foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Pohled na Pražský hrad
Tento týden Praha slaví narozeniny. Uhodnete, kolik je jí oficiálně let? No přece 240. Že vám to připadá málo? To sice máte pravdu, ale oficiální vznik Prahy je datován právě ke dni 12. února 1784.
Tato čísla si žádají trochu vysvětlení. A tak se do toho pojďme pustit. Téměř každá dnešní pražská část má historii mnohem starší, než je výše zmiňované datum. Některé archeologické nálezy sahají hluboko do historie, až třeba do doby kamenné. Historici však především sázejí na první písemné zmínky.
Ale i ty jsou v souvislosti s městskými pražskými částmi mnohem starší a často vznikají dokonce v době, kdy se na začátku letopočtu nepsala ještě ani jednička.
Každá část si žila vlastním životem
Na sklonku 18. století hrála na území Prahy prim čtyři centrální města: Staré Město pražské, Nové Město pražské, Malá Strana a Hradčany. Každé město mělo svoji radnici, každé mělo své konšely a radní, své hradby a své vyhlášky a obyvatelé jednotlivých měst měli v mnohém jiná práva a povinnosti.
A to rozhodně zdaleka není všechno. Jednotlivá města měla jiný systém obchodu, cel, zákazů, příkazů a v mnoha bodech nebyl sjednocen všude ještě ani soudní systém.
Musíme vycházet z faktu, že ve středověku se česká města rozhodovala, zda budou na svém území akceptovat buď norimberský, nebo magdeburský soudní systém. Magdeburské městské právo se začalo formovat ve 12. století a vycházelo se soudního kodexu s názvem Saské zrcadlo. Hrdým vyznavačem saského městského práva byla v Praze Malá Strana. Magdeburské právo popisuje velmi podrobně například disertační práce Jana Mareše z Univerzity Karlovy v Praze.
Městské čtvrti na pravém břehu Vltavy se naopak hrdě hlásily k Norimberskému právu, které vycházelo z právního kodexu s názvem Švábské zrcadlo. Rozpory mezi oběma právními koncepty byly patrné hlavně ve středověku, postupně se začaly jednotlivé rozdíly sice odstraňovat, ale ještě v 18. století bylo možné na rozdílné právní normy narazit, i když už jen v minimálním množství. Norimberskému městskému právu se věnuje například odborný právnický web Teater.
Nebudeme zatěžovat teorií, lepší je si to přenést do praxe a ukázat si to fakticky na reáliích běžného života.
Najdi několik rozdílů
Únor 2024. Sednete na tramvajové zastávce Pražský hrad do tramvaje 22 směrem do centra města. Vaší povinností je mít u sebe platný jízdní doklad. Pokud toto splníte, můžete v klidu koukat do mobilu anebo pozorovat cvrkot za okny. Na Národní třídě si vzpomenete, že si musíte něco nakoupit k jídlu, a tak z tramvaje vystoupíte, nákup vložíte do igelitové tašky a sednete na další tramvaj s číslem 22 a dojedete do stanice I. P. Pavlova, kde vystoupíte.
Teď se ale vraťme o 240 let zpátky. Samozřejmě, že musíme zapomenout na tramvaje a Lítačku. Čistě hypoteticky uvažujeme, že vlastníme na Hradčanech malou zahradu a urodilo se nám ohromné množství jablek. Chroupeme je pořád, ale už jich máme plné zuby, a tak se rozhodneme, že zapřáhneme dvoukolák za koně a vyrazíme na trh. První překvapení na nás čeká na Malé Straně. Fik a platíme za vstup do města z Hradčan a určitě zaplatíme i clo za jablka, která chceme prodat. Na Malostranském náměstí něco málo z ovocné nadílky prodáme, se zbytkem pak zamíříme k Vltavě. Karlův most je jediným místem, kde se dá Vltava přejít suchou nohou, ale ouha, musíme platit mýtné v obou mosteckých věžích. Na Starém Městě po nás zase chtějí peníze za vstup do města a čeká nás tu ještě smutné zjištění, že ovocný trh tu byl včera. Dnes jablka neprodáme, to bychom porušovali zákony. A tak míříme na Nové Město pražské. Znovu překonáváme hradby, znovu platíme clo a znovu se tu pokoušíme prodat zbytek zemědělských přebytků.
Je celkem pochopitelné, že tento styl života čtyř natěsno namačkaných měst začínal jejich obyvatelům lézt na nervy. Tato rozpolcenost však neničila život jenom jejich obyvatelům, ale bránila všeobecně v jejich rozvoji.
Odvážný Josef
První, kdo našel odvahu s tím něco udělat, byl císař Josef II. Osvícený monarcha zavelel k tomu, aby 12. února 1784 došlo k faktickému právnímu, politickému a hospodářskému spojení. Je celkem pochopitelné, že to nešlo ze dne na den a tato reforma byla dlouhá a pro mnoho lidí velmi bolestná.
V novém sídle, které neslo název Královské hlavní město Praha, začala platit totožná soudní, obchodní i právní pravidla a normy. Jednotlivé části nově vzniklého města si však stále ještě zachovaly původní hradby. Ty šly k zemi až zhruba o 50-70 let později. Při jejich průchodu se však už od roku 1784 neplatilo žádné clo ani poplatky. Samotnému spojení čtyř pražských měst v jedno královské se podrobně věnuje například web městské části Praha 2.
Byrokracie pláče
Z dnešního pohledu byl však 12. únor 1784 černý den pro byrokracii. Ze čtyř dosavadních radnic zůstala v platnosti pouze jediná, Staroměstská. A ta začala rozhodovat a ovlivňovat život v celém nově utvořeném královském městě. Řada úředníků to pochopitelně nesla s nevolí, protože přišla o práci.
Část z nich se však uchytila na Novoměstské radnici, která s tímto datem získala novou funkci. Stal se z ní soud Královského hlavního města Prahy.
Nově utvořené české město však muselo ještě na svoji politickou reprezentaci chvíli čekat. První volba členů pražského magistrátu se konala až 30. dubna 1784 a až 9. srpna téhož roku se členové magistrátu ujali svých funkcí. Prvním pražským purkmistrem (tedy z dnešního pohledu primátorem) se stal Bernard Augustin Záhořanský z Orlíku. Více se o něm dočtete na webu praha.eu.
Vznikají první nemocnice i sociální služby
Budoucnost prokázala, že nařízení Josefa II. bylo velice prozíravé a správné. Josefovo vizionářství umožnilo kvalitní následný rozvoj města, ale tím, že se brzy zrušila, a znovu nařízením Josefa II., i řada kostelů a klášterů, našel se prostor na vznik prvních pražských nemocnic. Došlo k výraznému zkvalitnění zdravotní péče, a dokonce v té době můžeme vysledovat i počátky sociálních služeb. Začaly vznikat chudobince a sirotčince.
Královské hlavní město Praha mělo v roce 1784 podle webu praha.eu rozlohu 143 hektarů a bydlelo v něm 76 tisíc obyvatel. Někde se uvádí rozloha až 725 hektarů. Každopádně vzniklo tak po Vídni druhé největší město Habsburské monarchie.
Jen tak pro zajímavost, po 240 letech existence je Praha téměř pětatřicetkrát větší. Má rozlohu 496 kilometrů čtverečních. Počet obyvatel české metropole za tu dobu narostl téměř osmnáctkrát. V roce 2023 tu mělo své bydliště podle ČSÚ téměř 1,4 milionů obyvatel.