foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Kaple Panny Marie Sedmibolestné v blízkosti Zázračné studánky vznikla v Lysolajích jako poděkování za vyléčení oční nemoci, za kterou stojí údajné zdejší zázračná voda
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.
A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.
Z hlediska geografie je osídlení Lysolají velkým překvapením. Do podloží hluboce zaříznuté údolí s poměrně vysokými skalními stěnami k tomu totiž vůbec nenahrává.
Podrobnosti o historii přináší web městské části Lysolaje, projděme ji alespoň ve zkratce. Domy, které tu první osadníci postavili, musely být malé, protože tu není dostatek prostoru. Malé zahrady zákonitě šplhaly po strmých kopcích vzhůru. První zmínka o Lysolajích pochází z roku 1227, už tehdy patřila Českému království. Přemysl Otakar I. se rozhodl výtěžek z obce věnovat kapli svatého Vojtěcha na Pražském hradě.
Život tu byl velmi těžký, na svazích se dařilo jen bramborám a řepě. Teprve až mnohem později, v 16. století, se na zdejších svazích objevily i první vinice. Ty ale zanikly v době třicetileté války.
Název je námětem k vědeckému bádání
Lysolaje mají v obecním znaku lišku, zda je to oprávněné, na to nám může odpovědět nedocenitelná kniha Antonína Profouse o místních názvech. Původ jména pražské čtvrti Lysolaje patří totiž k těm nejzajímavějším.
Klášter mnišek Kazatelského řádu - dominikánek vznikl v Lysolajích přestavbou rodinného domu. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Podle autora jsme tady svědky jazykové přeměny, ke které došlo v 16. století, kdy se v češtině po nepalatárních souhláskách měnilo „aj“ na „ej“. Tento proces ale nebyl úplný a u některých slov se pak vývojem vracel, jindy ustrnul a promítnul se jen do některých jazykových pádů. Typickým příkladem pro češtinu je srovnání různých tvarů slovo vejce: vajec, vejci…
A přesně totožné to bylo s druhou částí názvu této městské části. Proto se můžeme v kronikách setkat s podobou Lysolaje, ale i Lysoleje. Samotné slovo lát zná drtivá většina slovanský jazyků a znamená původně štěkati, později v přenesených významech spílati či nadávati.
A ještě zbývá objasnit první část názvu, tedy lysa, někdy později psáno i lisa. I to vychází z původní slovanštiny a je pro mnoho jazyků společné. Znamená lišku.
Výklad názvu obce Lysolaje ale i přesto zůstává podle Antonína Profouse nejednoznačný. Buď mohlo jít o místo, a teď použijeme současný slovník, kde lišky dávaly dobrou noc, anebo o vesnici lidí, kteří štěkali jako lišky. To znamená, že jejich dorozumívací prostředky připomínaly liščí komunikaci. Tento poslední krok už je na vašem uvážení podle vaší libosti.
Nám bude bohatě stačit informace, že bránou k bližšímu poznání Lysolají je pro nás dopravní terminál na dejvickém Vítězném náměstí. Odsud nás na místo doveze spolehlivě autobus 160 nebo 116. A jistě si všimneme, že na cestu jsou vypravovány pouze malokapacitní vozy. A i s těmi mají občas odvážní řidiči na krkolomných a uzoučkých lysolajských ulicích hodně práce.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Než nás autobus doveze na stanici Břetislavka, stačíme si povědět, že Lysolaje patří rozhodně k těm menším pražským částem. Mají katastr o velikosti 2,48 kilometru čtverečních, ale touto rozlohou převyšují například Karlín nebo Podolí, které jsou jako čtvrti ještě mnohem menší. Rozdíl je ale spíš v počtu obyvatel, těch žije v Lysolajích jen zhruba 1 500.
Moderní miniklášter splynul s okolní zástavbou
Ze stanice Břetislavka se vydáme vzhůru do kopce po hlavní ulici a musíme si uvědomit, že jsme stále ještě zatím v Dejvicích. Ty předají vládu Lysolajím zhruba po dvou stech metrech cesty. Nemusíme mít ale starosti, dostatečně nás na to upozorní cedule u silnice.
Jedna z nejmalebnějších lysolajských budov - Lysolajský mlýn - dnes slouží už jen k bydlení. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
První, na co narazíme, je zdejší klášter mnišek Kazatelského řádu. Nečekejme ale velkolepou církevní stavbu. Ve skutečnosti jde jen o před pár lety rekonstruovaný rodinný dům, ve kterém dnes sídlí malá komunita šesti dominikánských sester. Přesto se tu konají každý den bohoslužby. A protože není v Lysolajích kostel, zdejší komunita tak na sebe převzala církevní službu pro tuto městskou část.
Naše cesta dál stoupá mírně do kopce proti proudu Lysolajského potoka, který bude pro nás takovým vodítkem téměř pro celý výlet. Abychom však nepřehlédli jednu z nejmalebnějších místních staveb, musíme pár metrů sestoupit z hlavní cesty. Jedná se o Lysolajský mlýn, který byl založen už krátce po polovině 17. století. Svoji funkci však plnil jenom zhruba 200 let, pak se přeměnil na hostinec. V dnešní době tato historická budova slouží jako malebné místo na bydlení.
Členitý terén nabízí řadu výhledů
Jak už bylo řečeno, Lysolaje jsou velmi kopcovitou částí metropole a leží v přírodním parku Šárka-Lysolaje. Výškovou rozdílnost Lysolají pocítíme nejlépe ve vlastních nohách, když se u místní hasičské zbrojnice vydáme po železných schůdcích na zdejší pastviny. Nahoře se před námi rozvine nádherné odpočinkové místo s výhledem na celou městskou část.
Navíc Lysolaje kvůli terénu mají řadu nezastavitelných ploch. A ty přímo volají po tom, aby byly využity pro přehlídku užitného umění. A proto můžeme v Lysolajích najít desítky plastik a soch, které jsou vyrobeny povětšinou z pískovce. Zatím se můžeme těšit prvním z uměleckých výtvorů, kterým je plastika Jaro. Tu vytvořil francouzský sochař Jean-Paul Chablais, jde o výsledek řady sochařských sympozií, které se v Lysolajích pravidelně konají. Podrobnosti na webu Spolek sochařů.
Plastika Jaro vznikla při jednom ze sochařských sympozii v Lysolajích, můžeme ji spatřit na vyhlídkovém místě nad Lysolajemi. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Podél zahrádkářské kolonie se pak dostaneme k přirozenému společenskému a historickému centru Lysolají, kde se nejen obrací autobusové spoje městské hromadné dopravy, ale kde také najdeme další řadu sochařských výtvorů. Všechno ale vede naše kroky k místní zázračné studánce.
Mnozí jsou studánce vděčni za svůj zdravý zrak
Podle legendy tento zázračný pramen vytryskl v období velkého sucha. Zdejší vodě byla po staletí přisuzovaná zázračná síla, zvláště v oblasti léčby očních nemocí. Pramen je velmi vydatný, vydává až šest litrů za sekundu, až do počátku 90. let minulého století byl tento vodní proud jediným zdrojem pitné vody pro velkou část Lysolají. Teprve poté byly Lysolaje připojeny vodovodním řadem k Praze.
Zázračná studánka je vlastně vývěrem a pramenem Lysolajského potoka, který pak sbíhá do údolí a po dvou kilometrech spojí své vody se Šáreckým potokem a za dalších 300 metrů společně ústí do Vltavy.
Městská část nechává dvakrát ročně dělat rozbor kvality vody v oblasti pramene studánky a také v místě, kde se Lysolajský potok vlévá do potoka Šáreckého. S výsledky rozboru se mohou návštěvníci seznámit na vývěsce u pramene a pravidelně o nich informuje i web městské části.
.jpg)
Zázračná studánka s kaplí Panny Marie Sedmibolestné je významným poutním místem Lysolají. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Je zarážející, že samotná studánka dává světu vodu špičkové kvality srovnatelnou s kojeneckou vodou, ještě před pár lety výsledky rozboru o dva kilometry dál u soutoku se Šáreckým potokem hodnotily kvalitu vody v tomto místě jako splaškovou.
To všechno se ale radikálně změnilo s výstavbou kanalizačního odtoku v Lysolajích. Nicméně pověst této studánky zůstala neposkvrněna. A ještě dnes tam mnoho obyvatel centrální Prahy jezdí, aby si zde naplnili kanystry a zázračnou vodu si odvezli domů.
Poutní místo a vděk uzdravených
Význam studánky pro Lysolaje dokresluje i stavba kaple Panny Marie Sedmibolestné, která vyrostla jen pár metrů od pramene v roce 1863. Tehdy ji nechal postavit místní rolník Josef Tůma a jeho sestra Marie Srbová, a to jako poděkování za záchranu zdraví, o které se postarala právě místní voda. Jen tak pro zajímavost, právě rod Srbů je v Lysolajích jeden z klíčových a jejich potomci zde žijí už více než 300 let.
Lysolajský sad je dalším společenským místem této městské části. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Voda vyvěrající ze studánky se však tvoří a stahuje z okolí ještě o pár stovek metrů dál, v lokalitě přírodní památky Housle. K ní se dostaneme nejprve po modré turistické stezce a následně po naučné stezce. Rozhodně jde o místo, které by nemělo uniknout naší pozornosti.
Staré odrůdy třešní
Ještě dřív, než se tam ale dostaneme, tak na nás čeká Lysolajský sad, toho si všímá i web o pražské přírodě. Sad byl odjakživa pro místní zdrojem vitamínů, a to zvláště třešní, které se tu ve velkém pěstovaly. Dnes tu najdeme další výtvory pocházející ze sochařských sympozií. V současné době pracuje místní radnice na tom, aby staré, dnes už málo plodící stromy, postupně doplnily stromy mladé.
Ovšem staré a původní odrůdy se zde snaží zachovat, a tak si tu můžeme vybírat mezi ochutnávkou tmavé srdcovky Karešovy, koburské, Napoleonovy pestré chrupky, rychlice německé nebo pivovky.
A ještě jednu hezkou tradici tu znovuvzkřísili. V posledních letech tu místní obnovili krásný svátek květů, který se koná v rozkvetlém třešňovém sadu každé jaro.
Hluboká a tajemná strž
A hned za Lysolajským sadem na nás čeká přírodní památka Housle. Jde o slepou strž, která vznikla díky ohromné síle vody. Ta zde během tisíciletí vytvořila v měkkých pískovcích a opuce hlubokou rokli. Pokud se po naučné stezce vydáte dovnitř, můžete spatřit, jak se vytvářejí v kolmých stěnách malé či větší jeskyně. Bezpečné je ale chodit do lokality hlavně za suchého počasí, protože za vlhka a mokra mají pískovcové bloky tendenci trhat se. O tom svědčí velké množství sesunutých bloků, které už dokázaly zčásti přehradit cestu uvnitř strže.
Procházka strží Housle je velice romantická. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Po skončení druhé světové války vzniklo v první třetině Houslí přírodní divadlo. V místním amfiteátru ochotníci každoročně hráli divadelní představení. Dnes se dá původní amfiteátr už jenom vytušit a jeho přesnou polohu vám ukáže už jen informační tabule.
Pokud odvahu vstoupit do 250 metrů dlouhé a 30 metrů hluboké strže nenajdete, nevadí. Využijte modré turistické stezky, ta vás dovede na samotný vršek nad strží, odkud z dřevěné vyhlídky budete mít celou přírodní památku Housle jako na dlani. Podrobnosti přináší web Praha-příroda.cz.
A ještě si musíme objasnit, proč se tato přírodní památka jmenuje takto poněkud netradičně. Důvodem je její několikrát proříznutý tvar. Při pohledu z výšky totiž připomíná housle.
Plavu si a nevím jak
Z přírodní památky Housle se musíme stejnou cestou vrátit zpět až ke studánce, odsud se vydáme doprava po proudu Lysolajského potoka k místu, které dnes tvoří společenský střed Lysolají. Jde o pláž, která mohla vzniknout jen díky tomu, že se kvalita vody potoka výrazně zlepšila. Kdo to tu znal dříve, mohl narazit jen na zapáchající hasičskou nádrž, dnes byla na potoce vybudována miniaturní biotopová nádrž, která je osázená vodními rostlinami, bylo zde vytvořené dřevěné molo, převlékárna a místní toto v létě hojně využívají.
Lysolajská pláž je moderním společenským místem této městské části. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Od lysolajské pláže, kterou zaznamenal na svém webu i Institut plánování a rozvoje, se necháme vést dál modrou turistickou stezkou, ale v opačném směru. Ta s námi vystoupá prudce vzhůru a přes ulice Žákovskou a Sportovců dorazíme k dalšímu odpočinkovému místo Lysolají.
Kaménka je sympozijním výstavištěm
Tím je park Kaménka. Ve zdejším mírně zvlněném terénu na nás čeká největší množství pískovcových sousoší v celé městské části. V příjemném prostředí se dá i posedět.
Za parkem se nachází lokalita původní Denkerovy pískovny. Pískoven bylo v Lysolajích v dřívějších dobách hned několik a téměř všechny poskytly důkazy o dávném osídlení oblasti v době pravěké. Hergetova a Denkerova pískovna vydala tajemství v podobě hrobů z doby bronzové. Tůmova cihelna pak dala světu dokonce kosti mamuta a srstnatého nosorožce. Nádoby z kanelované keramiky staré 5 000 let ze zdejších pískoven jsou dnes ve sbírkách Muzea hlavního města Prahy. Zdejší nálezy popisuje i odborný web Academia.edu.
Děti mohou vylézt na záda nosorožci
Zpět ale k Denkerově pískovně. S těžbou písku je zde už dávno konec a místo se proměnilo nejen na lokalitu, kde vyrůstají luxusní domy, ale bylo zde zřízeno i jedno z nejkvalitnějších veřejných sportovišť v celé Praze. Kromě veřejnosti slouží i místním dobrovolným hasičům, a aby nedošlo k poškození několika hřišť, běžeckých drah či místní venkovní posilovny, dohlíží na lokalitu neustále správce.
Ve sportovním areálu bývalé Denkerovy pískovny v Lysolajích lze najít rozhlednu v podobě srstnatého nosorožce. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Místní mohou Denkorovy pískovny užívat i jako místa společenského setkání. Vyrostl tu totiž altán a veřejné ohniště s grilem pro rodinné pikniky. Malí návštěvníci určitě využijí místní rozhledny, která je ze dřeva a byla sestavena do podoby kostry nosorožce, který tu byl archeology nalezen.
Moderní boží muka vyrostla na polích za Lysolajemi
Odsud se vydáme 300 metrů jižním směrem polní cestou a dorazíme k místu, kde polní cestu na kraji lesa přetíná červená turistická stezka. Tady na místě původních božích muk, která vzala za své v době kolektivizace, byla v roce 2011 vztyčena nová moderní muka zhotovená sochařem Štěpánem Rattayem. Znovu jde o pískovcový blok, tentokrát o výšce zhruba 170 centimetrů s ocelovými rameny kříže a trojúhelníkovým průhledem, který představuje symboliku Nejsvětější trojice. Podrobnosti přináší web drobnepamatky.cz.
Každý rok spojuje kostel svatého Matěje v horních Dejvicích, tato boží muka a kapli u zázračné studánky letní náboženská pouť věřících.
Fuchsův statek
Od zcela novodobé podoby Lysolají se musíme kolem sportoviště vrátit zpět a osloví nás znovu historie této městské části. Na svahu nad městskou částí najdeme komplex budov, kterému se dodnes říká Fuchsův statek. Důležitosti lokality si všímá i památkový katalog Národního památkového ústavu.
Lysolajský Fuchsův statek byl jedním z největších hospodářských dvorů v této obci. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Jeho historie se začala psát v roce 1654, během mnoha let získal pověst nejzásadnějšího lysolajského dvora, který obhospodařoval celkem 26 jiter pozemků. Což je vyjádřeno v dnešních plošných mírách téměř 1,5 hektaru.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Samotný Fuchsův statek se nachází v nejvyšších partiích Lysolají, a tak nás čeká jen cesta směrem dolů. Než dorazíme k zastávce městské hromadné dopravy, tak mineme i zdejší miniaturní kapličku, která zdobí nejstarší část Lysolají už dvě století.
Nám už teď zbývá jen nasednout do autobusu a odjet z Lysolají, které byly k hlavnímu městu připojeny v roce 1968.