Praha neokoukaná: Terakotový zázrak kolem Trojského zámečku a silnice stará 800 let

23. 08. 202320:22
Praha neokoukaná: Terakotový zázrak kolem Trojského zámečku a silnice stará 800 let
foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Trojský zámek patří ke klenotům barokního umění

Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.

A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.

Ten zámek má v sobě takovou sílu a krásu, že dokázal změnit název i celé vesnice, respektive dnes pražské městské části. Ale návštěvu Troje musíme začít hezky od začátku.

Kdysi se to tu jmenovalo Zadní Ovenec. A ačkoliv je zdejší terén jeden z nejsložitějších a nejčlenitějších na území celé dnešní metropole, živo tu bylo už v mladší době kamenné. O tom svědčí archeologický nález sídliště z té doby a hlavně kultury vypichované keramiky, které se podařilo odkrýt v usedlosti Kazanka. Později Kazanka sloužila jako viniční usedlost s ohromnými a rozlehlými zahradami a vinicemi. Dnešní podobu má ze začátku 18. století. Ovšem nyní jsou už hospodářské budovy dávno zbourány, zahrady a vinice rozparcelovány a všechno zastavěno. V poslední době památkově chráněná budova Kazanky proslula spíše jako místo, kde se v pohodě a bez ostychu ztratily stamiliony korun od věřitelů.

Členitý terén nedovolil výstavbu velkých domů

Troja je naprosto výjimečnou pražskou čtvrtí. Kvůli náročnosti terénu tam nikdy nepronikl velkoměstský typ výstavby, a tak tam najdeme pouze vily a rodinné domy. S jedinou výjimkou, a tou je Trojský zámeček. Ten nechal postavit v letech 1683-1692 Václav Vojtěch Šternberk. Dnes se na komplex Trojského zámečku díváme jako na jednu z nejkrásnějších světových barokních staveb. Zcela právem se dostala na seznam českých národních kulturních památek.

Centrální jižní kašna Trojského zámku. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Zámek vznikal celých šest let mezi lety 1679–1685 a už výběr architekta byl zárukou, že na pravém břehu Vltavy, v té době kousek od Prahy, vznikne skutečně unikátní a významná stavba. Tím architektem byl Ital Giovanni Domenico Orsi. Jenže ten stačil vytvořit letmý návrh a přišla si pro něj Zubatá. Hledal se nový mistr architekt a tentokrát padla volba na Francouze Jeana Baptisty Matheye.

Ten už měl v té době na svém kontě úspěšné a vyhlášené stavby na Pražském hradě, například Arcibiskupský a Toskánský palác nebo několik kostelů. Velkou stopu zanechal i při přestavbě kláštera v Plasích.

Na Trojském zámečku se stávkovalo

Dodnes existující výkresy a listiny dokazující vznik a výstavbu Trojského zámečku však přinášejí ještě jeden z historických rekordů, který by tu nikdo uprostřed barokní krásy nečekal. Na dokumentech je popsán průběh jedné z prvních, a dost možná vůbec první, stávky v českých zemích. Na krátký čas se proti nevhodným pracovním podmínkám vzbouřila skupina stavebních dělníků.

I přes tato zdržení a nepříjemnosti se začalo rodit dílo, které zasluhuje naši zvýšenou pozornost ještě dnes. Inspirace přišla z Itálie. Za vzor výstavby posloužily tehdy oblíbené příměstské vily tvořící korunu přísně koncipované a komponované zahrady. Jako námětová linka posloužila antika a její mýty, což se projevilo na mnoha uměleckých předmětech v zahradě, ale i v samotné budově zámečku.

Rozkvétající sakury u Trojského zámku. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Věhlas zámečku, který našel v antice i své jméno, se brzy tak rozkřikl, že dokonce jméno Troja vytlačilo původní název Zadní Ovenec. Od druhé poloviny 18. století si nikdo na původní název ani nevzpomněl a všichni už mluvili jen o Troji.

Koketérní prostředí dýchánků smetánky

Jistou zvláštností je fakt, že budova nikdy nesloužila k bydlení. Byl to vlastně jen letohrádek, kde se pořádaly oslavy, slavnosti a večírky. V případě, že bylo krásné počasí, radovala se šlechta v zahradách, pokud bylo nevlídno, sloužily k potěše salóny uvnitř zámku.

A ještě více než historici a mistři dějin umění jsou vedle z lokality zahradní architekti. Ti nazývají Trojský zámeček po právu Pražským Versailles. Koncepce širokých parkových uliček je totiž přímo situována k Pražskému hradu, tomu je přizpůsobena celá orientace prostoru. Zahrada striktně dodnes dodržuje zákonitosti francouzských zahrad a zdobí jí řada barokních plastik a kašen.

Zahrada ale nevznikala současně s výstavbou zámku. Přišla na řadu až po výstavbě letohrádku a její založení trvalo také dlouhých šest let. Hotovo bylo teprve v roce 1691.

Okolí zámečku tvořilo několik různých prostředí

Byly bychom ale naivní, pokud bychom se domnívali, že zahrada Trojského zámečku měla jen jeden plán. Nešlo pouze o terasovou francouzskou zahradu, součástí areálu letohrádku byla i štěpnice s habrovým bludištěm, které bylo obnoveno a funguje dodnes. Toto bludiště je doplněno i o vodní kanály, které komplikují návštěvníkům cestu doprostřed kruhového labyrintu.

Bludiště uprostřed zahrady Trojského zámku. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Nesmíme ale zapomínat, že k zámečku patřila i vinice svaté Kláry, která se dnes nachází za hlavní průjezdní trojskou komunikací a v současnosti je součástí k botanické zahradě. V době svého vzniku tu však žádná silnice nevedla a vinice byla plynule přístupná ze zámeckých zahrad. Samotná kaple svaté Kláry vyrostla na vrcholku trojského pahorku až kolem roku 1700.

Málokdo si uvědomuje, že procházka zahradami Trojského zámečku je srovnatelná s návštěvou slavné čínské terakotové armády. V zahradách letohrádku totiž najdeme jeden z největších souborů terakotových nádob na světě. V tomto případě se ale nejedná o sochy vojáků čínského císaře, nýbrž o soubor unikátních váz.

Terakotové vázy vznikaly přímo v zahradě

Jde o největší sbírku terakotových váz na světě a dalším rekordem je fakt, že právě v Troji byla poprvé v našich českých podmínkách použita váza jako okrasný prvek balustrád barokní zahrady. Způsobilo to mezi šlechtici pozdvižení a dámy nejvyšší společenské třídy padaly do mdlob. Poté, co je k životu rychle probraly čichací soli, okamžitě začaly plánovat podobné ozdoby i ve svých šlechtických zahradách. A tak zanedlouho se objevily terakotové vázy jako ozdoba také ve Vrtbovské a Královské zahradě. A pak se spustila lavina a všechny české barokní zahrady byly jako přes kopírák.

Autorem návrhů váz v Troji je sám architekt Mathey. Vzhledem k rozměrnosti předmětů se jejich výroba odvíjela přímo v zahradě. Tady byly modelovány, vypalovány i glazovány. Ani jedna ze zdejších váz však není vytvořena v jednom pevném kuse. U všech je zvlášť vymodelována noha, číše a samotné víko.

Ramena zahradních schodišť v Trojském zámečku se mohou chlubit největší sbírkou terakotových váz a uren na světě. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Vázy byly smontovány až po pokrytí glazurou. Ta byla zelená, ovšem na některých místech přecházela plynule do tmavočervených tónů. Z dálky tak vázy působily jako kovové. Dnes už na zábradlí a balustrádách zahrady najdeme povětšinou jen repliky bez původní glazury. Přesto však některé z místních váz jsou stále ještě původními originály. Ty vázy, které si zachovaly výraznější zbytky původní glazury, jsou dnes v majetku pražského Uměleckoprůmyslového muzea.

Šlechta přestala mít o Troju zájem

S přibývajícími desetiletími, jak sláblo postavení a moc nejvyšší šlechty, ztrácel svůj pel i Trojský zámeček. Slavností, oslav a hrátek ubývalo a centrum zábavy aristokracie se přesunulo do městských paláců. Trojský zámeček našel trochu jiné uplatnění, stal se centrem velkostatku. Musíme si totiž uvědomit, že v okolí nebyla v té době žádná jiná zástavba, neexistovala ani zoologická ani botanická zahrada, a tak se okolí letohrádku vrátilo ke svému původnímu využití. Všude byly zahrady a vinice.

Tak to šlo až do 1. ledna 1922, kdy se Troja připojila k hlavnímu městu Praze. Ve stejném roce se velkostatkář Alois Svoboda rozhodl, že zámek společně s obrovskými nemovitostmi odkáže státu. Měl jen jedinou podmínku, že zde budou vybudována osvětová a sociálněhumanitní zařízení ve prospěch mládeže původem i rasou československé v Komenského duchu. K převodu došlo 7. října 1922 a město tak rázem dostalo pozemky o rozloze větší než 82 hektarů. Výstavba pražské zoologické i botanické zahrady dostala zelenou.

Trojské zázraky

Skalnatý koridor Troji s místním zámečkem patří k nejkrásnějším místům metropole. V zámku dnes najdeme výstavní sály Galerie hlavního města Prahy. Před 21 lety tu však řádila jedna z největších povodních v historii našich zemí. Celá oblast včetně letohrádku, jeho zahrad, ale i zoologické zahrady byla zatopena. Utopilo se téměř sto padesát zvířat a škody nešlo vyčíslit. Jak zámeček, tak zoo se však z katastrofy vzpamatovaly.

Navíc ohromná povodeň přinesla i něco dobrého. A tím je vznik nového ostrova mezi zoologickou zahradou a zámečkem Troja. Silné vltavské proudy totiž usazují v korytu řeky nánosy bahna, písku a kamení. Při velkých povodních se tyto vodní síly ještě umocňují. Nový ostrov se nachází sice oficiálně v katastru šestého pražského obvodu, nicméně lépe na něj uvidíte z trojské strany. Za více než dvě desítky let se dokázal už pěkně rozšířit, zarostl rostlinami, které ho svými kořeny zpevňují. Dnes ho používají ke svému přenocování vodní ptáci, zvláště kormoráni a racci, a dokonce už ho vzali na milost někteří kartografové a zanesli ho do map. Slouží také rybářům k dočasnému ubytování a lovu ryb. Zatím nemá jméno, ale na pražském zastupitelstvu se už o jeho existenci ví a dokonce proběhla diskuze k jeho případnému pojmenování.

Nedá mi to na závěr připomenout ještě dvě události, které jsou spojeny s městskou částí Troja a které při procházce kolem tamního zámečku oceníte. Zdejší vinice jsou nejstarším historicky popsaným místem, kde došlo k pěstování vinné révy na našem území.

A tou druhou zajímavostí je trojská ulice Na Dlážděnce. Ta patří k nejstarším komunikacím na území našeho státu. Vznikla před 800 lety a za celou tu dobu se její trasa v nejmenším nezměnila. A to už rozhodně stojí za procházku.

Článek se opírá o vědomosti a paměť autora, veřejně přístupné zdroje, web sedmé městské části a weby zaměřené na architekturu.

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných