a hrdá, ale dávno tomu už tak není. Má téměř 63 tisíc metrů čtvereční, což z něj dělá rozlohou největší stadion světa. Jeho rozloha tvoří osminu plochy nejmenšího státu světa – Vatikánu.
Strahovský stadion je svojí rozlohou největším stadionem světa; jeho vyhlídky jsou však špatné, chátrá a rozpadá se. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Delší strana stadionu měří 310 metrů a kratší 203 metrů a do jeho ochozů by se mohlo vměstnat až čtvrt milionů lidí. Dnes nás ale na ně z bezpečnostních důvodů už nikdo nepustí.
Autorem návrhu byl mistr české secese Alois Dryák a původně byl stadion připraven od roku 1926 pro sokolské a orelské slety jen v podobě hliněných zpevněných valů s dřevěnými lavicemi. Postupně procházel vlastně neustálými stavebními přeměnami, kdy přibýval železobeton, a ochozy se tím zpevňovaly. Podrobnosti má svých webových stranách Národní památkový ústav.
Strahovský stadion byl spojen hlavně se slety, s poválečnými spartakiádami, ale také s automobilovými či motocyklovými závody nebo s mamutími koncerty. Stačí říct pouze Rolling Stones, Guns´n´Roses, bratři Nedvědové. Nesmíme ale zapomenout i na to, že Strahov má za sebou i pohnutou historii. Po konci II. světové války sloužil zdejší travnatý povrch stadionu jako jeden z největší internačních českých táborů pro odsunuté Němce.
Samotná plocha je v relativně dobrém stavu. Před zhruba 15 lety ji rekonstruovala za finanční podpory Prahy 6 Sparta Praha a udělala si z ní tréninkovou plochu. Daleko horší je situace s ochozy. Ty se rozpadají, odlupují se velké kusy betonu. Velká část ochozu je provizorně zafixovaná a není dovoleno se tam přiblížit. Ačkoliv patří stadion mezi stavební památky, zdá se, že jeho stav nikoho netíží. Investice do oprav budou totiž astronomické a je otázka, kde je vzít. A nikdo nenašel ještě smysluplné využití této stavby do budoucna. Hovořilo se o výstavbě bytů ve vnějších ochozech stadionu, ale i z toho sešlo.
Traktor přebarvený narůžovo, to je další dílo Davida Černého, jde o punkový pomník, který připomíná 40. výročí vzniku skupiny Visací zámek. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Současná neochota s obřím stadionem něco dělat jen nahrává domněnkám, že se čeká na to, až bude budova neopravitelná, bude se muset zbourat a o velice lukrativní pozemky se poperou developeři. Na poplach přitom bijí i památkáři, kteří na svém webu doslova uvádějí: „Stav budovy: stupeň 4 – havarijní stav. Objekt dlouhodobě chátrá. V havarijním stavu jsou nejstarší části z třicátých a čtyřicátých let, tedy západní, jižní a severní tribuna. U východní tribuny dokončené roku 1972 na první pohled nejvíce trpí venkovní přístupová schodiště, která nic nechrání před povětrnostními vlivy.“
David Černý miluje růžovou
Každý krok kolem stadionu a pohled na bortící se monstrum bolí. To nám ale nezabrání v tom, abychom si nevychutnali jednu z mnoha dalších připomínek umělce Davida Černého. Ten mezi stadionem a zdejšími vysokoškolskými kolejemi vztyčil před dvěma lety punkový pomník v podobě růžově natřeného traktoru, který má místo jednoho kola obrovský visací zámek. Je to připomínka 40. výročí založení stejnojmenné punkové kapely.
V blízkosti Strahovského stadionu najdeme i další sportovní plochy. Místo tu má nafukovací atletická hala, řada hřišť na plážový volejbal, atletický stadion, k atletice určený Stadion Přátelství, a hlavně Stadion Evžena Rošického.
Další stadion v havarijním stavu
Tady je potřeba se asi na chvíli zastavit a připomenout si historii tohoto sportovního stánku. I tento stadion vznikl v roce 1926 a měl být seřadištěm pro cvičence sokolských sletů. Časem se tu zabydleli hlavně atleti a desetibojař Tomáš Dvořák právě na tomto stadionu 4. července 1999 vytvořil světový desetibojařský rekord, který měl hodnotu 8.994 bodů. Bylo to i tradiční místo pro Memoriál Josefa Odložila či lokalita venkovních křtů nových členů svědků Jehovových.
Buk na Břevnově patří právem k nejkrásnějším českým bukům, mohou za to jeho viditelné ohromné kořenové náběhy. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Na přelomu tisíciletí se zde zabydleli znovu fotbalisté, jenže i tento stadion se začal rozpadat, v roce 2023 byl na něj zakázán vstup hlavně kvůli praskajícím stožárům osvětlení. Více na webu sport.cz.
V současné době se ale stadionu Evžena Rošického blýská snad na lepší časy, na rozdíl od jeho velkolepého souseda. Před pár týdny totiž valná hromada FAČR schválila vybudování nového stadionu AC Sparta Praha právě v tělese dnešního stadionu Evžena Rošického. Celkové investice dosáhnou téměř 5 miliard korun. Měl by to být největší fotbalový stadion v zemi s kapacitou 35 tisíc míst a poprvé zakřičet „góóóóóól“ budou mít fanoušci možnost v roce 2035. S informací přišel web idnes.cz.
Pohádkový strom
Sport už nechme stranou a vydejme se od sportovních areálů směrem k místnímu parku Královka. Jedná se o odpočinkovou zelenou zónu, která je výjimečná tím, že se tu nachází snad nejkrásnější pražský strom.
Barokní poutní cesta vedla od Strahovského kláštera k loretě v Hájku, na Dlabačově u hotelu Pyramida najdeme první z jejich dvaceti zastavení. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Zcela opodstatněně se stal chráněným stromem, protože jeho podoba nás rázem přenese do pohádky. Přesně tak totiž vypadá zdejší buk na Břevnově. Samotný strom nedosahuje extrémních rozměrů, ani do výšky ani v obvodu kmenu, zázrakem jsou jeho kořeny. Protože byl vlastně vysazen na valu, který vymezuje park Královka, spustily se jeho kořeny ze svahu dolů a zčásti zůstaly viditelné nad povrchem země. Vytvořily tak unikátní kaskádu, která v pražských podmínkách rozhodně nemá obdoby.
Tejnka je místo, kde se zastavil čas
Hned na konci zdejšího břevnovského parku Královka začíná městská památková zóna Tejnka. Jde o lokalitu zhruba osmi ulic, kde se zachoval ještě původní ráz staré břevnovské zástavby.
Je to místo velmi malebné a kouzelné s poměrně úzkými uličkami, které nabízejí řadu lákavých zákoutí s lavičkami, rozkvetlými zahrádkami, fontánkami a litinovými pumpami.
Místní obyvatelé se tu všichni zdraví a rádi se zastaví na kus řeči i s těmi, kteří jen procházejí. Řadu původních domečků si místní už přestavěli, kvůli památkové ochraně však museli dodržovat původní ráz a podobu staveb.
I takto malé domečky nabízí k pokochání velmi malebná památková zóna Tejnka na Břevnově. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Některé domky však na rekonstrukci ještě čekají a ty jsou opravdu nejmalebnější. Nejsou výjimkou domy, po kterých se pne vinná réva, kvetou tu levandule a dřevěné lavičky sedí na mozaikovém vydláždění.
Když budeme velmi pozorně procházet ulicí Za Strahovem, tak za domem s popisným číslem 40 spatříme malou připomínku toho, že právě tady stála II. kaple hájecké poutní cesty.
Poutní cesta do Hájku vedla každoročně kroky tisíců věřících
U ní se musíme chvíli zdržet, protože protíná Břevnov jako tenká červená linie. Šlo o barokní poutní cestu, která vedla ze Strahovského kláštera do lorety v Hájku, což je místo, které najdeme kousek za Prahou. Vznikla v první části 18. století a za jejím vznikem stál pražský arcibiskup František Ferdinand hrabě Khüenburg.
Původně ji zdobilo dvacet velkých kaplí, z nichž se dochovalo do nedávna pouze jedenáct. Dnes už jich je víc, protože občanská sdružení se snaží o výstavbu replik kdysi zbořených kaplí.
Památková zóna Tejnka na Břevnově je velice malebná a mnoho domů si zachovává původní vesnický ráz. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Tu první nemůžete přehlédnout, nachází se přímo proti hotelu Pyramida. Celkově jich bylo v katastru Břevnova šest, ta druhá v pořadí, která se paradoxně nacházela v nejstarší zachovalé části Břevnova, šla jako jediná k zemi. Podrobnosti přináší web vialudmila.cz, věnovaný právě poutním cestám.
Na procházku Tejnkou opravdu není potřeba spěchat. V Praze najdeme jen málo tak laskavých zákoutí jako tady.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
To, že opouštíme památkovou zónu Tejnka, poznáme spolehlivě. V tu chvíli se na Břevnově vyrojí moderní tří nebo čtyřpatrové novodobé viladomy. Najdeme tu ale i řadu odvážnějších vil. Mezi všemi vévodí sídlo předsedy SPD Tomia Okamury.
Okamurův hrad je plný architektonických nápadů
Jde každopádně o jedno z vrcholných současných architektonických děl v Praze. Koneckonců stojí za ním věhlasný švýcarský architekt Christian Kerez. Okamurovo sídlo stojí na Břevnově už tři roky (foto budovy je na titulní straně článku) a švýcarský architekt ho vytvořil ze souboru dvaceti tubusů z režného zdiva. Ačkoliv se to nezdá, nabízí vila užitný prostor 430 metrů čtverečních a ty nejvyšší tubusy se pyšní i terasami na svém vrcholu.
Luxusní sídlo vyšlo předsedu strany na 20 milionů korun a je jistě ukázkou zajímavé soudobé architektury. Vyvolává však jedinou otázku, zda pro tento nápaditý stavební počin je právě lokalita Břevnova tím nejvhodnějším místem. To však můžeme nejlépe posoudit při procházce sami. Svůj názor na to má určitě i řada místních obyvatel, která si vilu Tomia Okamury přejmenovala jednoduše na Takešiho hrad. Další zajímavosti nabízí třeba web e15.cz.
V tomto domě v ulici U Ladronky naposled vydechl jeden ze dvou českých držitelů Nobelovy ceny - spisovatel Jaroslav Seifert. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Ulice Za Strahovem plynule přechází do ulice U Ladronky. I tady můžeme narazit na řadu zajímavých a nádherných vil. My se zastavíme u domu na adrese U Ladronky 133/23. Tady 10. ledna 1986 zemřel jeden ze dvou českých držitelů Nobelovy ceny Jaroslav Seifert. V této vile žil 48 let a vznikly tu jeho nejvýznamnější verše. Sám básník měl z okna výhled na III. kapli hájecké poutní cesty, která se v zahradě protějšího domu dochovala do dnešních dnů.
Pekarová drží slovo, nebydlí tu
Jen o pár domů dál najdeme nádhernou funkcionalistickou vilu, která vznikla těsně před II. světovou válkou. Množství kamer na fasádě a v okolí dává tušit, že zdejší obyvatel nebude žádným běžným člověkem. Architektem této stavby byl Pavel Smetana, který měl za manželku známou českou spisovatelku Jindřišku Smetanovou.
Tato funkcionalistická vila na Břevnově je dnes k dispozici jako rezidence předsedkyni Poslanecké sněmovny Markétě Pekarové Adamové. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Vila původně vznikla pro ředitele kladenské firmy Kablo Františka Šajna, který ale po II. světové válce emigroval. V domě poté bydleli například herečtí manželé Ludmila Píchová a František Miška. Po sametové revoluci byla vila odkoupena státem a ten z ní udělal po přestavbě rezidenci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Historii vily sleduje web earch.cz.
Když do této funkce nastupovala Markéta Pekarová Adamová, veřejně prohlásila, že nebudete tento objekt využívat, protože bydlí v Praze. Svůj slib dodržela a budova byla zakonzervována. Po ruském napadení Ukrajiny však nabídla předsedkyně Sněmovny objekt jako pražskou základnu ruské humanitární organizaci Memorial, která byla v Rusku rozprášena a zakázána.
Tato společnost vilu využívá, nicméně za útočiště platí řádné nájemné českému státu. Více na webu Českého rozhlasu.
Na Břevnově však vznikají v současnosti i vily značně netradičních tvarů, to je jedna z nich, která ještě není dostavěna. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Hned vedle nelze přehlédnout další z unikátních břevnovských vil (Kopeckého 21). Tato vila při poslední rekonstrukci značně změnila své propozice a je na její současné podobě i vzhledu vidět ovlivněnost indickou architekturou.
Otázka pro znalce filmů
Vila zdobí malý parčík, kde se kříží čtyři ulice a my se vydáme tou, která klesá směrem k břevnovskému klášteru. Je to ulice Dvořeckého a malou zastávku si uděláme ve chvíli, kdy tato ulice překříží ulici Šultysovu.
Další zajímavá vila na Břevnově. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
V domě s popisným číslem 26 se nachází v přízemí malý nebytový prostor, který dnes slouží jako skautská klubovna. Před pár lety ho však využili filmaři k tomu, aby z něj udělali nevýnosnou cukrárnu Tatiany Vilhelmové ve filmu Medvídek.
Ulicí Dvořeckého pak sejdeme až do ulice 8. listopadu. Jsme na dohled Břevnovskému klášteru, jehož věže nás z dálky zdraví. A právě blízkost kláštera byla důvodem, proč zde ve 20. letech 20. století začala vznikat výrazná vilová zástavba.
Malý Vatikán a církevní peníze
Šlo původně o klášterní pozemky a jejich prodej zajišťoval církevním pokladnám nevysychající proud příjmů. K tomuto účelu byla založena řada stavebních družstev, kde byli členy vlivní lidé z katolického prostředí.
Oblast zvaná Malý Vatikán je soubor domů, které stavěla církevní břevnovská komunita a sloužil pro ubytování církevních hodnostářů. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
A proto se této oblasti začalo říkat Malý Vatikán. A tento název zůstal lokalitě ohraničené ulicemi 8. listopadu, Říčanova a Bělohorská dodnes.
My v ulici 8. listopadu naši první procházku Břevnovem ukončíme. Musíme však najít dům s popisným číslem 45. Navede nás k němu pamětní deska, která připomíná, že velkou část života zde prožil jeden z nejvýraznějších českých zpěváků Pavel Bobek.
V břevnovské ulici 8. listopadu zemřel známý český zpěvák Pavel Bobek, připomíná ho zde pamětní deska. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Už teď se ale můžeme těšit na to, že příště si projdeme další část Břevnova. V našem hledáčku bude usedlost Ladronky, samotný Břevnovský klášter, jeho zahrady a také Břevnovský hřbitov.