foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Pavilon Vojtěška skrývá místo, kde se setkal svatý Vojtěch s Boleslavem II. a dohodli se na založení Břevnovského kláštera
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.
A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.
Naše minulé putování Břevnovem pro nás znamenalo hlavně obhlídku nádherných vil v jižní části této pražské části. Tentokrát si ale přivoníme víc k pivu, k vínu a pokusíme se vylepšit náš duchovní rozměr. Myslíte si, že to nejde dohromady? To se mýlíte, protože neznáte Břevnov.
Navážeme na naši minulou cestu, a nejdříve začneme tam, kde všechno ještě dnes voní vínem, ačkoliv po vinicích tu už dávno není ani stopy. Mluvíme o Ladronce. Ta se stala v posledních letech centrem společenského života Prahy 6.
V místě, kde dnes najdeme usedlost Ladronka, založil už ve 14. století viniční lis Karel IV., dnes slouží zdejší místo jako osvěžení pro sportovce a obyvatelé Břevnova. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Pořádá se tu řada společenskokulturních akcí, bruslaři i běžci tady chladí svoji žízeň a jen málokdo tuší, že za všechno může císař Karel IV. Ten tu nechal postavit viniční lis, který se časem rozrostl až do dnešního věhlasu.
Ladronka vznikla zkomolením
Lví podíl však na tom měl hrabě Filip Ferdinand de la Crone, který zdejší pozemky na konci 17. století koupil a nechal tu vybudovat velký zájezdní hostinec, protože do Prahy to bylo odsud ještě pořád dost velký kus cesty. A Češi, jak byli zvyklí komolit zahraniční jména, udělali brzy z Delakronky Ladronku.
Na celý obrovský prostor Ladronky se dá podívat i z výšky dvanáctimetrové rozhledny Šiška. Ta nezapře rukopis sochaře Čestmíra Šušky, který vytváří rozhledny a vyhlídková místa ze starých vysloužilých cisteren. Podobné objekty můžete nalézt i v pražské botanické zahradě v Troji. O Ladronce se zmiňuje i web Prague City Tourism.
Budova makromolekulárního ústavu byla postavena jako první stavba v Československu se závěsnými stěnami na fasádě, architektem byl Karel Prager. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Až nás Ladronka naplní, tak se musíme přemístit až na tramvajovou smyčku na Petřinách. Dojdeme tam pohodlně po svých, i když nás bude asi chvíli trápit jeden z nejsilnějších dopravních provozů v metropoli. Ti leniví si ale mohou dopřát cestu autobusem pražské hromadné dopravy.
Tam, kde končí tramvajové spoje, vstoupíme do světa velikánů naší vědy. Samotné náměstí s tramvajovou točnou se totiž jmenuje Heyrovského a nese odkaz českého laureáta Nobelovy ceny za chemii. V těsné blízkosti najdeme ale jeden z nejoriginálnějších současných pražských pomníků.
Pocta vynálezci kontaktních čoček
Ten je věnován dalšímu skvělému vědci – Otto Wichterlemu. Ten je v našich hlavách spojen hlavně s vynálezem měkkých kontaktních čoček, jenže jeho vklad vědeckému světu je mnohem širší a bohatší. Pomník tvoří čtyři stromy, které se větví na makromolekulární struktury. Jenže místo listů na těchto zvláštních bronzových stromech najdeme pouze čísla. A ta čísla nejsou žádnými kódy či šiframi, ale evidenčními čísly patentů, za kterými stál právě Otto Wichterle. Za svůj život získal Wichterle 128 světových patentů, které nám dnes pomáhají zvládat lépe současný moderní svět.
Otto Wichterle byl autorem 128 světových patentů, připomíná je pomník, který představuje stromovou rozvětvenou makromolekulární strukturu. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Autorem velmi zdařeného uměleckého díla je trojice sochařů a architektů Michal Gabriel, Oleg Haman a Jana Podpěrová.
Bylo by hodně nefér, kdybychom odsud utekli bez další prohlídky okolí. Málokdo si totiž uvědomuje, že velká budova, vedle které stojíme, ovlivnila nadlouho československé dějiny architektury.
Když ještě Prager nebyl brutalista
Karel Prager, věhlasný architekt a společně s manželským párem Machoninů patřící do triumvirátu československých brutalistických bohů, je autorem například Nové scény Národního divadla, budovy bývalého Federálního shromáždění anebo takzvaného Bunkru, což je nevyužívaná budova Komerční banky na Smíchově.
Přesně tak si představoval kosmonauta Vladimíra Remka sochař Rudolf Svoboda, dílo se jmenuje Letící. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Budovu Makromolekulárního ústavu Akademie věd vytvořil ale už na počátku 60. let minulého století ještě v době, kdy brutalismus nezaťal drápy do jeho tvorby. Tato stavba vznikla v takzvaném mezinárodním stylu. I tak je spojena v našich podmínkách s mnoha prvenstvími. Například s tím, že jde o první budovu v Československu, kdy bylo užito závěsných skleněných stěn na fasádě. Další zajímavosti pak přidává archiweb.cz.
Naprosto novátorská budova v 60. letech 20. století stojí jen nedaleko budovy, která byla naprosto novátorská o třicet let dříve.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Za ní se ale musíme vydat do ulice s názvem Zeyerova alej. Zhruba v její polovině narazíme na takzvanou Vlčkovu vilu (Zeyerova alej 1116/23). Dnes je sice už trochu omšelá, nicméně i nyní můžeme spatřit jasný důraz na symetrii a čisté nezdobné a přímé linie. Dílo, za kterým stála dvojice architektů František Dittrich a Jaroslav Kalvach, se stalo téměř před 100 lety vzorem pro další výstavbu podobných pražských vil.
Tak to je jediný větrný mlýn na území Prahy, proto se této části Břevnova říká na Větrníku, obilí se tu mlelo až do roku 1722. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Remkův odkaz Břevnovu
Těžko bychom hledali člověka, kterému ještě za jeho života stavěly pomníky, pokud vynecháme nomenklaturní komunistické pohlaváry a tyrany. Na jednoho takového, který má v Praze hned dva pomníky, ale narazíme při další cestě Břevnovem.
Jde o prvního a zatím jediného československého kosmonauta, dnes 76letého Vladimíra Remka. Na konečné metra Háje (dříve Kosmonautů) se nachází společná socha s Alexejem Gubarevem. O zachycení věrné podoby sochaři Janu Bartošovi asi moc nešlo, ještě méně si je však Remek podobný na Břevnově.
Před zdejší základní školou Nad Alejí, dnes je z ní ale už gymnázium, vyrostla v roce 1984 abstraktní plastika sochaře Rudolfa Svobody zachycující našeho prvního kosmonauta. Abstraktní sousoší se jmenuje Letící. Dočteme se o něm i na webu zaměřujícím se na užitné umění ve městech vetrelciavolavky.cz.
Na břevnovském hřbitově najdeme i hrob známého písničkáře Karla Kryla. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Vladimíra Remka necháme letět nad jeho nadzemským prostorem a přes páteřní ulici Ankarskou vstoupíme do areálu vysokoškolských kolejí Hvězda.
V blízkosti kolejí zaplesá srdce snad každého plochodrážního příznivce, protože tu najdeme druhý nejvyhlášenější stadion pro plochou dráhu v zemi – stadion Markéta. Málokdo ale tuší, že když vznikal v 50. letech minulého století, tak s plochou dráhou v těchto místech nikdo nepočítal. Měl to být svatostánek královny sportu atletiky. Jenže brzy se zjistilo, že tu hodně fouká vítr, a tak dosažené atletické výsledky nebyly v podstatě regulérní, a tak se brzy stadion předělal na plochodrážní ovál.
Mezi kolejemi Hvězda a dalšími kolejním areálem Větrník se nachází zajímavá budova, která právě těm druhým kolejím dala jméno. A tu rozhodně nesmíme v putování Břevnovem přehlédnout.
Velice neotřelý náhrobek má na břevnovském hřbitově architekt Petr Krejčí. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Větrník je jediným větrným mlýnem, který se dnes nachází na území české metropole. Patřil kdysi Břevnovskému klášteru a obilí se tu mlelo čtyři a půl století. Historické záznamy tvrdí, že poslední pytel tu byl semlet v roce 1722. Dnes už pochopitelně mlýn přišel o svoje pověstné lopatky, ale jinak prošla stavba důkladnou rekonstrukcí a dnes z ní je vyhlášená restaurace a penzion. Podrobnosti přidává web hrady.cz.
Ale necháme si zajít chuť a vydáme se tam, kde si osvěžíme náš duchovní rozměr a kde to už na dálku voní pivem. Dřív, než dorazíme k Břevnovskému klášteru, si uděláme malou odbočku na zdejší hřbitov.
Hřbitov pod stálým dohledem StB
Ten byl založen v 18. století a prvotně se měl stát místem posledního odpočinku řeholníků ze zdejšího kláštera. Jenže časem se z něj stal i hřbitov občanský. Zvláště hřbitovní sekce C se proměnila v takzvaný disentský hřbitov, kde odpočívají mnozí signatáři Charty 77. Najdeme zde hroby Ivana Medka, Jana Sokola, básníka Ivana Diviše nebo břevnovského opata Anastaze Opaska. Dnes nejvíce vyhledávaným je ale asi hrob písničkáře Karla Kryla.
Bazilika svaté Markéty na Břevnově je jedním z nejcennějších barokních děl u nás. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Největší policejní manévry však zažil Břevnovský klášter při ukládání rakve prvního tiskového mluvčího Jana Patočky. Ten zemřel na infarkt po zvlášť brutálním policejním výslechu. Když se s ním rodina a jeho přátelé loučili, nízko nad hřbitovem létala policejní helikoptéra a všude byli tajní. Inu, úctu soudruzi s červenými knížkami neměli s člověkem ani po smrti. Více se dočtete na webu Paměti národa nebo webu České televize. Dnes při hledání Patočkova hrobu musíme vynaložit velké úsilí, protože téměř neznatelný nápis na kameni umožní náhrobek snadno přehlédnout.
Z nepolitických osobností, jimž byl dopřán poslední odpočinek na Břevnovském hřbitově, lze připomenout spoluzakladatele ondřejovské hvězdárny Václava Nušla. Při procházce hřbitovem nám určitě padne do očí také rokoková hřbitovní kaple svatého Lazara a třeba zajímavý náhrobek architekta Petra Krejčího.
Samotný hřbitov se dotýká společnou zdí komplexu kláštera. Ten je národní kulturní památkou, a to hned z mnoha důvodů. Stačí si jen klášter v klidu projít.
.jpg)
Pramen Vojtěška je vlastně ve skutečnosti pramen potoka Brusnice. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Už jen samotný vstup klášterní branou nám poskytne radostný pohled na dokonalé barokní tvary, které vytvořil Kilián Ignác Dientzenhofer. Samotný klášter je nejstarším českým klášterem, který byl založen už v roce 993 svatým Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. A také se jedná prokazatelně a doložitelně o nejstarší místo v naší zemi, kde se vaří pivo a vaří se tu v hospodářských budovách kláštera dodnes. To si koneckonců můžete užít i dnes na vlastní chuťové pohárky.
Jenže ne vždy se tu tak dobře dařilo. Husité klášter srovnali doslova se zemí. Stejně špatně dopadl Břevnovský klášter i v době třicetileté války. Teprve po ní vykřesal Kilián Ignác Dientzenhofer tuto barokní perlu. Jenže už o jedno století později při obléhání Prahy se klášter změnil ve válečný lazaret.
.jpg)
Nádhera vzrostlých buků v zahradě Břevnovského kláštera. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Stejně smutné období pak přišlo v 50. letech 20. století, kdy StB klášter a kněží rozprášila, sama se sem nastěhovala a zřídila si tu své sídlo.
Snad už definitivně v dobré se obrátila situace po sametové revoluci, kdy se začal klášter otevírat i veřejnosti a jeho význam podtrhl sám papež Jan Pavel II., který do Břevnova zavítal na oficiální návštěvu.
Uvnitř zdejší baziliky svaté Markéty, kterou znáte jistě jako místo, kde se odehrají každoročně Adventní koncerty České televize, najdeme dvě výjimečná umělecká díla. Jedním z nich je zlacená socha patronky baziliky, svaté Markéty Antiochijské, a také rokokový relikviář, který obsahuje pažní a ramenní kost svaté Markéty.
Dnes slouží Oranžerie Břevnovského kláštera pro pořádání společenských a kulturních akcí, ale také jako výstavní prostor. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Absolutním vrcholem je pak oltářní obraz Smrt blahoslaveného Vintíře, jejímž autorem je Petr Brandl. Tento obraz, i když je uvnitř národní kulturní památky, byl samostatně prohlášen také národní kulturní památkou. To jen potvrzuje jeho ohromnou hodnotu, a když se památkářů zeptáte na jeho cenu, řeknou, že je nevyčíslitelná, nebo začnou psát číslo s nejméně osmi nulami na konci.
Nádhera na nás ale čeká i v klášterních zahradách. Narazíme zde nejen na užitnou či ovocnou zahradu, ale i na habrové aleje, dva strážné velkolepé buky a na opukových terasách je jako klenot posazena oranžerie, která sice vznikla v době baroka, ale kvůli obrovské zchátralosti musela projít moderní přestavbou. Další řadu zajímavostí tohoto místa nabízí web samotného kláštera.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Zvlášť významným poutním místem je pak barokní pavilon Vojtěška, který ukrývá stejnojmenný zázračný pramen. Jde podle legendy o místo, kde se potkal právě svatý Vojtěch s knížetem Boleslavem II. Tady se dohodli na založení Břevnovského kláštera. Voda je údajně zázračná a léčivá, leč přístup k ní je většinou zamčený. Nicméně pokud v sílu, léčivost a zázračnost zdejší vody věříte, nebudete o ni ochuzeni. Pramen Vojtěška je totiž zdrojnicí potoku Brusnice.
A než definitivně opustíme areál zdejšího kláštera, rozhodně bychom měli kroky nasměrovat ke zdejšímu informačnímu centru. Dělají tu skvělou kávu a prodávají teplé benediktinské oplatky a obojí stojí za to se tu na pár minut ještě pozdržet.
Restaurace U Kaštanu, kde byla v roce 1878 založena Československá sociální demokracie, dnes je restaurace kolébkou pražského jazzu. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Naše cesta středním Břevnovem se tak pomalu nachýlila ke konci. Definitivní tečku uděláme na nedaleké tramvajové zastávce, odkud se vydáme do centra metropole. Po cestě si pak ale ještě všimneme malé nenápadné budovy U Kaštanu. Tato původní restaurace stojí dodnes ve všech učebnicích české politologie, protože právě tady byla 7. dubna 1878 založena česká sociální demokracie, více se dočtete na webu České televize.
Dnes si tu na politiku už rozhodně nehrají, za to tu hrají světový jazz. U Kaštanu je totiž jednou z nejprestižnějších jazzových pražských scén.
A o definitivní tečku se pak postará návštěva domu na adrese Patočkova 1707/101. Zdejší pamětní deska připomíná, že tu celé jedno desetiletí žil český spisovatel Josef Škvorecký. Právě odsud balil své kufry a odjížděl do exilu v Torontu, kde založil legendární nakladatelství ´68 Publishers.
Z Břevnova nám chybí už jen malý kousek, a právě ten se dostane do našeho hledáčku v dalším díle Prahy neokoukané.