Pražák jede Áčkem, přespolní zeleným. Metropolitní MHD má tvrdá specifika

To, že je Praha v rámci České republiky unikátní, není žádnou novinkou. Specifika se dotýkají každodenního života, dopravy, způsobu mluvy anebo pojmenování jednotlivých věcí a situací. Pražák například do práce jezdí metrem A, zatímco cizinec či mimopražský nasedá zásadně do zeleného.

Že s sebou život v Praze nese jistá specifika, není tajemstvím. I drobnosti mohou být pro přespolní a návštěvníky matoucí nebo jiné. Mnoho takových perliček a zvláštností přináší už z principu pražské metro, v České republice jediné svého druhu.

O tom, jak dlouho člověk pobývá v Praze a jak moc se na místní zvyky adaptoval, vypovídá například i to, jak jednotlivé linky metra pojmenuje. Pro člověka, který v Praze vyrůstal anebo tu žije dlouho, jsou jedinou přípustnou volbou písmena. Jezdí tedy metrem A, B či C. Mimopražští, cizinci i ti, kdo se do metropole přestěhovali teprve před nedávnem, ale mnohem raději metra nazývají podle barev. Tedy zelené, žluté a červené.

Výzkumy neexistují, ze zkušenosti je to ale pravda

Zda je to pravda a proč tomu tak je, jsme se zeptali Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky (ÚJČ). Jak jsme se dozvěděli, žádný výzkum ani zdroje, které by se problematice věnovaly, neexistují. I tak nám ale ústav tento trend potvrdil.

„Po konzultaci s kolegy z ÚJČ mohu na základě našeho povědomí alespoň potvrdit, že mimopražští (a to včetně cizinců) skutečně preferují označení podle barev, zatímco Pražané využívají spíš písmena. Je to asi dáno tím, že lidé odjinud více vycházejí z map a různých dopravních schémat, kde je barevné rozlišení linek mnohem výraznější a lépe patrné než jejich písmenné označení, kdežto Pražané mají jednotlivé linky primárně spojené s písmeny (podobně jako linky tramvají a autobusů s čísly),“ uvedla pro naši redakci Markéta Pravdová z ÚJČ.

Cizinec se ptá zásadně na barvu

Sama Markéta Pravdová se dále svěřila, že i ona dříve používala k označení tras metra barvy, protože pochází z venkova. „Já osobně jsem do Prahy přišla studovat z venkova a rovněž jsem nejdříve k označení tras metra používala barvy a teprve časem, ovlivněná pobytem v Praze, jsem si zvykla používat písmena,“ uvedla.

Její slova potvrzuje řada zážitků naší redakce zejména z centra Prahy. V případě, že se cizinec ptá na cestu do metra, zásadně volí barevné označení. Snad nikdy se nám nestalo, že bychom byli tázáni na vstup do metra C. V hledáčku bylo vždy metro červené. Stejně tak při rozhovoru s mimopražskými většinou nestačí udat písmeno, ale pro lepší orientaci je třeba přidat i barevné označení linky.

Není Smíchov jako Smícháč a Karlák jako Karlák

A co další pražské jazykové perličky? I na ty jsme se Ústavu pro jazyk český zeptali: „Ze slov spojených s Prahou nás napadla lítačka pro označení síťové jízdenky. Tento výraz však dříve používali spíše mimopražští, například dojíždějící z regionů.“

Další postřehy, které naší redakci přes Markétu Pravdovou poskytl Pavel Štěpán z oddělení onomastiky ÚJČ, se týkají hlavně místopisu.

„Lidé nežijící v Praze běžně říkají "sejdeme se na Smíchově" a míní tím železniční stanici Praha-Smíchov, případně stanici metra Smíchovské nádraží. Člověk z Prahy to většinou neřekne, protože je to pro něj nejednoznačné, řekne spíš "sejdeme se na Smícháči", "vlak jede ze Smícháče" a podobně. Dále jsem se několikrát setkal s tím, že mimopražští mluvili o Karláku, ale neměli na mysli Karlovo náměstí, nýbrž Karlův most, což je pro Pražáka naprosto matoucí,“ uvedl Štěpán.