foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Důvodem ochrany přírodní památky Rohožník-lom je unikátní kamenná lavice
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.
A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.
Při vší odvaze a obdivu ke kráse místa, kam vás dnes pozveme, jistě řada Pražanů pozvedne obočí a zeptá se: „Dubeč?“ Čtvrť Dubeč totiž patří k nejméně známým místům hlavního města a i řada rodilých Pražáků naprosto netuší, kde Dubeč přesně hledat. Poradíme vám. Severně od Uhříněvsi a jižně od Běchovic.
Nevyhraněná Dubeč
Asi neuškodí, když si na úvod řekneme, že Dubeč byla v době svého založení, tedy v roce 1088, původně mužského rodu, až později se začala uvádět i v rodě ženském a dnes je celkem jedno, jaký rod použijete. Jsou tu zvyklí na oboje.
Z vyhlídky Rohožník na vrcholu kamenné lavice. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Není ani těžké odvodit z čeho vznikl název sídla. Zdejší malá komunita obyvatel se specializovala na kácení tamních hustých lesů, zpravidla dubů. Ty pak putovaly na Pražský hrad, kde sloužily jako stavební materiál nebo jako otop. Tyto zásluhy za chod Pražského hradu ocenil král Vladislav II. Jagelonský tím, že povýšil roku 1502 Dubeč na městečko. „Šéf“ zdejších lesníků si od té doby začal říkat Jan Dubečský z Dubče.
Pomsta uherského vojska
Jenže tou dobou už měla Dubeč za sebou i smutnou stránku vlastních dějin. Přišla totiž o svoji jižní část, které se říkalo Dubeček. V roce 1467 vtrhla do české kotliny na popud papeže v rámci křížové výpravy cizí vojska. Období se říká druhá husitská válka a jedním z nepřátel bylo uherské vojsko. To o tři roky později srovnalo Dubeček se zemí. K obnově této části Dubče došlo až v 18. století. Dnes už Dubeček a Dubeč splynuly v jedno a staly se v roce 1974 součástí hlavního města.
Klidná atmosféra rybníku V Rohožníku. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Dnes vás do Dubče doveze čtveřice spojů městské hromadné dopravy, a co je dobré si zde prohlédnout? Povede nás modrá turistická stezka a začít můžeme v jižní části oblasti, kde se nachází přírodní památka Rohožník-lom.
Autostráda kočovných kmenů
Toto místo, i když velmi významně přepsalo dějiny hlavního města, ještě před 130 lety nikdo neznal. K prozrazení historického tajemství došlo, když se tu začal těžit kámen. Na přelomu 19. a 20. století tak byla najednou odkryta nádherná kamenná lavice ve tvaru písmene M. Střídají se v ní pravidelně křemence, pískovce a jílovce. Nicméně nejvíce šokovali archeologové, kteří zde objevili zbytky sídliště z období eneolitu, tedy z konce doby kamenné. Museli se začít přepisovat dějiny Prahy, protože Dubeč se rázem stala jedním z nejdéle osídlených míst dnešní Prahy.
Zbytky tvrze v Dubči. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Vše nahrává i myšlence, že přes Dubeč vedla významná pravěká stezka, po které se pohybovaly kočovné kmeny. To dokazují nálezy zbytků keramických nádob různých typů a druhů. Ty se vám dnes asi těžko podaří najít, ale rozhodně stojí za to, vyšplhat na kamennou lavici a na její vršek. Odtud se totiž otevře nádherný pohled nejen na Dubeč, ale i na široké okolí. Panoramatické vyhlídce se říká Rohožník a vy dávejte velký pozor, pokud se na místo vydáte za rosy nebo za vlhkého počasí. Tehdy kamenná lavice pekelně klouže.
Pražská rybniční oblast
Modrá turistická stezka vás pak povede dubečskou zástavbou kolem rybníku, který se jmenuje V Rohožníku. Je to krásná odpočinková zóna, tak příhodná pro posezení nebo pro piknik na břehu. Málokoho ale přitom napadne, že v 16. století, když už se drtivá část lesů v Dubči vytěžila a proletěla komíny Pražského hradu, neměli místní do čeho píchnout. A tak se přišlo na to, že tato část jihovýchodně od Prahy je vlastně ideální pro vznik velké rybniční soustavy. Rybníků tu bylo založeno několik desítek různých velikostí a místní tak hned měli nový druh obživy.
Barokní špejchar v Dubči je dnes domem s pečovatelskou službou. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Jenže ani to nevydrželo dlouho a vodní plochy se hlavně v 19. století začaly vysoušet a ustupovaly zemědělské krajině. Z původních rybníků zbyl jen jediný – Podleský, který leží na hranici katastru Uhříněvsi a Dubče. Ten, u kterého se nacházíme, s názvem V Rohožníku, byl vysušen kolem roku 1860. Přesto byl na jeho původním místě rybník založen znovu, tentokrát ale mluvíme už o 50. letech 20. století.
Tvrz připomíná jen pár kamenů
Nechme se unášet modrou turistickou stezkou a za chvíli dojdeme k nejcennějšímu místu Dubče. Mluvíme však o bohatství historickém a dějinném, ze kterého dnes zbylo jen pár kamenů a cihel. V samotném srdci Dubče najdeme zříceninu zdejší tvrze.
Ta vznikla už v polovině 14. století a jako jedna z mála v okolí Prahy během husitských válek nepodlehla běsnění kališníků. Její důmyslný obranný systém odolal, a tak když přišlo klidnější mírové období, mohli se pustit její majitelé dokonce i do renesanční přestavby.
Psali jsme
Který most v Praze je ten nejkrásnější? I když je to otázka hodně subjektivní, mnoho lidí by asi překvapilo, že podle soudu řady odborníků by…
Těmi majiteli byl rod Zápských ze Záp a z Dubče si navzdory svému jménu udělali centrum svého panství. Tedy alespoň jedna z větví tohoto rodu.
Když se bratři nemají moc rádi
Tehdy Dubči jen o prsa utekla možnost se zapsat do evropských dějin. Mohli za to dva bratři – Rudolf II. a Matyáš Habsburský. A samozřejmě skutečnost, že když jde o moc a obrovské majetky, jsou s tím většinou problémy. Rudolf II. byl v té době císařem a přesunul habsburský trůn z Vídně do Prahy. V ní bylo na rozdíl od města na Dunaji víc tajemna, ezoteriky, menší nebezpečí moru a hlavně méně otravných dvořanů. Jeho bratr Matyáš Habsburský, tehdy arcivévoda, to však nesl velice nelibě a měl dojem, že i on se musí podílet na chodu habsburské dynastie. Vzal proto své vojsko a oblehl Prahu a svůj podíl na moci si chtěl vynutit násilím. České země tehdy stály na pokraji občanské války, protože Rudolf II. měl za sebou podporu Čech, Lužice a Slezska, Matyáši naopak fandily Rakousy, Morava a Korutany.
Důležitou část Panské zahrady v Dubči tvoří vodní prvky. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Nakonec se ale oba bratři domluvili a na tvrzi v Dubči formulovali a projednávali mírovou dohodu. Smlouva pak byla podepsána v roce 1608 na neutrálním místě, tedy na zámečku v Libni a do dějin vstoupila jako Libeňský mír. Svobodu a klid nepřinesla. Naplňování jejich podmínek bylo jedním z důvodů, proč o deset let později byla zažehnuta jedna z nejstrašlivějších lidských útrap – třicetiletá válka.
Jedna z nejhezčích pražských moderních zahrad
Místní tvrz už nezachrání. Úspěšně se jim však povedlo zamezit zničení zdejšího špejcharu, ze kterého se stal dům s pečovatelskou službou.
Rozhodně je ale potřeba navštívit zdejší Panskou zahradu, která tvořila zahradu původní dubečské tvrze. I ta ale měla namále. Do roku 2009 šlo o místo, které bylo do několika metrů výšky zasypáno černou skládkou. Během následujících tří let zde ale vyrostla krásná, moderní zahrada, která v mnohém sice navazuje na původní historické tradice, ale také přináší návštěvníkům současné moderní zahradní trendy.
Nejvyšší místo - vyhlídka v Panské zahradě v Dubči s rozkvetlými záhony. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Panská zahrada není dnes jen místem pro odpočinek, ale i prostorem, který vás doslova vybízí ke zkoumání každého zákoutí. Její osu tvoří Říčanský potok s meandry, ale čeká vás tu i bludiště s vyhlídkovou věží, tajemná grotta, bosá stezka nebo vyhlídka mezi růžovými keři. Aby zahrada dávala možnost žít i spolkovým sousedským životem, byl uprostřed vybudován moderní amfiteátr pro pořádání kulturních akcí.
U Panské zahrady je možné výlet a procházku Dubčí ukončit a autobusem se nechat pohodlně odvézt do centra města. Můžeme ale po modré turistické stezce dál pokračovat. Po chvíli dojdeme do přírodní památky Litožnice. Jde o soustavu tří rybníků a podmáčených polobažinatých luk. Vyskytují se tu vzácné druhy ptáků, hmyzu, ale i rostlin. Součástí přírodní památky je i stejnojmenné tvrziště, které se nachází v severní části lokality.
Článek se opírá o vědomosti a paměť autora, veřejně přístupné zdroje, web zmíněné městské části a weby zaměřené na historii.