Pražské ceny na Kvildě vynahradí krajina, kvalita a pohostinnost

REPORTÁŽ: Šumavu naše redakce naposledy navštívila v zimě. Sice nás tehdy stihlo nepěkné počasí, ale Zadov to vynahradil. Tentokrát jsme se vydali na Kvildu a opět jsme byli nadšení.

Náš výlet začal už v pátek 5. května kolem půl čtvrté. Rovnou říkáme, že to nebyl nejlepší nápad, a také jsme za něj byli potrestáni. Vyjížděli jsme z redakce na pražských Vinohradech s vědomím uzavírky v ulici U zdravotního ústavu, proto jsme se vydali jinudy.

I tak nám zabralo zhruba 25 minut, než jsme se za Bohdalcem dostali na Jižní spojku. Situace nebyla lepší ani tady. Než jsme dojeli k Barrandovskému mostu, strávili jsme v zácpě další půlhodinu. Podobně to vypadlo na Strakonické. I tady jela auta krokem.

Než jsme se dostali k ceduli ohlašující konec Prahy, trvalo to hodinu a čtvrt.

Ani pak nebylo vyhráno. Dálnice D4 se totiž na dvou místech opravuje. To při zhuštěném provozu, jako byl pátek podvečer, cestu výrazně prodlouží. Pokud je navíc v zúžení nehoda, což se stalo i nám, stojíte. Ti, co cestu znají, však vědí, že to nejhorší teprve přijde. A to ve chvíli, kdy dálnici opouštíte. Cestující totiž čeká průjezd staveništěm nového dálničního úseku. I tady si postojíte, a to až do Čimelic, kde auta záhadně vysublimují.

Nejnovější úsek D4, na který se pak na chvíli napojíte, vám taktéž na náladě nepřidá. I tady je totiž notnou dobu provoz omezen. Přes víkend byl stažen pouze na jednu stranu dálnice.

Pak už je to ale paráda. Cesta do Strakonic a dál na jih je balzám na duši.

Kostel sv. Štěpána v Kvildě. Zdroj: Redakce PrahaIN.cz

Závody Formule 1

První noc jsme strávili nedaleko obce Vacov. Je tu skvělá pekárna s excelentními výrobky. Chléb vydrží i týden. Ale nejbáječnější jsou ceny. Místní Žitňák má 65 deka a pořídíte jej za 38 korun.

Odsud jsme se druhý den konečně vydali na Kvildu. Pro ty, co mají slabší žaludky, doporučujeme před jízdou pozřít Kinedryl, možná dokonce několik. Projedete totiž tolik zatáček, že se po absolvování trasy můžete s přehledem přihlásit na závody. Po třiceti minutách jsme byli v cíli. Díky bohu.

Samotná Kvilda leží na otevřeném prostranství, které obklopují nádherné šumavské lesy. Tady oko a duše opravdu zajásají.

Z Kvildy se můžete vypravit na nespočet výletů. K symbolickému prameni Vltavy je to zhruba sedm kilometrů, nachází se na úpatí Černé hory v nadmořské výšce 1.172 metrů. Rozhodně byste neměli vynechat Jezerní slať. Jedná se o mokřad v horském sedle mezi Kvildou a Horskou Kvildou. Slať byla v roce 1933 vyhlášena rezervací. Když už jsme u těch vodních ploch, turisté chválili i velké rašelinné jezero Chalupská slať. 

Co by kamenem dohodil, leží Modrava. Mnozí mají tento název spojený s kriminálkou vysílanou v televizi Nova. Další si Modravu spojí s podnikatelem Bakalou. Díky jeho trvalému pobytu, a tím pádem i odvodu daní, se Modrava stala velmi bohatou obcí. A místní si mohli užívat poměrně štědrého sociálního programu.

Vzdát hold můžete u pomníku, který je věnován králům Šumavy, těm, kteří po roce 1948 pomáhali lidem přes hraniční pásmo z komunistického Československa směrem na Západ.

Prošli jsme si i naučnou stezku o nelesní krajině. Má zhruba čtyři kilometry a provede šumavskými loukami a pastvinami. Přiznáváme, že podobné jsme nikdy neviděli a kravám jsme je upřímně záviděli. Dozvíte se, jak se na Šumavě hospodařilo a hospodaří, jak se o horské louky pečuje, ale také to, co zde roste a žije.

Šumavské pastviny. Zdroj: PrahaIN.cz

Pořádný nášup

Pro ty, kteří s sebou nezabalili svačinu, můžeme vřele doporučit místní restauraci Pekárna a pivovar Kvilda. Mají tu klasické pekárenské produkty, ale také skvělé větrníky. Potěšily nás i jahody s pravou šlehačkou. Hostů bylo habaděj, usadili jsme se proto téměř v pekárně. Jídlo si tady objednáte a rovnou uhradíte na baru. Ke stolu vám ho přinese obsluha. V sobotu byl v nabídce španělský ptáček s rýží za 195 korun. Ochutnali jsme, nebylo co vytknout.

Za stejnou cenu byl i pečený bůček se zelím a bramborovým knedlíkem a smažák s hranolky a tatarkou, 189 korun stála rajská s knedlíkem, masová směs s hranolky, i tu jsme vyzkoušeli, i ta byla dobrá. Na 185 korun vyšel holandský řízek s kaší, chuťově se jednalo o klasiku, ničím nevybočovala. Sekaná vyšla na 179 korun a lívance se šlehačkou a borůvkovým žahourem byly za 115 korun. Podle toho, co jsme viděli, chutnalo všem a porce byly dostatečné.

Ptáček z Kvildy. Zdroj: Redakce PrahaIN.cz

Pražské ceny měly i další podniky, okolo kterých jsme procházeli. Kvalitu jídla a porce hodnotit nemůžeme, dovnitř jsme nezavítali.

Pozor ale na placená parkoviště.

V podstatě všude se za ně platí. Nám se podařilo najet na parkoviště pár metrů od obce, ale ze „špatné” strany, nevšimli jsme si, že se hradí. Upozornili nás na to jiní turisté. Hodina tady vyšla na 20 korun.

Pro ty, kteří by chtěli na Kvildě přespat, nevzniká problém. Je to několik ubytovacích možností. Další jsou v okolí. Na Modravě, Filipově Huti, Horské Kvildě a na dalších místech.

My jsme se vydali zpět nedaleko Vacova a na cestu do Prahy se vypravili až v neděli. A protože byl prodloužený víkend, ujeli jsme všem ostatním Pražákům a doma jsme byli i přes dopravní omezení za dvě hodiny a pár minut. 

Co říci závěrem? Šumavskou Kvildu není možné nedoporučit. Jen si dejte pozor, abyste cestu naplánovali lépe než my a s námi třetina Prahy.