Praha neokoukaná: Kamenný zázrak Barrandovských skal

28. 07. 202320:18
Praha neokoukaná: Kamenný zázrak Barrandovských skal
foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Dokážete si představit, že ještě před 280 lety končila Barrandova skála až ve Vltavě

Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.

A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.

Vždyť je to jen obrovský balvan. Anebo není? 

Pražští motoristé těmito místy projíždějí velice často. Málokdo z nich si však uvědomuje výjimečnost celé lokality. Vždyť je to jen obrovský kus kamene, který se tu válí, napadne mnohé. Jenže zajímalo vás někdy, proč se válí právě tady a co je na něm zvláštního? Napadlo vás, že to, co uvidíte tady, možná nikde jinde na světě neobjevíte? Seznamte se s Barrandovskými skalami.

Na úvod si ale musíme udělat trochu pořádek v názvosloví. Národní přírodní památka Barrandovské skály (množné číslo) je přírodní památka nejvyššího stupně ochrany, která se skládá ze dvou na sobě nezávislých lokalit. Ty sice mají k sobě hodně blízko, ale nejsou propojeny.

Na národní přírodní památce Barrandovské skály můžete sledovat jednu antiklinálu a synklinálu za druhou. Jde vlastně o protichůdné kamenné vlny, které ukazují formování mořského dna v geologicky dávných dobách.  Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Naproti tomu Barrandova skála (jednotné číslo a přivlastňovací vlastní jméno) je mimořádná ukázka vrás a zkroucených vrstev, které dokazují pravěké zemské tektonické pohyby. Sama Barrandova skála je součástí národní přírodní památky Barrandovské skály a poznáme ji velmi snadno. Nachází se totiž na ní nápis Barrande.

Přírodní ráj zkamenělin má dvě části

Dříve, než si o tomto extrémně zajímavém místě něco řekneme, je potřeba se podívat na výše zmiňované dvě oddělené chráněné plochy. Severní část národní přírodní památky začíná přímo u ulice K Barrandovu u Barrandovského mostu. Památka se táhne v délce zhruba kilometr podél Vltavy a umně se vyhýbá nejen Barrandovským terasám, ale i bývalému koupališti pod nimi. Tyto stavby součástí přírodní památky nejsou, na rozdíl od kaple Panny Marie Bolestné. Na konci této první části národní přírodní památky se Barrandovské skály noří do země a ztrácejí se v Černé rokli.

Samotná Černá rokle chráněna není. Je dlouhá zhruba 80 metrů a na jejím konci se Barrandovské skály znovu vynořují nad zemský povrch a táhnou se dál kolem Vltavy, a to i přesto, že postupně od Vltavy trochu ustupují. Jedná se o jižní část chráněné lokality. Ta končí zhruba po 800 metrech v místě bývalých chuchelských lázní. Touto jižní částí je také proražen chuchelský železniční tunel.

Okupační vojska se postarala o odkrytí pokladu

Teď se ale přenesme v čase zpět až do roku 1742. Rozhodně bychom tehdy toto místo nepoznali. Skála, která se pochopitelně ještě nejmenuje Barrandova, zasahuje hluboko do koryta řeky Vltavy. Jedná se o velmi nebezpečné místo, které se musí loďmi obeplouvat, ale zrádné vodní proudy a víry často stahují čluny přímo na ostrou skálu.

Už dva roky trvají války o rakouské dědictví. Sasové, Prusové, Bavoři i Francouzi odmítají akceptovat Marii Terezii na rakouském trůnu a chtějí si habsburskou monarchii rozparcelovat. Prusové obléhají Brno, Praha je zase v obležení francouzských vojáků. Vojákům z Francie ale nevyhovuje, že do Prahy vede cesta jen po pravém břehu Vltavy. Na levém totiž cesta končí právě u této obrovské skály. Přijde na řadu střelný prach a vzduchem létají kusy skály. Už tehdy si mnozí vojáci všimnou zvláštních čar, které rozmetání skály obnažilo, nikdo to však nezkoumá podrobně.

Kde hledat na této skále zkameněliny je jasné - graptoliti tvoří stříbrné pásky na skále v NPP Barrandovské skály

Kde hledat na této skále zkameněliny je jasné - graptoliti tvoří stříbrné pásky na skále, tam máte největší šanci, že narazíte třeba na trilobita. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Marie Terezie trůn uhájila a zavedla stabilní osvícenou vládu, ve které pokračovali i její synové Josef II. a Leopold II. Jenže během jejich vlády se se skálou u Prahy nic zvláštního nedělo. Až když na trůn nastoupil vnuk Marie Terezie František I., tak se začala rozšiřovat síť tehdejších císařských silnic. Znovu přišel ke slovu střelný prach a vznikla takzvaná zbraslavská silnice. Odstřelovat se muselo, protože už tehdejší císařské nařízení předepisovalo normativně šířku silnice 630 centimetrů. Samotná zbraslavská silnice vznikala deset let a dokončena byla roku 1814.

Mladík Joachim ani netuší, jaká láska ho čeká

Tou dobou už je Francouzi Joachimovi Barrandovi patnáct let. Rozhodně ho však ani ve snu nenapadne, že svůj život spojí s Čechami a Prahou. Má talent na matematiku a technické věci, a tak se nikdo nediví, když se rozhodne pro studium inženýrství zaměřeného na stavbu silnic a mostů.

Jenže toto rozhodnutí hodí za hlavu v roce 1826, kdy se stává vychovatelem na dvoře francouzského krále Karla X. S jeho dvorem také přijíždí do Čech do Buštěhradu a později i na Pražský hrad. Seznamuje se tu s Františkem Palackým i s jedním ze zakladatelů Národního muzea Kašparem Šternberkem. Zrovna tento muž využije Barrandova studia a požádá ho o posouzení možností, kde vybudovat koněspřežku, která by spojovala Prahu s Plzní. Z projektu nakonec sice sejde, ale průzkum, který Barrande vede v Českém krasu, ho přivede do náruče životní lásky – zkamenělin.

Francouz v Praze

Barrande sice stále vlastní v Paříži byt, nicméně v letech 1835-83 žije prakticky jen v Praze a do Francie se vrací sporadicky. Hospodyní u Barranda byla matka Jana Nerudy a později i Františka Myslivečková z rodiny českého skladatele. Barrande se do své milované skály doslova zakousl a postupně vytvořil encyklopedii Silurský systém středních Čech. Ta má 22 svazků se 6 tisíci stranami, tisícem litografických tabulí a desítkami ukázek.

Barrande ale musí překousnout skutečnost, že v roce 1862 dochází k dalšímu ukousnutí jeho milované skály. Technický pokrok v rakouské monarchii pokročil a bylo nutné vystavět českou západní železniční dráhu. Ta zabrala značnou část původní silnice, a tak se prostor pro silnici musel řešit dalším odbouráním masivu.

Z Prahy odjíždí Barrande v okamžiku, kdy se dozvěděl o smrti prince Jindřicha, hraběte z Chambordu, jehož byl vychovatelem. Barrande vyřizoval jeho pozůstalost, při tom onemocněl zápalem plic a zemřel 5. října 1883 v rakouském Frohsdorfu.

Monumentální dílo, které nebylo dosud překonáno

Po smrti paleontologa vychází ještě dalších sedm dílů jeho monumentálního díla, které byly připraveny. Vzniklo tak nejrozsáhlejší paleontologické dílo všech dob stvořené jedním člověkem.

Vědecké sbírky, ale i finanční hotovost odkázal Barrande pražskému Národnímu muzeu. Hned následující rok, tedy v roce 1884, majitel lomů Maxmilián Herget věnoval skálu vědeckým účelům. Barrandovské skály se tak stávají jedním z prvních chráněných území na ploše dnešní České republiky.

Generace kolem Národního muzea chce vzdát Barrandovi hold, a tak po něm pojmenovává skálu. A aby byla vzpomínka věčná, tak Českomoravská strojírna zdarma vyrobí litinovou desku o rozměrech 482 x 140 centimetrů. Ta je na skálu připevněna. Deska váží 1600 kg a původně byla písmena pokryta pravým plátkovým zlatem. Spotřeba drahého kovu je však minimální. Zlato má obrovskou kujnost a jeden jediný gram zlata, což je kulička o velikosti skleněné špendlíkové hlavičky, můžete roztepat až do velikosti jednoho metru čtverečního. 

V průběhu let bylo pozlacení ryzím zlatem několikrát obnoveno.

Unikátními geologickými pochody vznikaly tyto diabázové růžičky, kterým se říká také chuchelské růže. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Znovu se skála zkracuje

Ochrana Barrandovských skal však stále ještě není na nejvyšší úrovni, a tak dojde v roce 1908 znovu k tomu, že se musí ještě malý kousek skály odstřelit. Provoz na železnici totiž značně narostl, a tak je potřeba k jedné koleji přidat ještě druhou.

Dopravní tepny se rozrůstají i v meziválečném období. To se však řeší tím, že silnice i železnice se k sobě vzájemně přibližují. Vznikají tu Barrandovské terasy, a dokonce přímo u paty skal i první padesátimetrový plavecký bazén v metropoli.

Naposled se silnice rozšiřuje o dva pruhy v 50. letech 20. století. Tentokrát už ale není možné odbourávat skálu, a tak musí ustoupit Vltava. Část koryta je zasypána a vyrostou tu tak dva nové betonové jízdní pruhy.

Chuchelské růžičky

Když se postavíte před Barrandovu skálu, můžete na ní spatřit přesně směry tektonického devonského vrásnění. Nepředstavitelné zlomy dokazují, jaké obrovské síly v sobě krotí zemské jádro a jak hravě si síla Země poradila s rozlámáním tehdejšího mořského dna. Kromě toho je Barrandova skála, ale i celá národní přírodní památka, jednou z nejvýznamnějších geologických lokalit. Při troše štěstí je zde možné najít zkameněliny mechovek, korálů, ramenonožců, lilijic, ale hlavně trilobitů. Ti konec konců jsou takovou ochrannou známkou celé oblasti.

Ale ani to není všechno, co nám může dnes lokalita Barrandovských skal nabídnout. Pokud v jižní části této národní přírodní památky pečlivě budete sledovat místní skálu, narazíte na skutečný unikát. Tím jsou takzvané chuchelské růžičky. Jde o poměrně velké kamenné útvary, které kdysi vznikaly na dně pravěkého moře. Právě tady při tektonické činnosti vyvřela na dno magmatická hornina diabas. Ta se ale časem začala rozpadat a jelikož má diabas kulový rozpad horniny, objevily se kamenné útvary, které připomínají poupata růží. Tyto útvary jsou velmi křehké a krásné.

Barrandovská vyhlídka nabízí pohled na protilehlý Braník, ale také na nejužší pražský ostrov - Hostrov. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Rozhodně však nemusíme Barrandovské skály obdivovat jen zezdola, a to od břehu Vltavy. Jejich krásu oceníme i z horních partií. Zůstane nám sice ukryt pohled na unikátní geologickou kresbu, ale zase se nám naskytnou nádherné vyhlídky na tok řeky Vltavy. Snad nejkrásnější barrandovskou vyhlídku najdeme v ohybu ulice Filmařské, ale na samotném návrší je jich hned několik. V nejvyšším místě bude dokonce i stotřicet metrů nad hladinou řeky.

Článek se opírá o vědomosti a paměť autora, veřejně přístupné zdroje, web páté městské části a web Geologické služby České republiky.

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných