foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Z původního gotického kostela v Kunraticích dnes zbyla v barokní dnešní podobě jen křížová klenba a čtyři nástěnné gotické malby
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.
A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.
„Král je mrtev, ať žije král!“ Klasická věta svědčící o tom, že většina korunovaných hlav zpravidla vydechne naposledy na válečném poli nebo zemře rukou úkladných vrahů. Jen málokterý z nich si dovolí ten přepych zemřít v posteli obklopen svým vlastním bohatstvím a spokojenou rodinou.
Na svém oblíbeném místě se podařilo zemřít například českému králi Václavu IV. Lze však pochybovat o tom, že byl přitom šťastný a obklopený truchlící rodinou. Nicméně alespoň něco se mu povedlo. Václav IV. zemřel na území dnešního hlavního města. Tehdy však to byla lokalita notný kus cesty za Prahou. Místo samotné však skon krále rozhodně nepřipomíná.
Kunratice tají barokní perlu
Projděme si ta místa. Najdeme je v Kunraticích. Uděláme něco pro své zdraví a prohlédneme si jednu z nejkrásnějších částí hlavního města. A výhodou bude, že na davy turistů zde rozhodně nenarazíme.
Začneme ale v samotných Kunraticích. Tam nás pohodlně doveze řada spojů pražské hromadné dopravy. A za začátek putování Kunraticemi si zvolíme stanici MHD Kunratická škola. Odtud je jen malý kousek ke kostelu svatého Jakuba Staršího. Jde o pohříchu přehlížený pražský kostel, a to i přesto, že snese hrdé srovnání se svými mnohem známějšími a obletovanějšími pražskými kolegy.
Interiér kostela svatého Jakuba Staršího v Kunraticích působí impozantně, a to kvůli úžasné řezbářské práci. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Dnes má fascinující barokní podobu, kterou mu vtiskl sám mistr tohoto stylu František Maxmilián Kaňka, který z něj udělal v roce 1736 nádhernou barokní svatyni. Když se vám podaří vstoupit dovnitř, budete ohromeni. Zdejší iluzivní malířství a vrcholná řezbářská práce dává jasně najevo, že jste v jednom z nejkrásnějších barokních kostelů u nás. Kostel však nezapře ani své počátky. První kostel byl totiž v Kunraticích postaven na stejném místě krátce po založení obce, tedy po roce 1287.
Ten původní církevní stánek byl gotický a zbyla z něj dnes jen křížová klenba, ale i čtyři nástěnné fresky, které můžeme vidět uvnitř budovy. Dá se tedy říci, že původní gotický kostelík si rozhodně pamatuje i zdejší časy Václava IV.
Údolí Kněžky je lékem na duši
Za jeho osudy se vydáme od kostela po žluté turistické stezce. Ta nás provede nejprve místní vilovou zástavbou a pak sestoupíme do přírodní památky Údolí Kunratického potoka. Ten tvoří přirozenou páteř chráněného území.
Zlatý podzim pod Novým Hrádkem v Kunraticích. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Samotné údolí je tvořeno horninami spodního ordoviku. Nelekejte se ale, když místní budou hovořit o zdejším potoku jako o Kněžce. Je to původní název, kterého se místní nechtějí vzdát. Dnes běžně užívaný název Kunratický potok prostě jen nevzali za svůj. Nejkrásnější procházky údolím Kněžky (Kunratického potoka) jsou na podzim, když zdejší stromy hrají neuvěřitelnou paletou barev a také brzy zjara. Podmáčené břehy jsou totiž rájem pryskyřníkovitých květin, a tak tu vykvetou koberce sasanek, čemeřic, orsejů, blatouchů, upolínů nebo jaterníků.
Po žluté turistické stezce naše cesta povede až k turistickému rozcestníku K hrádku a odsud budeme po traverzu stoupat po modré trase až ke zřícenině hradu Nový Hrádek. Nemusíme spěchat. Nicméně jednou za rok je tady ale pořádný frmol. Jde o dobu, kdy se tu právě v těchto místech každoročně na podzim, už od roku 1934, koná legendární běh do vrchu Velká kunratická. I když nebudeme mít na sobě startovní číslo, tak výstup na kopec ve výšce téměř 300 metrů nad mořem nás trochu zadýchá. Tady najdeme zříceninu hradu Nový Hrádek.
Václava IV. semlela historie a okolnosti
Ale teď už zpět ke králi Václavu IV., pro kterého byl právě Nový Hrádek rájem na zemi. Česká historie dodnes moc netuší, jak postavu krále Václava IV. uchopit a jak se s ní vyrovnat. Už jen letmý pohled do knih, filmu a divadla nám ukazuje tohoto panovníka vždy značně rozporuplně a troufám si říct, že pokaždé jinak. Kde je ale pravda?
Václav IV. byl synem Karla IV., což už samo o sobě je dost pádný důvod ke vzniku mindráku. Jeho otec se hřál v obdivu, a to jak za svého života, tak i v současnosti a vyrovnat se mu, to chtělo kuráž. Navíc po svém otci zdědil řadu rozdělaných a nedokončených a často velikášských a megalomanských projektů, které musel v prvních letech své vlády dokončovat, takže mu nezbyl čas vytváření si pomníků vlastní éry.
Nejnižší polohy přírodní památky Údolí Kunratického potoka. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Václav IV. se stal obětí otcovy sňatkové politiky. Jeho první manželkou byla Johana Bavorská. Ta ale skončila velmi smutně. Na Silvestra roku 1386 ji králův oblíbený pes na Karlštejně prokousl hrdlo. Václav popravdě moc netruchlil a k výběru druhé manželky sáhl znovu do stejné rodiny a vybral si Žofii z Bavor. S ani jednou ale nezaložil rodinu, což vede historiky k velmi pravděpodobné možnosti, že Václav IV. byl homosexuál. O tom také svědčí až nadstandardně blízké vztahy s některými dvořany.
Ať už byl, nebo nebyl král na kluky, není důležité a rozhodně to není to, co by mu zlomilo vaz. Osudnou se mu stala nepřízeň tehdejších kronikářů a husitství. Ti první ho neměli rádi. Už jen proto, že kronikářství, na rozdíl od jiných panovníků, nepodporoval. Letopisci o něm proto psali, že je hloupý, nevzdělaný a nespolečenský, a to i přesto, že uměl řadu jazyků a jen neměl rád velkou společnost a hloupé dvořany.
Útěk od dvora
I proto se rozhodl, že si vybuduje u Kunratic Nový Hrádek. Stalo se tak v roce 1412. Bylo to místo v krajině, kterou miloval. Tam odjížděl, když se na jeho korunovanou hlavu valily nepříjemné informace. A jednou z nich byly společenské změny, které zaplavily celou Evropou. Říkáme jim reformace a v Čechách na sebe vzaly podobu husitského hnutí.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Nový Hrádek se stal místem, kde král přijímal i zahraniční návštěvy. Objevilo se tu poselstvo francouzského krále Karla VI., nad jehož rakví byla údajně poprvé pronesena v úvodu vzpomenutá věta o tom, že král je mrtvý, ať žije jeho nástupce, nebo diplomaté brabantského vévody Antonína. Právě sem si nechal Václav IV. převézt i svou na tehdejší dobu nezvykle velmi rozsáhlou knihovnu. Nejcenějším svazkem byla vlastní Bible Václava IV. Nacházely se tu však i další náboženské svazky, ale i antická díla či dobová beletrie.
Smrt šla podruhé najisto
Na Nový Hrádek se uchýlil Václav IV. i na konci července 1419 a právě tady ho dostihla informace o husitské defenestraci novoměstských konšelů. Král se rozčílil natolik, že ho postihl záchvat mrtvice. Zubatá si však nenabrousila kosu důkladně, a tak Václav ještě hrobníkovi z lopaty utekl. Nicméně o sedmnáct dní později, když dostal infarkt, byla už smrtka mnohem důslednější. Václava IV. už ze svých pařátů nepustila, a to i přesto, že se členové jeho družiny údajně tři hodiny snažili o jeho záchranu. Král zemřel 16. srpna 1419 a svého milovaného hradu Nový Hrádek si užíval jen sedm let.
Zřícenina hradu Nový Hrádek, kde našel po infarktu myokardu smrt český král Václav IV. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Z Nového Hrádku byl vypraven smuteční průvod s panovníkovým tělem. Ten putoval přes Vyšehrad na Pražský hrad a následně do zbraslavského kláštera, kde byl dočasně pochován. Později skončily ostatky krále Václava IV. ve svatovítské katedrále na Pražském hradě.
Jediné nehusitské místo kolem Prahy
Nový Hrádek se měl původně jmenovat Wenzelštejn, jako protiváha otcovského Karlštejna. Další důkaz doživotního mindráku. Nový Hrádek se po smrti krále stal jediným možným útočištěm pro jeho mladšího bratra a budoucího krále Zikmunda Lucemburského. Byla to oáza klidu v jinak husitům zcela nakloněném kraji.
Dnes na místě najdeme už jen fragmenty stavby, i tak je to ale místo velmi jímavé a poutavé. Život a historie Nového Hrádku totiž trvala jen pouhých 9 let. Během pozdního podzimu roku 1420 po bitvě u Vyšehradu přitáhli husité na Kunratickou pláň a rozdělali si zde své ležení. Tehdy šlo o zimní obléhání hradu. To bylo velmi výjimečné, protože ve středověku se vedly války většinou jen v klimaticky příznivých částech roku. Zabráním Kunratické plošiny však odřízli jedinou přístupovou cestu do hradu. Husité si sedli, mohli si dát nohy na stůl. Nechali hrad prostě vyhladovět. Obrana Nového Hrádku neměla vůbec žádnou šanci. Jen tak pro legraci si občas kališníci vystřelili, aby zničili část hradeb. 25. ledna 1421 Nový Hrádek kapituloval. Husité vtrhli dovnitř, vraždili, rabovali, vypalovali, na hranici přikládali i slavnou Václavovu knihovnu. Z jeho bible se zachoval jen fragment.
Alespoň něco dobrého po husitech zbylo
Když se ale vydáme od zříceniny po modré turistické trase po kunratické pláni, narazíme na jednu z nejunikátnějších archeologických lokalit svého druhu v Evropě. Vojenský husitský obléhací tábor je totiž patrný v krajině a v okolním terénu i po šesti stoletích od válečné vřavy. S lokalitou vás seznámí dobře vyvedené zdejší informační tabule.
V tomto místě se nacházel husitský obléhací tábor před branami Nového Hrádku na přelomu let 1420-21. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Kunratická pláň a modrá turistická stezka nás dovede až do ulice U Kunratického lesa. Tady odbočíme doleva a po pár metrech narazíme na turistický rozcestník Kunratický les. Tady se svěříme do péče zelené turistické stezky a budeme scházet směrem dolů do údolí. Po cestě narazíme na tři zajímavosti, které by naší pozornosti neměly uniknout.
Pramen, schody a smrk
Zhruba po 350 metrech narazíme na pramen Václavku. Je to jeden z mála historických pramenů v zemi a je tím jediným, co nám v Kunraticích po Václavu IV. zbylo. Z pramene se údajně zásoboval Nový Hrádek pitnou vodou. Dnes voda stéká do údolí a stává se přítokem Kunratického potoka.
Pramen Václavka. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
O dalších 250 metrů dál spatříme nezvyklé betonové schodiště, které vede po pravé ruce zdánlivě odnikud nikam po zalesněném svahu. To rozhodně nemá nic společného s dobou Václava IV., ale je svědkem jiné zajímavé epochy Prahy. V době hospodářské krize během let 1936-37 stavěli tyto betonové schody nezaměstnaní a byly tak vytvořeny nové pracovní příležitosti. K poničení schodiště došlo na konci 2. světové války, pak se už jen prohlubovalo poškození časem a stékající vodou. Schodiště vstoupilo do dějin pod názvem Hladové, někdy se však schodům říká také Andělské nebo Primátorské.
A po dalších zhruba 400 metrech dojdeme k místu, kde cesta vede přes potok. V tu chvíli budeme stát přímo u nejvyššího smrku v metropoli. Jeho výška je 40 metrů. Odborníci usuzují, že v jeho kmeni se skrývá přes 8 metrů krychlových dřeva. Nejvyšším stromem je tento smrk teprve od roku 2005. Tehdy po úderu blesku padl k zemi nedaleký, ještě o několik metrů vyšší, strom stejného rostlinného druhu.
Zelená turistická trasa nás pak za chvíli dovede k místu, kde je v zeleni skrytá hospoda U krále Václava IV. Tady se můžeme osvěžit a vstřebat tu historickou exkurzi do světa Kunratic.
Hladové schodiště stavěné ve 30. letech 20. století. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Ty s největší pravděpodobností už nikdy nedosáhnou své důležitosti, jakou měly v době vlády krále Václava IV. Nesmíme však na ně zanevřít, protože procházka údolím Kunratického potoka dokáže vylepšit náladu v každém ročním období.
Článek se opírá o vědomosti a paměť autora, veřejně přístupné zdroje, web zmíněné městské části a weby zaměřené na historii.